O stařeckých vrtoších

Někdy se na adresu seniorů poukazuje soucitným, leč i poněkud ironickým tónem, že mají stařecké vrtochy a že s nimi není k vydržení. Pokud se takový vrtoch zmocní člověka, který stojí v čele země a každé hnutí jeho vrtošivé mysli je vydáváno bezmála za státnický projev, je to přímo neštěstí.      Čeští - a nejen čeští - ekologové, klimatologové a odborníci na životní prostředí a vůbec lidé se zdravým náhledem na udržitelnost rozvoje na této planetě se shodují na tom, že vliv člověka se za posledních sto let markantně podepsal na bezpečnosti Země a jejím klimatu. Nad těmito „krakatitickými" technologiemi a hrozbami se zamýšlel už Karel Čapek před více než tři čtvrtě stoletím, a s futurologickým výhledem si dělal starosti i spolu s legendárním prvním českým prezidentem, Tomášem Masarykem. Náš současný prezident, Václav Klaus, si však ani sedmdesát let po Masarykovi starosti nedělá.

   Je v klidu, ba naopak považuje za hysterické všechny ostatní, kdo si tento problém klimatických změn v důsledku devastace planety člověkem připouštějí. Patrně si stále neponaučitelně myslí, že za všechny ty lačné a bezohledné grázly, drancující bezhlavě svět, něco vyřeší a vyčistí neviditelná ruka trhu, a že tedy vlastně žádné nebezpečí nehrozí, a pokud, tak jen v důsledku přirozeného chodu přírodních jevů.

 Naše lidská „civilizace" se vlivem řádění bezskrupulentních obžerských chamtivců (komercionalizovanou vědu nevyjímaje) posunula technicky do zcela nekontrolovatelných dimenzí, které ovšem člověk Václav Klaus nehodlá vnímat jako rizikové.

Proč ale vlastně zhoršování životních podmínek tak bagatelizuje?

Vysvětlení jsou tři:

To první je, že se u Václava Klause na stará kolena ještě umocnila - podobně jako u oněch vrtošivých starců - ona umanutost, kvůli níž už nedokáže dávat věci do kontextu a vidí jen uzounký pruh před sebe, neschopný se přitom vymanit ze zmatené chůze v kruhu bludných teorií, v nichž se po celý život uzavíral.

Druhé vysvětlení pramení z iracionality, autokratismu, neschopnosti sebereflexe a  neochoty přehodnocovat omyly.

Člověk jako Klaus, jenž vyznává celý život honbu za ziskem a atributy liberalizovaného trhu jako první hodnotu, přičemž ekonomické - kdy nejdřív všechno vydrancujeme a zničíme, abychom vydělali peníze, a za ně pak zase obnovovali a sanovali to předtím vydrancované a zmařené - považuje za zdravé a dominantní nad vším ekologickým. Peníze se přece musí pořád točit, už proto, aby byla práce! A je jedno, zda je zbytečná. Otroky je potřeba udržovat v drilu, aby moc nepřemýšleli, neb pak by nechtěli pracovat za nespravedlivých a nerovných podmínek. Ovšem ve vidění elitářů je srovnání podmínek k životu pro pána největším nebezpečím. Co kdyby nakonec i otroci chtěli mít tolik, co pán! A tak je potřeba klamat a vymýšlet složitosti.To je přece tradiční, nejstarší a osvědčený nástroj manipulace. Ve složitostech se pak snadno ztratí a vyperou často i špinavé peníze. Proč se tedy namáhat s šetrným zacházením s planetárními zdroji, lze-li v případě nedostatku vyrazit do kosmu a dobít si jiná teritoria.

Třetí vysvětlení je pragmatičtější

V tomto fanaticky ekonomizujícím schématu musí člověk typu Klause nutně dojít k závěru, že stačí vymyslet nějakou - byť plytkou - tezi či ideologii, a při troše marketingové obratnosti si z ní udělat dobrý byznys. Pokud se mu nadto podaří ovlivnit, aby se svými tezemi vstoupil i do učebnic, je to kšeft přímo astronomický. Na učebnicích a zpopularizovaných knižních trhácích se totiž dá docela dobře - a hlavně trvale - vydělat.

   Inu, lidé typu Václava Klause považují ve svém chápání dobře zúročené peníze, (a to i bez ohledu zda byly nabyty čistě či nečistě), jako jediný hnací motiv. Zůstali totiž pořád na úrovni pazourkové metody, aniž by si uvědomovali, že tržní liberalismus je právě ten motor, který žene tento svět a lidstvo do pekel. Vždyť při takovém tryskovém konzumu a spotřebě, jakou dnes máme, se dopouštíme hazardu, povyšujeme-li ekonomický zisk nad hodnoty jiné, zejména ty etické a ekologické.

To by pochopilo i malé děcko. Ne tak Václav Klaus. Ten - třeba i v rozporu celosvětovým environmentálním panelem - umíněně trvá na tom, že uskromňování potřeb naopak brzdí dynamiku trhu, a to je škodlivé.

Problém je, že pod vedením lidí, jako je Klaus, všechny zdroje potřebné k přežití na planetě pod modrým praporem diktátu trhu opravdu zkonzumujeme.  

A že svým vnukům projíme budoucnost?

To nás přece podle klausologie mrzet nemusí, vždyť po nás potopa!