Kurdský sen o samostatném, svobodném a spravedlivém Kurdistánu

Upřímně odpovídám, že samostatný kurdský stát je snem každého Kurda. Na druhou stranu jde o to, jak tento sen může odpovídat realitě současného světa, kterou my neurčujeme. Tu určují USA, EU, Rusko a další velmoci. To, že by měl mít čtyřicetimilionový národ podle božských i lidských zákonů právo na sebeurčení, je neoddiskutovatelné. Přitom je nám toto právo odepřeno.

 Pořád říkám, že kdyby nebyl Hitler, tak by nejspíš nikdy nevznikl židovský stát. Nikdo by Židy nedal dohromady. Vždyť Židé z Německa měli naprosto jiné názory než třeba Židé z Polska či Ukrajiny. Znám Izrael velmi dobře. Když se sejdou dva Židé, vzniknou dvě politické strany. Když tři, tak tři, a to je nekonečné. Nenašel jsem dva Židy se stejným názorem, ale všichni stojí za myšlenkou bezpečnosti Izraele. Tam legrace končí. V našem národě máme s odpuštěním také své prostitutky, homosexuály, radikály, marxisty a tak dále. Nicméně jsme za posledních šest let světu dokázali, že jsme i bez státní tradice demokraticky smýšlející lidé.

 Máme parlament, vládu, prezidenta a řadu dalších demokratických institucí. Když si vzpomenu, kolik v devadesátých letech Západ do demokratizace Československa a následně Česka investoval, tak nevidím důvod, proč to neinvestovat i do Kurdistánu. V našem svědomí je zakódováno, že bolesti a křivdy, které nám byly způsobeny, nemáme právo působit druhým. To je naše největší poučení z vlastních tragédií.

   Proto je v kurdské ústavě v Iráku tučně napsáno, že všechny menšiny, které nemají dostatek hlasů, aby zvolily svého poslance, mají své místo v poslanecké sněmovně. Na ten nápad jsem kdysi přišel díky životu v Německu. Proto ve sněmovně zasedají poslanci od jezídů, Arménů, Turkmenů a dalších menšin. Dbáme všemi silami o demokratický a právní Kurdistán. Chceme světu, sobě i našim dětem ukázat, že jsme spravedlivý, tolerantní a mírumilovný národ, který dokáže dobře využít svého potenciálu pro naše společné lidské hodnoty.