Kurdistán, moje rodná země

Mé veliké přání:Svobodný, demokratický, právní Kurdistán, který zaručí všem těm, kteří žijí na území Kurdistánu bez rozdílu víry či na etnické příslušnosti, lidský a důstojný život

Kurdové a Kurdistán - pojmy, které mohou být pro dnešní mladou generaci matoucí. Ale pro současníky cestovatelů Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda a vrstevníky Karla Maye, tomu tak nebylo. Román Karla Maye "Divokým Kurdistánem" nebo "Po stopách padišáha" z roku 1892 si získaly srdce mladých lidí a čtenářům Mayových románů zůstaly v paměti obrazy krásné a divoké krajiny Kurdistánu.Později legendární čeští cestovatelé a autoři jako Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund a po spisovateli Karel Mayovi seznámili nejen Čechy, ale téměř celou Evropu, s pojmy Kurd a Kurdistán. My Kurdové jim vděčíme za hodně. Proto jsem také již během studia mediciny v tehdejším ČSSR navázal s oběma pány osobní kontakt, který se konkrétně s Jiřím Hanzelkou změnil v přátelství. Pan Miroslav Zikmund bydlel tehdejším Gottwaldově, v dnešním Zlíně, toho jsem nemohl tak často navštěvovat jako pana Hanzelku. Tito velikáni českého národa vydali první foto album o Kurdech, které publikovali ve třech jazycích a díky tomu albu Evropa poznala Kurdy a Kurdistán. Nahrávky s panem Hanzelkou mám ještě ve svém archívu a když stvořitel dá, tak je tento rok uveřejním - poprvé po čtyřiceti letech! Orientace mladší generace i v ČR tak jako na celém světě se bohužel změnila a proto Kurdy a Kurdistán světová veřejnost „poznala“ teprve po vzniku tzv. Islámského státu a s jeho bestialitou, proti které se Kurdové jako jediný národ hrdě postavili.

Kurdové jako národ jsou Indoevropané a jejich jazyk patří právě proto do do indoevropské jazykové skupiny. Kurdové jsou potomci starých Médů a žili a žijí již tisíce let ve své zemi, která se jmenuje Kurdistán. Kurdistán byl kvůli svému nerostnému bohatství po I. světové válce rozdělen mezi čtyři státy a to: mezi Turecko, Irán, Irák a Sýrii. Ty hranice zasáhly do života Kurdů jako šavle. Některá města byla, tak jako po II. světové válce Berlín, přes noc rozdělena. Rody, rodiny byli od sebe násilně odtrženi a Kurdové tyto hranice nikdy neakceptovali, nerespektovali a konflikt trvá až do dnešního dne. Neznám v dějinách lidstva žádný jiný národ, který by ve 20. století povstal tak často, jako je tomu v případě Kurdů. Každé to povstání skončilo s masakrem, genocidou, přesto Kurdové svou lásku ke své vlastní zemi nikdy neopustili. Naše bohatství se stalo naším prokletím proti kterému bojujeme již víc než 100 let a to téměř s holýma rukama.

Kurdština má rozhodně daleko blíž k češtině než k turečtině, která patří do jazykové skupiny turkotatarských jazyků!

Dovolím si dát příklad : v kurdštině jin (čte se žin) je žena, kdežto v turečtině je KADIN.

Bratr je v kurdštině BIRA kdežto v turečtině je KARDEŞ(Š) a těch znaků příbuzenství češtiny a kurdštiny je nekonečně moc.

My indoevropské národy jsme prošly tisíci lety feudalismu, kde se vytvářela jistá společná či blízká etika, ale národy jako jsou Turci, kteří byli kočovní a neprošli feudalismem, nemají tu stejnou etiku jako my, mají možná jinou etiku, ale ta jiná etika je nám tak vzdálená, že my máme obtíže je pak pochopit! A oni tu naši etiku vnímají jako naši slabost či dokonce hloupost a se snaží z toho vytěžit výhody. Pro ně to, co je důležité, je cíl a každý prostředek k dosazeni k cíle je pro ně povolen!