Národní epos kurdů : Mem u Zin

Láska : tajná a tajemná zbraň Kurdů k zachování své identity v oceánů barbarských řádů a proto kurdský spisovatel a filozof Ahmede Chane (17. století ) napsal basnickou skladbu "Mem u Zin" "Mem a Zin" .

Národní epos Kurdů byl předáván stovky let v ústní podobě než došlo k jeho písemné fixaci. Epos následně literárně zpracoval - obohatil a  v roce 1694 kurdský filozof, spisovatel a básník Ahmade Chání pod jménem Mem u Zîn.  Stalo se tak přesně 101 let po Shakesperově Romeo a Julii a  Ahmade Cháního epos  Mem u Zîn má podobný obsah (tématiku)  jako Romeo a Julie.

Název obou knih (Romeo a Julie či Mem u Zîn)  prozrazují chlapce, který se zamiloval do dívky. V případě Mem u Zîn jde  chlapce Mem a o dívku  Zîn. Jejich milostný příběh se posléze  proměňuje v drama díky muži jménem Bakr. Ten mezi milence zanáší lži, intriky a tím i zlo.

Na jednom místě mluví Mem ke svíci, která je jeho jediným společníkem v samotě vězení :

Družko mých tajemství , ty besednice němá
hoříš tak jako já, jen tvůj hlas oheň nemá
Jedna tvá odpověď , jen jedna věta malá
miň slzí duše má by pro mě vyplakala,

Východ a Západ je, svět mezi nimi celý,
Taková dálava tvou bolest od mé dělí.
Východ: tvůj plamínek pro všechny oči plane.
Západ: jen nitro mě spaluje žhnoucí plamen.

Mem je zasažen zlem, brzy umírá a Zîn neopustí hrob svého milovaného Mem,   pláče na jeho hrobě až následně  žalem zemře. Je pochována u svého milého Mem.  Bakr dostane strach z pomsty příbuzných obou zesnulých milenců a schovává se mezi jejich hroby.  Příbuzní ho tam přesto najdou a ubodají ho k smrti a  krev z jeho ran se tak dostane mezi hroby Mem u Zîn i ve smrti zamilovaných. Z místa mezi oběma hroby, kam protekla krev Bakr,  vyrůstá bodlák s hlubokými kořeny,  odděluje tak oba milence i ve smrti. Aby milenci měli klid od Bakr,  do dnešního dne lidé pravidelně  navštěvují jejich hrob, pečují  o něj, aby   bodlák nevyrůstal. Ale přesto jsou všichni zneklidněni (celý národ), že   nějaké  kořeny  bodláku tam někde v podzemí mezi oběma milenci mohly zůstat a že je trápí do dnes.

Tento kurdským národem uctívaný příběh nachází svou alegorii v  jeho politickém osudu. Kurdský národ byl již v době Ahmade Cáhní  násilně rozdělen mezi Osmanskou a Perskou říši a tu první hranici, která rozdělila Kurdistán mezi obě říše, vnímali lidé jako  bodlák mezi hroby Mem u Zîn. Nemohli však tušit, že  hranic bude o 224 let později (po první světové válce)  ještě víc a že Kurdistán bude rozdělen dokonce už mezi čtyři státy.

Chání politicky vnímal další roli a alegorii v osobě Bakr jako zlo, které brání, aby se Kurdové mezi sebou domluvili na společném boji s  oběma říšemi. Proto do milostné epopeje integruje stav svého národa a tím milostné drama z pera Ahmade Chání získá národní charakter utlačovaného celého kurdského národa  panstvím obou říší a dovídáme se o utrpení Kurdů na osmansko-perské frontové linii v následujících verších:  

*Obě strany (Osmane a Persane) si z Kurdů učinily

terče pro své smrtící šípy.

Říká se, že (Kurdové) jsou klíčem k hranicím.

Každý kmen představuje mohutnou hradbu.

 Kdykoliv se osmanské a perské moře

rozbouřeně vylévá

 Kurdové se topí v krvi,

 Protože je (Osmany a Peršany) oddělují jako hráz

  Chání nezůstává v tomto epopeji jen u politicky dramatické situace Kurdů, jako filozof vidí šanci Kurdů k přežití v tom, že Muži Meče musí garantovat Mužům Pera (vzdělancům) vše potřebné pro jejich činnost. 

*Překlad této verše : Petr Kubalek 

Předloha : Petr Kubalek