Pogrom Židů za “sekulárního demokratického ” Turecka – III.část

S událostmi v posledních pěti letech se svět jakoby tzv. probudil a ptá se, jak je to vlastně se sekularitou Turecka. 

Téměř všichni “analytici” z Evropy, ale i z části USA “současný” stav Turecka propojeného na turecko -islámskou ideologii vůči ostatním náboženstvím, jednohlasně svádějí na Erdogana, což je fatální chyba pramenící z neznalosti novodobých tureckých dějin a ještě k tomu se na jejich nevědomosti podepsala víc jak půlstoletí trvající masivní propaganda západu o Turecku, ovšem výlučně kvůli členství Turecka v západních politicko – vojenských institucích.

Nelze věřit tomu, že by odborníci Evropy a USA skutečně neznali nekompromisní a často nelidský postoj Turecka vůči svým menšinám jiných náboženství od založení Turecké “republiky” až do současnosti. Pro pochopení současné politiky Erdogana zaměřené proti transatlantické civilizaci se stačí podívat na novodobé dějiny této země a jejich diskriminační – perzekuční politiky vůči neislámským – netureckým menšinám. 

A proto se společně letem podívejme na novodobou historii „moderního sekulárního Turecka“ a nyní konkrétně na osud Židů v Turecku . 

Nebude to jen jeden krátký článek, do kterého nelze zahrnout všechny zrůdnosti, kterým byli Židé vystaveni za “sekulárního, demokratického” Turecka, ale ujišťuji vás, že nebudete litovat, co čtete. 

Po vyhnání Židů dne 25. června 1934 z města Dardanely a Silivri, začalo dne 28. června 1934 vyháněníní Židů ze silně židovských obydlených měst v evropské části Turecka a to z města Edirne, Keşan, Uzunköprü, Babaeski, Lüleburgaz a Kiriklareli (jsou to turecká jména těchto kdysi antických měst).

V některých městech měli na opouštění města 24 hodin, někde dva dny a výjimečně ve městě Uzunköprü tři dny... Odcházeli jen s osobními věcmi a nechali za sebou vše, co po generacích vybudovali s nadějí, že za nadlidskou obětavou práci budou jejich životy, jejich existence tolerována...

Ten pogrom ve svých pamětech popisuje Hayim Behar následujícími větami:

"Pokaždé, když jsem šel ze školy domů, byl jsem napaden a zmlátili mě do krve a zdravili mně: "Salám al Žide! Já jsem je přesto pozdravil po jejich a stejně pokračovali v mlácení a ještě se k tomu přidávala "bedna s hřebíky" .....

2. června 1934

Hysterický dav v městě Edirne, kde žili Židé po staletí, útočil dav na židovské obchody, výrobny, ordinace a zmlátili všechny, kdo se jim dostal do ruky. Ti, kteří byli zámožní a měli auto, se okamžitě dali na cestu směrem do Istanbulu a ti méně zámožní pěšky směrem k řeckým nebo k bulharským hranicím...a ti, kteří neměli sílu či odvahu město opustit, těm pekárny přestaly prodávat chleba, obchody ani za peníze potraviny, vodnáři vodu a úřady, na které se někteří přece jen obrátili, je vyhnali a výhružně jim radili, aby konečně i oni jako ostatní opustili město...

Jedna ze strašidelných - zrůdných událostí, která se dokázala přenést do naší doby, je příběh rabína města Kiriklareli.

Státem vyhecovaný dav, který byl navíc motivován loupeží "bohatých židů", zaútočil na všechny židovské obchody včetně ordinací mnohých lékařů a následně i na dům místního Rabína Moshe Fintza. Svlékli ho donaha, břitvou ho vyholili, přivázali ho na provaz a procházeli s ním po náměstí mezi šíleným davem, kdy kde kdo do něj mlátil a mezitím část těch státem řízených banditů znásilnila jeho manželku a dceru, vykradli vše, co rabín měl doma a pak ho někde, když už z těch ran nemohl chodit, nechali na zemi a pár židovským děvčatům, která chytili v ulicích, uřízli prsty kvůli zlatým prstenům. Zbylých 400 Židů ještě v podvečer jako jedna masa směrovali na nádraží, kde najednou zjistili, že tam je na nádraží od ranních hodin přistaven vlak s 16 vagony, kterým byli deportováni do Istanbulu a město bylo konečně "čisté".... Jen poznamenám, že tehdy vlak jezdící do Istanbulu měl jen 4 vagony a onen den 16 vagonů a ještě čekal od rána do pozdních večerních hodin na nádraží......!?

4. června 1934

Tyto dny pojmenovali jako La Fortuna - ano, španělsky, jelikož všichni tito Židé byli ti, jejichž předkové utekli před inkvizicí ze Španělska a španělštinu používali jako komunikační jazyk mezi sebou, bud španělštinu, nebo Anavi.

Dne 4. června 1934 - nevíme kdo a co za tím stál - Atatürk najednou z čistého nebe tajně přijal dva čelné představitele Židů, pana Mishon Venturu a Gad Franka a následně nařídil, aby to vyhnanství přece jen neprobíhalo tak brutálně - krvavě! Kolik tito pánové za to zaplatili, nevíme, aspoň já to ještě nevím.

Stejný den anglický Timesy a Daily Telegraph vytiskly podrobné zprávy o tomto zrůdném pogromu, kterému byli vystaveni nevinní Židé za "sekulárního - moderního" Turecka pod vedením Atatürka!

To, že ten pogrom byl státem nařízen a proveden, se neopírá jen o zprávy novinářů výše citovaných novin nebo o pocitech těch, kteří přežili, ale též o dobře informované diplomaty, kteří z Ankary dennodenně informovali svoje vlády a stačí se jen podívat na jednu jedinou z těch nesčetných zpráv tehdejšího velvyslance Velké Británie jeho excelenci Percy Loraine ze dne 22. června 1934 s označením " tajná depeše" vedenou v anglických archívech pod kódem: 371/10/34, pod číslem dokumentu číslo 17969 a E 4916/4633/44.

Toto je jen jedna malá ukázka toho, že téměř všechny velmoci přesně věděly, jak turecký stát pod Atatürkem a jakými prostředky provádí pogrom Židů!

To, co je z pohledu lidstva závažné je to, že svět věděl a mlčel tak, jak o antisemitismu a o trápení Židů v současné době mimo Izrael mlčí též ...