Stávka poslanců, aneb stovka za hlavu

Dnes se poslanci se dohodli, že se za státní peníze – tedy za peníze daňových poplatníků – se budou bavit už jen přípravou na svá individuální triumfální vítězství v příštích volbách. Nebudou pracovat ve sněmovně, nebudou zdokonalovat zákony země, nebudou v podstatě zastupovat zájmy občanů, ba co víc, berou si občany jako rukojmí k zaštiťování svých osobních zájmů.

   Vypečená partička chlapíků ve státní „hospodě“, kterým za to plkání o ničem - na rozdíl od pivařů v hospodě normální  - platí útratu někdo jiný. Maminky na mateřské, učitelky, pacienti, důchodci…

  Že v parlamentu sedí samí "hroší" hoši, je starý otřepaný trik, jakým si jedni zajišťují lepší bydlo, na úkor těch druhých. Na tom by v běhu věků nebylo nic až tak neznámého či překvapivého. Ale jedno je přece jen zarážející.  Že si na tohle udidlo občané-voliči  stále naskakují. Že říkáme demokracie systému, kde v podstatě není regulérní volby, neboť pravidla hry určují sami ti, kdo stojí na startovní čáře na nejvýhodnější pozici. To je pak těžká olympiáda. Milión lyžařů, a kdo asi vyhraje, když na jedinou startovní čáru se k vítězství  protlačí v podstatě jen první řada běžců. Mají snad ti ostatní v zadnějších řadách, byť by byli seberychlejší a sebechytřejší,  nějakou reálnou a srovnatelnou šanci vyhrát, když jen k posunu v tlačenici k samotné startovní čáře už mají spoustu vteřin meškání? To i koňské dostihy jsou spravedlivější: koně tam stojí ve srovnatelných boxech a nesou případný handicap vzhledem k váze žokejů.  Postavme pány poslance hezky na ocas pelotonu, ( třeba do jedné řady s maminkami s miminy na zádech), a uvidíme, jak si povedou? Ať se ukážou! Ať prokáží své skutečné schopnosti, když ponesou hned na začátku závodu handicap časového zpoždění – a baťoh s miminem, od něhož se neutrhnou dvacet čtyři hodin denně.

   Ale kdepak páni poslanci! Oni si ten náskok chtějí udržet za každou cenu – i za cenu podvodu, že budou brát své štědré poslanecké honoráře, aniž by chodili do práce stejně, jako všichni ostatní lidé. Oni jsou přece ta elita, která sama nepracuje, protože na ni pracují jiní. Nespravedlivé? Bohužel. A bude to nespravedlivé tak dlouho, dokud sami voliči nepochopí, že nemusí „své“ známé tváře volit na věky věkův. Minimálně už  kvůli té dnešní sabotážní stávce a záměrným průtahům v řešení neuspokojivého stavu zákonů-zmetků.

    Co tedy takhle nejít k volbám? Anebo volit překvapivě někoho úplně nečekaně jiného a neznámého, byť jen proto, aby dali našim už tak nekriticky zahnízděným poslancům zavyučenou. Když totiž někdo příliš zpychne, měl by dostat za uši. Protože pak budeme vždycky jen o spravedlnosti jen pochybovat, ale nikdy se jí nebudeme mít šanci dočkat – vždyť o ní rozhodujeme, konec konců, sami. Uvědomme, že náš jeden voličský hlas (ať již komukoliv), má kromě hodnoty společenské i konkrétní  peněžitou vyčíslitelnou hodnotu 100 Kč, neboť právě touto částkou každý jeden volič podpoří stranu, jejímuž kandidátovi na volební listině dal svůj hlas. Být poslancem za stovku na hlavu od každého jednoho voliče, ať už poslanec pracuje nebo ne, tak to už je opravdu dost vypečená hra!