Představa versus realita

Mluvila jsem se svoji sestrenkou, která měla splín. Splín z představ, které kdysi měla. Představovala si, kde bude ve věku, v kterém je teď a ta situace je na hony vzdálená všem těm představám a snům. Není partner, ani baráček se zahradkou. Proč si my holky ztrpčujeme život nenaplněnýma představama? A že jsem v tomhle sakra velké expertky. 

Závidím mužům tu jejich lehkost brát věci takové jako jsou. Nikdy jsem od žádného muže neslyšela větu "ale já to chtěl jinak", nebo "má představa byla jiná".  Ani jsem nikdy neslyšela od muže, že by se porovnal s ostatním kamarádem, kolegou, sousedem, nebo hercem. Teď mě napadlo vlastně, že jediné porovnání by mohlo být s pornohercem, ale to nám pánové tvorstva stejně nepřiznají. 

Je mi 27 let a přemýšlím, jakou představu jsem o svém životě měla v tomhle věku, ale před desíti lety. Nepamatuju si to moc přešně, ale určitě tam byly vdavky a dítě. Nejsem ani vdaná, ani nemám dítě a představa ani jednoho mě neláka. Asi ji odložím o dalších pět až deset let. Priority se mění, stejně jako nároky, které mám pocit, s věkem stoupají. 

Před těmi deseti lety pro mě bylo podstatný, aby se mi kluk fyzicky líbil. Stále mě musí něčím zaujmout, ale přidaly se k tomu další věci. Jako smysl pro humor, pracovitost, sebevědomí. Nedej Bože, když potkáte někoho, kdo se Vašim předstávam blíží, promítnete do něj veškeré svoje ideály. Což si řekněme je pěknej průšvih, kterej nemůže skončit jinak, než fiaskem. Nikdo takovej, jako ideální partner není. Vrátíme se k té moji sestřence, která už dva roky tajně miluje jednoho bubeníka. Vlastně ani nevím, co se jí na něm tak líbí. Asi ty bubny a vlasy, ty má totiž moc pěkný.  A protože je to čistě platonické, tak do něj samozřejmě promítla ten svůj ideál. Bubeník není ideál ani náhodou, spíš to bude pěkněj pozér, ale přijít o tu vysněnou představu je bolestivější, než touha ho poznat.  

A pak jsou ještě představy o sobě samé, jaké bychom neměly a měly my ženy být. Ano, srovnávání se svým okolím. Někdy je to ku prospěchu, protože je to hnací motor, který nás nutí si dodělat školu, pořádně naučit jazyk, pečovat o sebe. Ne nadarmo se říká, že se žena pěkně obléká a líčí ne snad kvůli mužům, ale kvůli ostatním ženám. Zkuste vzít někdy odvahu a nalíčit si rudě rty. Velký test pro ženy ve Vašem okolí. Věřte mi, že většina bude nepříjemná, protože na rudou se málokterá odhodlá. Je to i nízkým sebevědomím. A Vy budete mít pocit, že jste ta žena, s níž se ostatní srovnají. Takové zrcadlo, která nastavuje ostatním jejich chyby, závist a uvedomění se, že takové nejsou. Ač by chtěly být. Třeba potom konečně budeme potkávat v ulících méně žen s baťohem a outdoroových kalhotech. 

Zkrátka přestaňme si ubližovat představami a srovnáváním se. Poděkujme sami sobě, za to jak jsme úžasné, že tam kde teď jsme, stálo spousta usilí a za dalších pár let budeme stále stejně úžasné, jen bez ztrpčujících představ a ideálů.