... a jiné pohádkové příběhy. Ne, nebojte se, opravdu nejde o jinotajnou šifru pro další pracovní název ruksaku vládních reforem.
Toto je vážně zcela neškodný titul vyprávění pro naše nejmenší, pro naši naději a víru, že jednou třeba bude líp. Neb právě v dětech se zrcadlí všechno to nejlepší, co ze sebe můžeme vydat,
a ke kterým se snažíme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí promlouvat. Tohle všechno vtělila s velkým vypravěčským talentem, vtipem a láskou do pohádek pro své děti, a určitě i pro tisíce dalších, spisovatelka, novinářka a osvícená žena Tereza Boehmová.
Až ta naše mrňata vyrostou, tak je to i naše šance, že mezitím političtí dinosauři vyhynou. Pravda, mnozí z nás se toho dožijeme asi už jen zpátky v pamperskách ve svém pokojíčku někde na vejminku nebo v kolečkovém křesle v domově pro seniory. Ale i pouhá představa, že by se mohlo něco posunout v myšlení a představách o lidské společnosti (a vůbec veškerenstvu), jistě nejen mě, ale i všechny ostatní, kdo si včera užívali té skvostné pohody na křtu Terezčiny nové knížky, naplňuje radostí a optimismem. Docela milým spestřením byl i kmotr knížky Václav Moravec, který si na chvíli odběhl od jiných, politických, pohádek, a působil opravdu jako sympaťák. Inu, není to žádná legrace snažit se z bahna kultivovat poctivý český křišťál, a tato změna formátu, byť trvala jen jedno čtvrteční odpoledne, mu velmi slušela, a jistě za to sklidil u publika po delší době opravdu poctivé kladné body.
Zkrátka, psát a popularizovat něco pro děti je asi tím nejzáslužnějším činem, který lze udělat. Už proto, že začnou-li psát dospělí pro dospělé, tak to obvykle není nic veselého, a pokud, tak je v tom stejně notná dávka ironie, sebeironie, parodie, satiry a sarkasmu nad tím, co jsme to vlastně za divný lidi, kteří mají potřebu jeden druhému sobecky škodit, ale jen vzácně pomáhat.
Literatura pro děti vytváří předobraz toho, jaké budou příští generace.
A já jsem fakt moc ráda, že se do takových odvážných činů pouští právě Tereza, protože bystrých a rozumných mezi všemi vypravěči pohádek není zase tolik. Tereza včera svůj počin komentovala, že to bylo lehké.
Lehké možná; ale určitě velmi záslužné a důležité, protože zrovna to, jak se snažíme vychovávat a mluvit na své děti, se jednou stane součástí budoucnosti mnoha, mnoha lidí, ba lidstva. Vždyť přesně to, co děti uslyší jako první vjemy života, bude jednou i tím, jací budou až dospějí.
Mluvit k dětem znamená totiž vždycky obrovský přesah. Protože každé slovo a věta, každá říkačka či představa, kterou zaslechly v dětství, má v sobě něco, co tvaruje příští činy a potažmo kvalitu toho, jaká bude příští doba. Na tom není nic okřídleného ani patetického, to je prostě fakt.
Všechny předchozí generace dětí vyrůstaly už od dětství v tom, že je asi na světě normální zmítat se ve věčných bojích s draky a čaroději zla a stereotypech, kde princezny, víly, ženy a dívky jsou zakleté, a musí přijít princ osvoboditel, aby je vyprostil z jejich průšvihu. Tak nějak se automaticky předpokládalo, že násilí a příkoří je běžná věc, a tak se to bušilo do hlav i dětem.
Já jsem šťastná, že se té nejdůležitější reformy, reformy myšlení, zhostila máma, feministka a chytrá ženská. |Konečně se snad blýská na lepší časy. .
Díky, Terezko!
