Valentýn nebo První máj?

Tak někdy nevím, co si při pohledu na ta brutálně červená plastová či jinak vyvedená srdíčka na valentýnských ozdobičkách myslet. Zprvu mě pokaždé znovu a znovu praští do očí jejich vykřičená rudost, která vzbudí asociaci spíše loga podniku lásky prodejné. Poté se přece jen sebekáravě klepnu přes svou realistickou náturu a skepsi životních zkušeností, a shovívavě se pousměji. Vždyť ona ta, tak trochu „bordelová", srdce na igelitu či papíře přece jen mají vyvolávat hřejivou něhu a hebkost citu, spojenou s láskou...

A ta opravdu kvete v každém věku a kontinentu, nevybírajíce si čas ani roční období.

Každý, kdo se cítí či cítil aspoň někdy zamilovaný, prostě považuje i onen nečeský svátek „Valentýn" za svůj, a je přinejmenším dobrým důvodem (třeba i u jinak drsných chlapů), jak tu lásku dát najevo i přes strohé, pragmaticky komerční chápání těchto pocitů. A igelitka s andílky a srdíčky s nějakou dárkovou pozorností se může hodit, jak to říct i beze slov. Konec konců, proti gustu žádný dišputát.  Navíc takto zjevně vyvedený symbol vyjde levně a neudělá takový vítr v peněžence, jako například veršované vyznání ze Šrámkova Splavu v kolibřím provedení v kůži.

I polaminovaná srdíčka proto mají své místo a určení na světě. A těm, kdo si potrpí na národní sebeurčení a opravdu jsou velmi nacionálně senzitivní, bych doporučovala, ať zkusí vymyslet a navrhnout pořadatelům kalendářů, aby svátek zamilovaných měl i český ekvivalent a datum.

Máme sice, pravda, první máj, lásky čas, kdy zve hrdliččin hlas na Petřín pod sochu Karla Hynka; nicméně na toto krásné Máchovské se jaksi démonicky nalepila i jiná asociace a svátek, který je spojen spíš s jinou demonstrací, než je láskyplné roztoužení. Ledaže by láska k práci a alegorickým výjevům spojeným se vzpomínkou na vousatou bradku Lenina prvomájového Máchu nepřetrumfla. Ale obávám se, že se nám ta šedesátiletá lobotomie a zanícenost rudých srdcí příznivců Gottwaldovsko-Brežněvovských praktik z hlavy hned tak nevygumuje.

A tak je snad přece jen důstojnější i pro Čechy slavit svátek zamilovaných oním, pro nás poněkud západně vykřičeným, Valentýnem v rámci data 14. února, než na Prvního máje.

Protože co kdyby se i na prvního května začala dávat ta rudá srdce?  Ještě by si to někdo špatně vykládal...

A proto to vidím na kompromis:

ať je mráz či sníh, běžte i 14. února políbit svou milou místo pod rozkvetlou jabloň u sochy Karla Hynka třeba pod jabloň ještě zimně podřimující.

Radši dříve, než vůbec!

Všem zamilovaným tímto přeji krásný svátek podle vlastních nejkrásnějších a nejněžnějších představ

Vaše Zdenka Ulmannová :-)