Darem své tělesné schránky se dobře živí mnoho lidí. Kněžkami nejstaršího řemesla počínaje, modelkami, hokejisty či politiky konče. Ti všichni prodávají své úsměvy a ohně v tváři, tak i hru těla.
Podle průzkumů všech renomovaných agentur na světě lze například předem předpovědět, který z politiků vyhraje volby tzv. na obličej. Volební program nakonec stojí až v druhém gardu.
Zkrátka, lidé mají rádi sympaťáky od pohledu. Často jim ani tolik nezáleží na tom, co kdo říká, ale jak při tom vypadá. Forma převyšuje obsah. Protože obsahu (míněno tím zejména hlav politiků) lidé už dávno příliš nevěří. Ještě tak nějaký ten skandálek, který politickou figuru provází, může ovlivnit obecné mínění. Pravda, existují i výjimky, které však potvrzují pravidlo. Ale, už jste slyšeli o případu, že by se drbny v ulici či pivní skauti v hospodě zabývali tématem, jaký má krásný etický profil ten či onen z politiků?Možná by některému vzhledově nevýraznému politikovi ještě tak pomohlo, kdyby například vytáhl dítě z hořícího domu nebo poskytl umělé dýchání tonoucímu, případně vydal prohlášení, že odteď dává na stůl veřejného blaha všechny své vedlejší příjmy, kynoucí mu, mimo základní plat, z jeho prominentního postavení.
Nestačí zkrátka živit se pouze hlavou nebo rukama. A v politice to platí dvojnásob. Někdo může být vynikající chirurg se zlatýma ručičkama, zachraňující životy, nicméně jako politik si přesto vydělá víc. A to i přesto, že velmi často darmo mlátí jen prázdnou slámu.
Politika je podobná kategorie jako herectví. Typickým příkladem je třeba současný ministr financí. I jemu při kvalitě jeho výkonu záleží především na tom, jaké dostane zadání od režiséra, který pracuje se scénářem, bez ohledu na to, zda je to potřebné. Jednou zahraje kus s takovým přebytkem či deficitem rozpočtu, podruhé ho podle zadání sestaví zcela opačně. Uvážíme-li, že opěrným sloupem česko-slovenských financí byl tento mág státní kasy na ministerstvu jak za minulého, totalitního, režimu, tak i za současného, zcela opačného, tak má jistě talent přímo na Oscara. Nebo aspoň na Českého lva. (Ostatně jako návrh pro Filmovou akademii by možná stálo za zvážení, rozšířit udělování cen i za nejlepší politický herecký výkon). Vždyť i herci se živí svým tělem. Jenže u nich víme s jistotou, že jen hrají a předstírají ve své roli, že jsou panovníky či jejich šašky, ale nic nemohou ovlivňovat ani zkazit ostatním lidem. A to je férové.
Škoda jen, že v tom reálném politickém divadle většinou nakonec též ani tak nezáleží na podstatě věci, o níž se hraje, nýbrž jak byl daný kus zahrán. Doufejme jen, že ti nejvrcholnější interpreti, kteří k nám v těchto hodinách za velké pompy přijíždějí podepsat významnou smlouvu o snížení jaderného arzenálu, nezůstanou klouzat jen na povrchu věci a svůj kus myslí opravdu upřímně – pro věc samu, než pro její formu. A že jejich mise není zase jen jedna z her na mír, ale že jde o skutečné mírové poselství.
