Už ne jako samet, ale jako křišťál!

Nyní můžeme být svědky toho, jak se například senátor Štětina pustil do odhalování a spekulací nad akty „X“ našich, ( a kdoví jestli vůbec našich), tajných materiálů rozvědek, různých „bisek“, „enbéúček“(národních bezpeční úřadů), úoozetek (Kubice a jeho úřad pro odhalování organizovaného zločinu ), „úvzkáček“ (úřadů pro odhalování zločinů komunismu, „úpének“ (úřadů paměti národa), či jak se všechny ty tajně netajné úřady pro špiclování jmenují, a jen smutně konstatovat, že se nakonec všechny ty civilní i armádní rozvědky překrývají a protichůdně trumfují. Ve finále tu máme celou armádu na špiclování, ve které se dobře živí tolik agentů a lidí, že tvoří takřka samostatný stát ve státě.

Taky máte nepříjemně divný pocit, že se společnost čím dál víc radikalizuje?Ba co hůř, že se ze samé pokrytecké lásky k lásce, pravdě, slušnosti, poctivým ideálům, objektivitě a  tzv. nezávislosti názoru začínají problémy nakonec formalizovat, následně bulvarizovat – a tím v konečném důsledku bagatelizovat?Nejste sami. Až by chtělo povzdechnout slovy Egona Bondyho:  „obyvatelstvo je tradičně tak profízlované, že jeden udávaje druhého prostřednictvím třetího už udává sám sebe. Naděje v Čínu je moje poslední moudrost. Jak je tato moudrost bezsilná! Tyto okolnosti jsou nejhlubším důvodem, proč nemohu psát, respektive proč mi padá tužka z ruky. V prostoru beznaděje lze psát o beznaději pouze po určitou dobu. Pak se i to stane beznadějným...". Úniky z vyšetřovacích spisů jsou zkrátka na běžném denním pořádku, a lidi, jako Čunek, proslulí coby „čističi“ od vředů, se pasují do rolí vymítačů ďábla naší společnosti, ve které „čistá rasa“ vždy vítězí nad pravou, láskou a nenávistí, a „cikáni“ se házejí místo relevantní sociální pomoci do kontejnerů. Inu, není černý pasažér, jako černý pasažér a sociální podpora jako sociální podpora.Nabízí se otázka, od koho všeho tedy čističi typu Čunek chtějí čistit? Snad od lidí, kteří za „komančů“ studovali v Moskvě? (Tam prý ale údajně studoval i pan senátor Štětina). Nebo od těch, kteří pod heslem  „s komunisty se nemluví“ se hlásí k revanšistické rétorice, symbolům a heslům jako „zabij svého komunistu, posílíš mír“, a nosíce trička s ostnatým drátem se nechávají spojovat buď z hlouposti či naivity s obrázky putujícími po internetu, kde jakýsi gestapácký rampič míří samopalem na hlavu vietnamskému chlapci? (Takové „projekty“ totiž zde, v Česku, skutečně běží, a bohužel se k nim hlásí lidi, do nichž byste to nikdy neřekli). Nebo nás chtějí naopak očistit od komunistů, kteří zde legitimně sedí v Parlamentu, a pomáhají na Hrad či do jiných výnosných úřadů svým „oponentům“? Taky máte pocit, že se zde hraje jen nějaká podivná hra s informacemi, respektive dezinformacemi a mystifikacemi?Rozhodně zase nejste sami. To si myslí dvě třetiny národa – jenže si mnoho lidí nedává věci do širokých souvislostí jednoduše proto, že v mediálním balastu přehuštěného informačního boomu se zkrátka dá ustřehnout jen nějaký zlomek, který – vytržen z celkového kontextu – pak způsobí místo jasného a smysluplného přehledu naopak jen zmatek a chaos, případně poplašnou zprávu, a potažmo nabudí strach.A o to právě jde. O tu hru se strachem.Když totiž jde někomu o to, aby navodil atmosféru strachu – a to z toho nejstaršího a nejprimitivnějšího důvodu touhy po moci, resp. absolutní, totální moci – pak na to existují dvě nejspolehlivější metody:Nepodávat buď žádné informace a schovávat je za železnou oponou utajení, anebo jich naopak dávat příliš mnoho, a pokud možno co nejvíce protichůdných. Tak totiž vznikne dokonalý zmatek a nepřehlednost, díky níž pak může kterýkoliv z prominentů té totální moci, lhostejno zda zleva či zprava, spolehlivě mlžit, aniž by riskoval, že se skutečná pravda vůbec kdy bude moci vyšetřit.Tato hra na hledání pravdy o kom, či o čem, totiž dokonale zapadá do scénáře jakýchkoliv totalitníků – a opět je jedno, zda těch na pravé nebo levé straně pomyslných barikád a názorových spekter. Strach a atmosféra obav a nejistot totiž slouží komukoliv bez ohledu na světastrany.Technologie vyvolávání strachu a následného mlžení je dnes dovedná k dokonalosti, a byť je to žonglérství s pravdou-nepravdou dovedeno ad absurdum, je to stále mediálně atraktivní trhák. Vždyť pro média, která ze všeho dokáží udělat svůj byznys, je totiž každá špatná zpráva, dobrá zpráva. Jen to platí – i jinak při vší relativnosti hodnot - stoprocentně.A tak špatná zpráva například je, že Čunek se dostal vlastně do Senátu, do předsednictví strany a následně do vlády na základě propagace rasismu, ale ta dobrá je, že se vůbec nějaká vláda dala po dlouhých tahanicích ( a za vydatné pomoci uplacených přeběhlíků) sestavit. Nyní se to však obrací proti sobě, a tak se mlží dál. A Čunek je přímo mistr v mlžení! Kam se hrabe Milouš Jakeš se svými brojlery!             