O příčetnosti (některých) mužů

Z pošty pro mě: „Zbožňuji tyhlety hodně emancipované řeči.A mohu vám madam napsat že kdyby to šlo tak bych je i klidně odrodil." vzkazuje v reakci jistý čtenář na jeden můj bloček s titulkem „Muži bděte!".

A reagující muž pokračuje: „Své dvě dcery mám hodně rád a ony se mi odvděčují naprosto skvělými studijními výsledky i slušným chováním..Nekouří, nepijí, nedrogují, souloží s mírou, netahají se po hospodách a mají rády folklor a vážnou hudbu.K obému jsme je s manželkou rukou splečnou a nedílnou vedli.Takže pište příště jen o sobě a o svých problémech.Ale tohle zevšeobecňování je hodně zavádějící.A cítím se vaším  hodnocením mé osoby dost pobouřen.Nevím jak byste obstála s takovýmhle paušalizujícím tvrzením před mou ženou i dcerami.Jsem klidný člověk ale tyhle podle mého názoru hloupé řeči mě dovedou rozhněvat.Takže se s obraťte na psychologa máte li problémy.Nebo vám doporučím kolegu.Jsem povoláním lékař.Ale měla byste každopádně zkusit začít s léčbou z nenávisti vůči mužům.Jsou li zde gramatické chyby prosím o omluvu."

    Nebývá zvykem, aby bloger/blogerka odpovídal/a na každý příspěvek k diskusi; ne proto, že by nechtěl/a, ale jednoduše to nejde stíhat. Ale některé reakce jsou opravdu velmi pozoruhodné, ba až kuriózně komické. Ovšem dlužno dodat, někdy i při vší jalové kritice vtipné. Tento citovaný úryvek k nim rozhodně patří. Rozpoutává totiž velmi živě diskusi na téma ženské rovnoprávnosti, a o to právě jde. Za to díky.

Pravda, člověk se nemůže ubránit určité paušalizaci nějakého problému, neboť na světě existuje šest miliard lidí, a to by se zkrátka upsal, pokud by měl vyjmenovat i všechny jednotlivé výjimky.

Proto bych se chtěla omluvit všem mužům, jimž jsem svým kořeněným žihadlem zajela pod kůži. (Záměrně nepoužívám výrazy, které tak houfně skandují například davy mužů např. na přeplněných fotbalových stadiónech a arénách, čítajících i desítky tisíc sedadel, /zaplacených i z ženských daní/, neboť bych se musela uchýlit k vulgarizmům. Ale aspoň jeden za všechny ty výkřiky, jichž se muži běžně dopouštějí (a média to v přímém přenosu vysílají) si neodpustím. Je to ten, kdy rozzuření mužové volají a skandují, dvojtečka, vykřičník - „Natrhněte jim prdel!"... Tím míní nepřátele konkurenčního klubu. A případně ještě přidají nějaké to hajlování.). Zajímavé však je, že takový „sport" se nezakáže, a nezakazují ho ani ti z mužů, kteří si říkají estéti, ba naopak, ještě takové zábavičky podporují ze státních prostředků. (Ostatně, minulý výlet premiéra na jedno takové utkání místo projednávání zásadního státního rozpočtu jsme mohli vidět nedávno).

A taky bych chtěla na omluvu všech feministek (a troufám si paušálně) říci: milí mužové, nebojte se, my vám nechceme natrhnouti pozadí, ale pouze chceme tu svoji polovinu nebe, která nám náleží. (Vlastně polovina je málo, protože obvykle zajišťujeme i výchovu a péči o děti, neb nás, žen, (obecně), je už víc než polovina samoživitelek, takže chceme dvě třetiny,(i za ty nebohé opuštněné a o alimenty šizené děti ), protože pro muže jsou stále důležitější jejich „hry", než děti a rodina.).

Nic víc, nic míň. A je na vás, kdy tuto elementární biologickou rovnici pochopíte.

Nicméně přece jen bych se, milý pane doktore, zeptala na názor vaší ženy a dcer spíše sama a osobně, a nikoli takto zprostředkovaně, odvoláváte-li se na ně. A to z jednoho prostého důvodu - pochybuji, že by se (při vašich názorech) zrovna vám manželka svěřovala s takovými „ženskými" záležitostmi, které jako žena cítí. A propos, nejste gynekolog? Já jen že i mnozí gynekologové si dělají čáku na to poučovat své pacientky, jak moc nebo málo mají nárok fňukat, když je bolí jejich útroby. Jednoduše ani gynekologové to posoudit nemohou - stejně jako vy nemůžete s jistotou posoudit všechny pocity, které vnímá (možná i vůči vám a vašim názorům) vaše manželka nebo dcery. Jsou totiž jiného, ženského, pohlaví. Toť říká vše. Ať tak či tak, muž nemůže vždy vědět, co cítí(me) my, jakožto ženy, a to ani mentálně, svou převažující hemisférou . A propos, o simulaci orgasmu žen jste již jistě jako odborník-lékař slyšel. Tuto analogii vznáším záměrně nikoliv proto, abych vás naštvala nebo chtěla zbaběle prchnout od tématu paušalizace k sexu, nýbrž proto, abych vám připomněla, že není vždy uvnitř vše takové, jak se jeví na povrchu, a že simulovat se dá - pro klid v rodině - i mnoho jiných věcí, nejen orgasmus.

