Rukojmí 3 - Případ turecký Renault

Psal se rok 1968, kdy se francouzský státní podnik Renault a turecká společnost OYAK patřící výlučně vojákům dohodli a založili společnost Renault Turecko a následně zahájili společnou výrobu osobních automobilů .

Dnes je to už je 1/2 století od založení této francouzsko - tureckého technicko - obchodního bratrství. 1/2 století Francouzi po generace učili, vyškolili  na svých universitách, ve svých výzkumných a výrobních institutech ale i na místě v Turecku tisíce a tisíce Turků ve všech oblastech automobilového průmyslu, to jest od projektů, výroby, ekonomiky až k marketingu, tj. v oblastech, které byly tureckým vojákům  cizí a vzdálené jako řeka Amazonka.

 Dnes turecký  Renault ze 49% patřící tureckým vojákům  vyrábí 360 tisíc automobilů, 750 tisíc motorů a miliony a miliony komponentů pro Renaulty vyráběné v různých závodech v Evropě. Mezi prvními a největšími a nevýznamnějšími odběrateli - zákazníky těchto společných výrobku pochopitelné byla a je dodneška velebená turecká armáda...

 Ani ne dva roky po zahájení společné výroby turečtí vojáci 12.3.1971 zasáhli svojí silou do politiky, říká se tomu převrat a pověsili i byť nedokonalou demokracii alá Turecko na hřebík, tak jako po každém vojenském převratu následoval vojenský režim a s ním spojené represe. A co země, jako je Francie, která se vydávala za vzor demokratického smyšlení? Nic. Jen počítala svůj zisk i z převratu, nějaká lidská práva šla stranou......

 V roce 1975 turecká armáda zasáhla do suverénního Kypru a vyhnala tisíce a tisíce Kypřanů řeckého původu a přivlastnila si veškerý jejich majetek, a co na to Francie? Počítala zvýšení produktu a prodeje svých strojů spojené se zásahem na Kypru! 

 Pak přišel další převrat a to 12.9.1980, kdy se začalo s masakry, s uvězněním tisíců a tisíců politiků a s jejich zabitím v zařízených, která sice nesli nápis věznice, ale ve skutečnosti nebyly ničím jiným, než turecké mučírny. A co Francie jako demokratická země? Spočítala nárůst prodeje svých Renaultů spojený s hyperaktivitou armády a s tím spojené prachy! 

A co Erdoganův režim? Nic, on jen pokračuje v tradici svých předků a jen s tím rozdílem, že to rukojemství již neprovádí "kultivovaně", jak byli evropští činitelé zvyklí a jak si přejí, ale po Turkovi, to je jediný "detail", co evropským činitelům vadí.

 Renault jako rukojmí?

Turci jsou ve všech oblastech automobilové výroby tohoto typu ze strany Francouzů tak vyškoleni, že kdykoliv Erdoganův režim může na ně pověsit nálepku "podporovatelé terorismu" - tak jako v případě Mercedesu a zestátnit vše, co Francouzi investovali, a to především do lidských zdrojů, a produkovat dál pod svou vlastní značkou především proto, že  ovládají trh. Hlavně bývalí příslušnici turecké armády, kteří jsou nejen ve vedení tohoto společného podniku,  znají mezitím do nejmenších detailů  projekty mateřské firmy do budoucna, jaké jsou naplánované inovace a jejich vize do budoucna ze všech oblastí tohoto průmyslu. Dnes patří 49% Renaultu Turecké armádní společnosti OYAK a zbývajících 51% mateřské firmě Renault.

 Erdogan poznal pravou tvář evropských politiků a ví, že jsou jen vyslané loutky kapitálu a toto rukojemnictví funguje dokonale. Když ani toto nestačí, tak se čapne někde nějaký francouzský novinář a nepustí se, pokud francouzský prezident necouvne.Proto jsme mohli být svědky, že jeden den Hollande přijal v Elysse Palace náčelnici kurdských milic paní Nesrin Abdullah a následně dostal vynadáno od Kapitálu a hned vydal nějaké vyjádření k uklidnění Erdogana.

 A u Macrona to není to jinak. Když nestačí Renault, tak si prostě Erdoganův režim vezme ještě  nějakého francouzského  novináře jako rukojmí, aby Macronovi zavřeli klapačku a dostali na kolena, jako tomu bylo v případě francouzského novináře Loupa Bureau a ostatních. 

A nedej bože, aby nějaký Francouz začal mluvit o porušování lidských práv Tureckem, hned se Francie dostává pod palbou sprostých, urážlivých nadávek jako: "Ty jsi to poslední hovado, které nás může poučovat o lidských právech parchante, koukej na svoji minulost a současnost, koukej na to, co jsi prováděl a provádíš v Africe ...."! 

 Toto je jen shrnutý popis rukojemství prováděného Tureckem vůči Francii, která se nachází v současnosti v tragickém stavu   rozkladu lidské etiky, a přitom to byla Francie, země, která kdysi postavila sochu svobody v New Yorku a dala naději lidem na svobodu a demokracii ....