Kdo aspoň trochu sleduje politiku nebo je dokonce v ní, tak i přes všechna pnutí, ke kterým v ní dochází, stále umí rozlišovat, co je „jen" rozčílené a vulgární z momentálního afektu po nějaké surové provokaci, a co je vulgární svou podstatou.
Politiky si neplatíme proto, aby mluvili krasopisně a úhledně, ale pravdivě a poctivě a konali v duchu našich občanských zájmů a bili se za naše představy o životě. A je úplně jedno, ze které strany světopohledového spektra jsou.
Politika a hlavně činy v ní dnes prostě obhroubly. Lze se však spokojit s konstatováním, že taková je už, holt, doba? Rychlá, necitlivá, chaotická, depresivní a netrpělivá na věčně spěchající cestě za jakýmkoliv cílem?
To je otázka...
Když ale odhlédneme na chvíli od reprezentativních kulis a drahých kostýmů, v nichž se politici pohybují, a uvědomíme si, že za nimi jsou stále obyčejní lidé z masa a kostí, tak možná i občas chápeme, že je může něco šíleně rozčílit a že se nezdrží to ventilovat tak, jak to ventilují.
Jedna věc napováženou by tu však přece jen byla:
Pokud je politik sprostý, hrubiánský a arogantní jen tak bez zjevné příčiny, odmítá jakýkoliv opačný názor a pohled na věci a snaží se, tak říkajíc, každému opozičnímu či byť jen nesouhlasnému názoru zavřít ústa a utnout ho v půli slova, pak jde o hulvátství z podstaty. O hulvátství charakteru.
To, co včera předvedl premiér Mirek Topolánek ve zprávách na Nově, když v přímém přenosu utnul moderátora zpravodajství Pavla Dumrovského jen proto, že se dopustil přečtení komentáře k události o zrušení amerických víz, bylo otřesnou neurvalostí, stupiditou a hloupostí. Jen hitlerovský knírek chyběl premiérovi pod nosem. A navrchu pionýrský šátek...
Normálního člověka musel v tom okamžiku obejít děs a hrůzou se mu zježit všechny chlupy v zalapání po dechu, kohože to v křesle předsedy vlády máme! To totiž není asertivní osobnost, s níž se dá diskutovat a normálně hovořit. To byl diktátor jak vyšitý z totalitní čítanky.
I opačně smýšlející levicový člověk je s to akceptovat, pokud v zemi vládne slušná a poctivá pravice a chápe, že lidi nemusí mít na všechno vždy stejné a shodné názory. Vždyť na ně mají právo. Tedy v demokracii...
Způsob, jakým však Mirek Toplánek vyjadřuje svá přesvědčení, je nejenže sprostý, neotesaný, neurvalý a buranský, ale je otřesný právě v tom, že je brutálně diktátorský. Jde z něho strach. A o to mu patrně jde. O to, aby ten strach vzbuzoval a aby lidi sklapli, spatili a on je mohl kdykoliv postavit do haptáku. Bez vzájemného dialogu, bez diskuse.
Mirkovi Topolánkovi stále nedošlo, že to není jeho stát a že není samojediným, kdo byl jeho řízením pověřen. Obyčejný člověk z hospody čtvrté cenové by řekl, že se chová jako prase, protože i jeho by takové manýry urazily, pokud by s ním někdo mluvil způsobem, jakým mluví Topolánek, premiér nepremiér. Každopádně je příšerným vzorem jak pro politiku samotnou, tak odstrašujícím modelem pro občany.
A slušné pravici by rozhodně nemělo být jedno, že jí někdo kazí jméno tak do nebe volající sprostotou, už proto, že pravicovost není ani strom rostoucí do nebe, ani skrumáž stejně sprostých lidí. Pravicovost je vizitka názoru, ke kterému se hlásí mnoho slušných a poctivých lidí. A ty jednoznačně musí svým chováním Mirek Topolánek odrazovat. Vždyť mít cokoli společného s jeho totalizujícími manýrami by nechtěl mít nikdo z normálních lidí - bez ohledu na světopohled.
