Chléb matky Sáry

Celá Mezopotámie žije z bajek, legend, pohádek, povídek a zpěvu, jsou eposem prostředí, jak říká operní zpěv.

Všechny děti pod střechou domu, kde se v létě spí za doprovodu ayranu (nápoje z jogurtu), poslouchají od svých matek nebo od nesčetných tet báje, legendy, pohádky či povídky.Jedna z těch legend, které putují celým biblickým Edenem, je legenda o Matce Sáře (Sarai), o manželce patriarchy Abrahama.Dle legendy Abraham a Sára pocházeli z kurdského města Ruha (Ruh = duše), turecky Urfa, které dnes je krajským městem Edenu. Tady chtěl Abraham obětovat svého syna Izáka Bohu a toto místo je posvátným místem jak pro židy, křesťany tak i pro kurdské mohamedány (Safia) V těchto posvátných místech proslula matka Sára svým chlebem. Jak byla hostina, každý host či návštěvník Abrahama byl nadšen ze Sáry, ale i z jejího chleba.

Sára upekla chleba na kamenech tak, jako ostatní, ale těsto jejího chleba bylo velice tenké. Když zasychalo, byla chrupavé a všem tak chutnalo, že začali napodobovat chléb matky Sáry. Matka Sára se tím ale nespokojila, začala na tenké těsto dávat i nasekané maso, nakrájenou cibuli a další a další zeleninu z božského ráje a díky tomu její chléb pokaždé chutnal jinak.

A všichni obyvatelé Haranu začali napodobit matku Sáru. Dodnes nevíme, zda Sára chléb pekla tímto způsobem již před odjezdem do Egypta či až po návratu z Egypta, kde by se mohla naučit, jak obohatit uměni pečeni chleba masem, také zeleninou nebo dalšími produkty mléka, jako příklad sýrem, máslem, tvarohem, smetanou….

Tento druh chleba se tradoval až do našeho dětství a všichni jsme se těšili, že pojedeme do Ruha jednak navštívit postavené jeskyně Abrahama, kde chtěl obětovat Izáka a také že tam sníme tak vzácný a chutný chléb matky Sáry.

Pak ale Turecko díky zpěvákům pocházejícím z Ruha, ti patří  posledních 50 let mezi nejlepší z nejlepších, poznalo tento chléb. Jmenuje se "lahmadžun", dnes známý jako Turecká pizza.

Dnes není čtvrti v tureckých městech, kde není aspoň jedna restaurace, kde se servíruje jen "Lahmadžun".

Ale lahmadzun se díky kebabům dostal i do Evropy do všech kebabů. Je jasně, že nikde jinde na světě nechutná Lahmadžun tak dobře, jako ho pekla matka Sára.

Město Ruha bylo v moci Římanů sto let před našim letopočtem, ale i cca dva roky po našem letopočtu a Římanům chléb matky Sáry nesmírně chutnal, ostatně tak jako všem. Římané se po návratu do Říma snažili, každý ve svém městě, odkud pocházeli, napodobit chléb matky Sáry. Tak dle legendy vznikla světoznámá Pizza.

Dnes by se to mohlo posuzovat jako loupež nebo jako ukradení patentu….

Jak se v legendách, které putují nad Mezopotámií, jako komety, říká "bůh je velký a všemocný a křivdy neodpustí" a tak dnes Lahmadžun vytlačuje Pizzu po celém světě bleskové tak, jak tomu je v legendách.

Chléb matky Sáry se nedá opsat, je nenapodobitelný, protože je to chléb Sáry.