Kurdština, její dialekty a nářečí - část 1.

Kurdistán rozdělily hranice, které neměly žádnou věcné opodstatnění, Kurdové byli rozděleni na mapě mocnostmi  - v podstatě tužkou narýsovanými čarami na mapě.

 Po první světové válce byl Kurdistán rozdělen mezi čtyři nacionální  státy a to mezi Turecko, Írán, Irák, Sýrii a „zbytek“ žil rozptýlen ve svazových republikách  SSSR (Arménie, Georgie a Kyrgyzstán), kam je vyhnal Stalin, nebo ve Střední Anatolii, jednoho ze sedmi Tureckých regionů, kam byli vyhnáni v 19. století.

Statní Hranice rozdělili i kurdské dialekty.

Svobodné užívání kurdského jazyka bylo v těchto státech nemožné, teprve po americké invazi do Iráku získali Kurdové svou „autonomní republiku“, kde se kurdština stala úředním jazykem této „republiky“.

Do dnešního dne není kurdština v Turecku či v Iránu a v Sýrii úředním a vyučovacím jazykem, kurdština je potlačena všemi prostředky, kterými disponuji tyto země.

Kurdové jsou věrni svému jazyku a kultuře, i přes 100 let trvající persekuce se snaží všemi možnými prostředky zachovat svůj jazyk, je to jako jejich svatý boj za Kurdský jazyk a národ, za kurdskou svébytnost.

Kurdština patří do severozápadní skupiny indoevropských jazyku, kdežto turečtina patří do skupiny turkotatarských jazyků a arabština do skupiny semitských jazyků. Rozdíl mezi kurdštinou a turečtinou je tak velký, jako rozdíl mezi češtinou a finštinou nebo maďarštinou.

Kurdština má 4 hlavní dialekty:

KURMÁNDŽÍ (KURMANCÎ)

SÓRÁNÍ (SORANÎ)

Gimilí (dimilî)

Górání (goranî)

Přední světový odborník na kurdskou filologii, Nizozemec Philip Kreyenbroek, přirovnává vzdálenost obou hlavních kurdských dialektů - kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) - k rozdílu mezi němčinou a angličtinou.

Rozdíl mezi dvěma hlavními dialekty je možné přirovnat snad ke vztahu mezi některým západoslovanským a východoslovanským jazykem. Proto záleží na jazykové zkušenosti konkrétních mluvčích, do jaké míry rozumí druhému dialektu.

Asi 80% dnešních Kurdů hovoří dialektem kurmándží (kurmancî) nebo sórání (soranî).

Všichni Kurdové v Sýrii mluví  dialektem kurmándží (kurmancî).

90 % všech Kurdů v Turecku (a v Kurdistánu či Střední Anatolii) mluví  dialektem kurmándží (kurmancî).

Všichni Kurdové v Arménii, Gruzii, Kazachstánu nebo jinde v Rusku, mluví s dialektem kurmándží (kurmancî).

40 % Kurdu v Iráku mluví  dialektem kurmándží (kurmancî)

30 % Kurdu v Iránu mluví  dialektem kurmándží (kurmancî)

10 % Kurdu v Turecku mluví  dialektem Gimilí (dimilî)

60 % Kurdu v Iráku mluví  dialektem SÓRÁNÍ (SORANÎ)

70 % Kurdu v Iránu mluví  dialektem SÓRÁNÍ (SORANÎ)

S dialektem górání (goranî) mluví cca 300.000 Kurdů v Iráku a  v Iránu

Hranici mezi rozšířením kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) lze označit jako linii toku řeky Velký Zab a její spojnici s jižním okrajem Urmijského jezera.

Konkrétní rozdíly dvou hlavních dialektů

"Rozdíly mezi kurmándží (kurmancî) a sórání (soranî) jsou už v používání gramatického rodu: kurmándží (kurmancî) rozlišuje maskulinum a femininum, zatímco v sórání (soranî) kategorie rodu převážně vymizela. Dokonce ani hláskosloví není zdaleka jednolité: v kurmándží (kurmancî) se na rozdíl od sórání (soranî) vyskytuje opozice mezi hláskami b, p, t a jejich aspirovanými variantami, stejně jako distinktivní platnost retozubného v a obouretného w. Hláskovými specifiky sórání (soranî) jsou tvrdé l (psáno ĺ) a zvláštní změkčené poziční varianty k a g (pokud se vyskytují před e, é, i, í, j nebo w, vyslovují se tyto konsonanty jako č resp. měkké g až dž)." *

* Zdroj:Dr.Petr Kubalek