Myslím tím teď ženy, možná Vás, možná Vaše kamarádky, které se dostaly do obchodní mašinérie za duchovním životem.
I mně se kdysi takto zmagořila kamarádka, přidala mě na sociální síti na stránky plných těchto bohyň, kde se prodavály hnusné, předražené šmuky (samozřejmě s božskou sílou, která byla za úplňku vložena do šperku), květované sukně, batikovaná trika a další artikl za fakt předražený peníz. Bohyně si tu vyměňovaly zkušenosti z ženských kruhů. Co je ženský kruh netuším, představovala jsem si to tak, že na poli někde rozdělají oheň, svléknou se do naha, přeříkavají kouzelné formule a tancují s plameny v zádech. Což by mohl být docela dobrej mejdan, když bych si k tomu přifantazírovala slivovici. Tyto ženy ji většinou Biojídlo, můžeme jim tedy řikat i Bioženy, v Praze nakupují na farmářských tržištích, dělají reiki, nosí Biobavlnu, manžestráky, nelíčí se. Dříve dělaly kočičky z keramiky, dnes vymalovávají antistresové omalovánky. Některé extremní Bioženy rodí doma, vodí své děti do lesních školek a od března do října chodí naboso. Ano, opravdu bez bot. Soukromě jim ještě říkám lesany. Jednu takovou bohyni znám. Vlastně jich znám víc, nějak omylem se mezi nimi vždy ocitnu.
Pozorovala jsem je a říkala si jaké jsou. Co zatím je? Únik ze špatného vztahu, špatné dětství. Problémy, které měly být řešeny v ordinaci psychologa. Nebo jen snaha být osobitá, výjimečná. Každopadně jsou to ženy ve svých názozech velice přesvědčené, urputné až agresivní (hlavně ty co rodí doma mají potřebu se hájit i před člověkem, kterému je opravdu jedno, kde si rodí).
Vzpomínám hlavně na jeden večírek, kde jsem byla mezi těmito bohyněmi. Jedna mi vyprávěla o hrůzách, které se dějí kvůli palmovému oleji. Chtěla po mě vyjádřit nějakou litostivou účast nad těmi opicemi. Nešlo to, myslím, že každy by si měl řešit nejprve své potíže, ve svém státě, než začne chtít spasit celý svět. "Víš Aničko, mně je uplně u zadku palmovej olej, spíš mě štve, že naši důchodci po zaplacení léků, nemaj pomalu na rohlík. což by Tě mělo taky pálit víc, populace stárne, děti neděláme, kdo na Tebe bude vydělávat"? Tím jsem bohyně rozsekala a nutila je slézt z duchovních sfér na zem. Oni rozsekaly mě tím, že krom corny tyčinek, kde není palmovej olej, nejí už nic. "Zkuste bůček, tam by taky nemusel bejt".
Snažím se chapát, být otevřená, třeba mě nějaká myšlenka, zažitek osloví, posune. Jeden zážitek mě opravdu posunul. Akce se jmenovala "Hledání víl a skřítků" a bylo to kdesi u Nymburka. Jela jsem s kamarádkou, abych poděkovala paní, která akci pořádala, netoužila jsem hledat skřítky a víly. Byla jsem mezi nevyrovnanou partou esoteriků a bohyň. Bohyně měly manžestrové kalhoty, batikované triko a velký zuby. Takové, že Vám připomínají kobyly a máte chuť je krmit mrví, což kamáradka posléze udělala. Seděly jsme všechny pod krásným vzrostlým stromem. Poslouchala jsem, kterak probíhalo hledání víl a skřítků v minulosti. Posléze se bohyně rozprchly, lehaly si do křovích, objímaly stromy, aby následně plakaly, když si sdělovaly zážitky, prý se cítily spjaty s matkou přírodou. Kouřila jsem opodál cigaretu a připadala si, jako Alenka v říši divů. Jako někdo, kdo je absolutně střízlivý mezi partou sjetech feťáků. Holky byly smutné a hledaly pomoc. Doufaly, že ji najdou u esoterické kšeftařky, ale marně. Jejich Guru je na konci téhle akce, kdy je vytáhla jenom do přírody na dvě hodiny objímat stromy, zkasírovala o sedm stovek. Tím jsem se přesvědčila, že celé tohle božství, esoterika, duchovní život, biojídlo, je jenom kšeftování s naivitou a zoufalstvím žen. Holt některá žena konktaktuje ve slabé chvilce své bývalé milence a některá hledá duchovní přesah.
Přemýšlím, kdy já se cítím božsky, jako bohyně. Bylo to vlastně docela nedávno. Oblékla jsem si korzet, podvazky a rudě namalovala rty. Takže holky, jestli v sobě hledáte bohyně, tak si sundejte mrkváče, raději si oblečte hezké prádlo, mějte se rády i bez duchovních přesahů a Vašim milým v tom prádle uvařte kus flákoty. Nejenže se budete jako bohyně cítit, ale v jeho očích opravdu taková budete.
