Mercedes podporovatel terorismu?

Utajený turecký dokument se v minulých dnech dostal do rukou jedněch nejvýznamnějších novin Německa die Zeit! V tajném dokumentu je uveden seznam firem, co údajně podle Turecka podporují terorismus

V tomto seznamu je dle die Ziet, ale i dle nejvážnějšího týdeníku Německa der Spiegel, uvedeno 681 německých firem!

Zveřejnění tohoto seznamu dalo do pohybu celou německou politiku vůči současnému Turecku, přestože pro Německo je Turecko stále největším obchodním partnerem z jedné strany a ze strany druhé je to třetí nejoblíbenější země německých turistů hned po Španělsku a Italii.

Turecký turistický ruch bez této cílové skupiny, stejně jako turecká ekonomika bez Německa, těžko mohou v dnešní podobě existovat.

Táži se proč německá vláda přes veškeré nadávky, urážky, osobní útoky a opakované pokusy o vydírání Německa a německých politiků Tureckem, až do minulého týdne zachovávala nedůstojné mlčení a proč teprve tento článek s touto zprávou zveřejněnou v die Zeit dal vše vůči Turecku do pohybu?

7. až 8. července tohoto roku se konal v Hamburgu summit G 20,  kam byl pozván i turecký prezident Erdogan. Před tímto summitem dne 5.7.2017 Erdogan po dlouhých letech mimořádně poskytl rozhovor nějakému novináři. Článek byl zveřejněn  6.7.2017 a oním "šťastným" novinářem nebyl nikdo jiný, než šéfredaktor právě citovaného německého týdeníku Die Zeit pan Giovanni di Lorenzo. Rozhovor vyvolal neuvěřitelnou reakci na Erdogana a to nejen v Německu.

Právě tyto noviny dostaly do rukou tajný  seznam Erdoganova Turecka o údajných podporovatelích terorismu, ale přitom dle všeho tento utajený "materiál" dostal od tureckých bezpečnostních složek JEN federální kriminální úřad. Ale o jeho existenci muselo zákonitě vědět německé ministerstvo vnitra a tím pádem německá vláda a přesto mlčeli až do té doby, než "někomu" došla trpělivost a dodal tento seznam právě Die Zeit! Děkujeme tomu, komu došla trpělivost, protože jen díky němu se "přes noc" začala měnit německá politika vůči Turecku a celá vláda i s koaličními stranami najednou začali mluvit o "nové" politice vůči Turecku.

Stranou nezůstal ani německý federální prezident Steinmeier, dokonce sdělil právě die Zeitu, že už kvůli sebeúctě nelze současnou tureckou politiku akceptovat! Co se stalo, že pan Steinmeier začal myslet i na sebeúctu? Nebyl to on, kdo jako ministr zahraničních věcí vykonal svoji poslední zahraniční cestu právě do Turecka a to už v době, kdy všem bylo jasné, že se za pár týdnů stane prezidentem Německa a přesto byl v Turecku přijat jako nežádoucí "žebrák" ze země hladomoru?

Nemůžu se zbavit dojmu, že pokud Erdogan a celá jeho loutková vláda útočili, osočovali, nadávali celé německé vládě, zakázali německým poslancům dokonce návštěvu německých vojáků na německé vojenské základně v Turecku, pokud Erdogan zatýkal německé novináře a amerického faráře s manželkou, všichni, ale úplně všichni mlčeli! Ale jakmile se dostal do oběhu seznam německých podniků označených zločineckým způsobem za podporovatele terorismu, tak se celá německá politika vůči Turecku přes noc změnila a to s podporou napříč od všech polických stran zastoupených v Bundestagu! A toto je smutné až tragické nejen pro reputaci tak významné země a pro demokracii jako je Německo!