Barbarství

Nevím, jak jinak popsat jev, který nemá s člověkem, s lidskostí či humanitou nic, ale vůbec nic společného. Je to barbarství, zrůdnost? Co to se když nějaký stát, a to člen NATO, před očima celého světa rozhodne zničit jedno z nejstarších měst naší planety. Chce ho potopit pod vodou, město staré 10.000 let, které je kulturním dědictvím naší civilizace, chtějí zatopit! 

Tady je řeč o městě Hasankeyf ležícím  v srdci tureckého Kurdistánu. Město ležící doslova na biblické řece Tigris. Tigris rozděluje město jako šavle a řeka též chránila či se všemožné snažila ze všech sil chránit  tisícileté město a jeho obyvatele před barbary. Město otevřelo svoji náruč a srdce všem ohroženým, včetně prvních křesťanů. Ještě donedávna se kolem tohoto města mluvilo staroaramejštinou, to jest jazykem Ježíše Krista, než lidé stačili uprchnout před represí tureckého státu do skandinávských zemí.

V celých dlouhých dějinách, které jsou tak staré jako je stará naše lidská civilizace, ohromovalo město všechny dobyvatele svou krasou, svou  ohromující architekturou a nikdy se ho z těch nesčetných dobyvatelůvčetně Římanů či Byzanců kvůli statečnému postoji města nad Tigridem ani nedotkli, neponížili ho, než se v roce 1260 objevili na levém břehu Tigridu Mongolové. Ti byli jediní, kdo na město a na jeho tisícileté bohatství sáhli... Ale oni nejen že sáhli, oni ho devastovali, zničili vše, co jen zničit mohli a pak odešli... Tak jako dnešní ISISáci.... Město se nikdy nedokázalo z té devastace zotavit a nevíme, jak vlastně vypadalo, kudy vedly ve skalách klimatizace či vodovody.... kde byla třeba nemocnice na lepru či zrcadlová kaple, kterou kopírovali a postavili obyvatelé Kapadokie.

Město splňuje přes úmyslné desítky let trvající zanedbání tureckého státu 9 z 10 kritérií UNESCO pro kulturní dědictví. Dle odborníků by splnilo všech 10 kritérií, jen kdyby se o to turecký stát, byť jen na oko, alespoň trochu snažil.

 Turecko se o nic nesnažilo, protože chce potopit celé město pod vodou a zbavit se všeho, co není a nemá nic spolčeného s islámem a všeho, co třeba jen okrajově připomíná křesťanství či zastánce Zoroastrianismu, Jezídů či židovství. Z toho všeho se v tom městě přes barbarství Mongolů přece jen něco uchovalo. To málo, co se uchovalo, vadí vládcům v Ankaře tak moc, že se rozhodli před městem postavit vodní přehradu a zatopit vodou ten zbytek, co zbylo po Mongolech.

Co mají ty národy, jako jsou Mongolové, Turci apod. ze Střední Asie, nevyřešeného s městy, že je vždy zničí a odtáhnou pryč? To, co po mongolské devastaci zůstalo, to teď chce za každou cenu zničit Turek!

Léta se obyvatele tohoto města snaží svými ubohým prostředky, kterými disponují, chránit svoje město, které je kulturním dědictvím celého lidstva, celé lidské historie od jejího počátku, ale marně. Město Hasankeyf ležící v samém srdci tureckého Kurdistánu je dodnes živoucí pamětí lidské historie, promlouvá k nám slovy dávných věků, dávných civilizací, na něž už velká část lidstva zapomněla. Ale nic z toho Turky neoslovilo, naopak mají před očima historii civilizace, vidí dějiny lidstva, které se naopak snaží navždy umlčet… 

Záběry z města jak je devastováno explozivními náložemi, svět nevidí, jako kdyby v Ankaře nemělo UNESCO svoje zastoupení a jakoby v Ankaře neměli své zastoupení všichni členové NATO, včetně NATO!

Co všechno se musí stát, aby se státnici civilizovaného světa začali chovat a jednat civilizovaně, když to barbarství ohrožuje naše společné lidské bohatství?