 I vy totiž velmi paušalizujete, ba co hůř, přisvojujete si právo mluvit přinejmenším za svou dobře vychovanou rodinu.

Pak vězte, že opravdu není vkusné, důstojné a spravedlivé kohokoliv stavět do haptáku. S tím možná budete souhlasit i vy. Jen tak mimochodem, byl jste na vojně, nebo jste si opatřil modrou knížku? Kdybych já byla chlap, tak bych prostě žádným armádním výcvikem nemohla se zdravou kůží projít, anžto bych neustále seděla v base, a nakonec by mě možná popravili za dezerci a vzpouru, kdyby došlo opravdu k nějaké světové či lokální mele. A to souvisí i s tím, nač poukazujete - totiž na onu paušalizaci problémů či házení do jednoho pytle. Připadá vám normální, že muži - ti silní odvážní hrdinové - se (vhozeni do jednoho pytle) nechají postavit do haptáku kdejakým frajtrem často jen proto, že má silný uřvaný hlas, zatímco se nepozastavujete nad tím, že vás dožene až bratro-sestrovraždě těch lidiček na druhých stranách barikád?

 A právě v tom je ten podstatný rozdíl mezi muži a ženami, abyste věděl. Víte proč se zatím nikdy nepodařilo (snad kromě smyšlené bájné Jiráskovy Šárky) postavit ženskou armádu? Jednoduše proto, že jsme jiné než vy. A tudíž máme právo mluvit samy za sebe, nepotřebujíc tlumočníky v kalhotách. A tady pánové prominou, že jsem se zase dopustila paušalizace. Holt, když někdo kope za svůj tým a za své zájmy, tak se zkrátka určitému paušálnímu prokaučování nevyhne.

Čas žen nastal. S tím nic nenaděláte, i kdybyste měl z kůže vyletět.

A jinak, jak píšete, ten kontakt na vašeho kamaráda psychologa si od vás stejně ráda vezmu, neboť právě psychologové a psychiatři mohou na vašem mužském poli udělat hodně dobré práce ve prospěch zušlechtění mužstva v tom smyslu, aby pochopilo, že ani potraty, ani jiné věci nám muži, ať již nosí jakoukoliv sutanu, zakazovat a nakazovat nebudou. Nejsme v Polsku. Ale i tak, díky za vaši péči o mé duševní zdraví; leč mám/e svého poradce a psychoanalytika, (primáře ženských závislostí renomovaného pracoviště PL v Bohnicích, doktora Dvořáka - a ten nám moc fandí. Vlastně dokonce stál jako jeden ze spoluzakladatelů našeho ženského fóra. To říkám proto, že opravdu znám celou řadu mužů, kteří už dávno pochopili věci, které vy a další muži ještě nechápou. Ovšem tito velmi inteligentní muži jednoduše nemají potřebu křičet jako potrefení, když o mužstvo nějaká žena opře svoji kritiku. Uvědomují si totiž, že ženy ten pětitisíciletý patriarchát opravdu masakroval, znevýhodňoval, ponižoval a diskriminoval, a vědí, že nás žen je celá (ta větší) polovina lidstva, a máme proto bytostné právo chtít rovné podmínky a příležitosti pro svůj život.

Umíte si představit, jaká je to síla, pokud se dá do pohybu? Tak uvažujte rozumně, a nechtějte nás naštvat. Mohlo by se stát, že byste na tu mateřskou opravdu chodili sami. (A co se porodů týče, jak poukazujete, že byste i rodil, kdybyste mohl, tak buďte v klidu: doba, kterou popisuje komedie „Junior" s Deni Devitem a Arnoldem Schwarzenegrem, se možná opravdu blíží, takže si třeba opravdu vyzkoušíte i ten porod - a pak se budeme v lecčems přibližovat). Dnes si však nejsem jistá, zda by i vám pak v kariéře právě tento zmeškaný čas (potažmo peníze a nižší příjem např. i v penzi) nechyběl. Ale chválím vám, když píšete, že jste se ve všem se ženou dělili rukou nerozdílnou. Nicméně k vašemu vyjádření... „Své dvě dcery mám hodně rád a ony se mi odvděčují naprosto skvělými studijními výsledky i slušným chováním...", bych přece jen jednu štiplavou poznámečku měla: Milovat své děti je snad samozřejmost (i když asi ne tak pro řadu mužů). A dcery se proto neodvděčují „mi", nýbrž vám - společně rukou nerozdílnou. V tomto případě pro změnu zasez vás mluví ta nešťastná forma „ich". Já, já, jenom já... Jak příznačné pro mužství! A co vaše něžnější polovička? Jsou to přece i její dcery. Nehledě na to, že dcery jistě nestudují kvůli vám, ale především kvůli sobě. A skutečnost, že z toho máte radost, je jistě kladná a správná.

     Ale to pořád neřeší fakt, že obrovská fůra chlapů pořád na své děti neplatí ani ty alimenty a vůbec na ně kašle... Tak doufám, že podpoříte aspoň zákon o náhradním výživném, abyste byl spravedlivý a vymezil se proti těm lumpům, se kterými nechcete být vhazován do jednoho pytle. Tak vidíte, jak je někdy těžké nepaušalizovat...

Děkuji.