O humoru se říká, že je kořením zdravého života. Cože je to zdravý život? Je to stav, kdy dokážeme být naplněni optimismem i v situacích, kdy jiní v zoufalství bezvýchodné situace skáčou z hořícího mrakodrapu, vrhají se do vln potápějícího se Titanicu a nepropadají depresi, ani když nad hladovějícím podvyživeným černouškem nedočkavě poskakuje sup. A říkají si: ostatně, vždycky jsou dvě možnosti... buď dobrá, nebo ta špatná.
První možnost v současném stavu světa i naší země nepřipadá v úvahu.
Druhá možnost připouští, že například i v topícím se českém zdravotnictví, zmítaném po léta letoucí vlnami omylů a pokusů o reformu tu rukou levicového pseudosocialisty, ondy pravicí pravicového pseudoliberála, lze zahlédnout světélko na konci nekonečného tunelu bezradnosti.
Hloubení tunelů do českého zdravotnictví ostatně patří již k tradičním politickým sportům. Tu něco sloučit, jinde roztrhnout, zprivatizovat a prodat patří i k osvědčeným receptům tandemu Julínek-Cikrt. Poté stačí řádně zatřepat a za stálého míchání vylít, jak dítě z vaničky.
Obrazy to stále stejné, jen image vykonavatelů shůry pokaždé jiná.
Zatímco věčně usměvavý a pozitivně laděný taťulda Fišer vzbuzoval (po zádumčivě nachmuřeném psychiatrovi Davidovi) chlácholivý pocit, že vlak zdraví jede po správné koleji vstříc jasným zítřkům, ostře negativisticky střižený čistkař Julínek razantně boří jak buldozer i to, co jakž takž obstojně stojí na kolech. Kam se hrabe buldozer1, Paroubek! (Kratičkou kapitolu fackovaného panáka Rátha netřeba komentovat, neboť jeho zítřky ještě zdaleka nenastaly. Ale ví bůh, že nejspíš (brzy) nastanou...).
A tak než dojičky vydojí poslední kapku mléka z vemene ekologicky pěstěných kraviček, a než poslední slepička snese poslední zlaťoučké biovajíčko a poslední bio-vepřík zachrochtá svou labutí písničku, nakrmme se s předstihem, coby prevenci před chorobami příštími! Neboť ty dozajista nastanou, až lakotný zaměstnavatel nedovolí "simulujícímu" zaměstnanci vyležet ani jedinou chřipku, a spořivý pacient si nenechá včas vytrhnout zkažený zub a organismem prožene infekční stafylokoky i streptokoky všech mutací.
Nakonec si všickni na funuse zazpíváme zvesela tu cynicky optimistickou, tu našu/!/, hymnu na zdraví od tolik obdivovaného i zatracovaného básníka totalitní svobody:
„Cirhóza, trombóza, dávivý kašel, tuberkulóza, jó to je naše...!"
Inu, vždycky jsou dvě možnosti...