Jakmile ale přistoupíme na „politiku“ mlžení, už se z této sítě nevymotáme a v té šílené hře jsme nakonec donuceni pokračovat. A tak tu máme další dobrou špatnou zprávu.Ta špatná je, že se za Čunkem, který zde kolečko rasisticko-nacisticých vášní vlastně rozpumpoval, táhne celý obrovský „tajný“ (kdoví proč tajný/?/) spis, v jehož útrobách jsou popsána podezření nejen z masivní korupce, obtěžování podřízených, vydírání, praní špinavých peněz, ale především je zase zamlžován i fakt, že to byl právě on, kdo eticko-humánní laťku nejen politiky, ale obecné slušnosti a lidskosti srazil během několika měsíců téměř na dno únosnosti, tak, že se teď budou v ulicích křišťálově procházet náckové za asistence pozornosti div ne celého světa. Ta dobrá zpráva ovšem, (aspoň tedy pro nácky), je, že se o nich a jejich zvrácené ideologii zase mluví. A onen mediální fanatismus kolem nich je voda na jejich stavidlo.A máme tu další špatnou a dobrou zprávu:Špatná je, že se vůbec mohlo přihodit, že se taková bradavice na tváři humanity naší společnosti mohla v podobě Čunka vetřít do vlády, a že to v konečném důsledku schválil a potvrdil jak premiér a prezident, tak i ostatní předsedové a grémia koaličních stran, dobrá zpráva, (alespoň pro premiéra), je, že se zase o chvíli déle udržel ve svém mocenském křesle, a bez ohledu na jeho výlevy podávané rovněž fašistickou rétorikou o „noci dlouhých nožů“ ho v tom semknutě v jednom šiku podrželi i ostatní jeho ministři, místo aby odmítli takovým lidem podat vůbec ruku.Další špatná zpráva je, že tuto zvrácenost jen málokdo může zřetelně a efektivně kritizovat udušen v šumu mediálního svistu.  Výsledkem je, že skuteční zločinci v té neustálé permanentní pranici bojovníků o koryta z té nepřehledné hromady zamlžených rváčů štěrbinami v tajných spisech unikají, (pozornosti a následně i spravedlnosti), a na viditelném povrchu zůstávají jen ti, co se ještě na té odporné zahnívající kosti ještě nenapakovali. A do toho přijíždí jako blaničtí rytíři kandidáti na prezidentské volby.Zatímco jeden bývalý prominent „prognosťáku“, jehož tajné papíry jistě nebyly evidovány v našich tuzemských tajných loutkových archívech, (řízených z Moskvy), a který se údajně mohl „za bolševika“ dokonce pohybovat i na různých stážích v západním zahraničí, (a dokonce prý – patrně z nejvyšší loajality – studovali v Americe/!/), už má v podstatě vystaráno. Neboť i kdyby už tentokrát na ten prezidentský los nedosáhl, i tak je na svém, neboť dosáhl úplně všech nejvyšších met, jež lze v systému státní moci pokořit. Ten druhý adept na prezidenta je zatím nejasný a pro změnu tajemný, a v podstatě se o něm ví jen to, je profesorem na amerických univerzitách, předsedou dozorčích bankovních rad těch bank, za něž dnes platíme nehorázné pokuty a dluhy kvůli tomu, že se po aktu pověstného sametového „zhasnutí“ a živelné „kupónovky“ a dalších temných privatizací, zde dalo rozkrást vše, co bylo možné, a že se současným Českem má tento „americký“ kandidát o úřad českého prezidenta společný patrně už jen svůj osobní byznys, rodný jazyk, ale ne tak už řeč. Protože jeho řeč je řečí peněz, kariéry a z ní vyplývajících výhod. Inu, každý šetří jak umí, řekl by pan Čunek, a pan Klaus by dodal, že peníze nelze rozlišovat na čisté a špinavé. A tak je vlastně s podivem, že se právě jeho modrá strana tak štětí nad kandidaturou člověka z bankovního sektoru. Konec konců peníze jsou vždy až na tom prvním místě.             Jaká je tedy rada z těchto podivných bajek?Možná by to chtělo přešaltovat do jiné mlhy a změnit třeba to pokrytecké heslo o falešné pravdě, lásce a humanitě, na slogan: „V í t e j t e   v    r á j i   a g e n t ů !“A zřídit další úřady a komise pro vyšetřování. Třeba „Úřad pro vyšetřování agentů radarů“, a preventivně taky i „Úřad pro monitoring Národních gard“, neboť k těm se zde nejspíš, podobně jako nyní v Maďarsku a v kontextu znovu se fašizujícího světa, také nejspíš schyluje.