Právě tak zní ta velmi častá, a pro muže tak nepříjemná, otázka, když si ženy nejsou jisty vztahem svého partnera.
Různí experti a vykladači mužské a ženské nevěry a žárlivosti se v průběhu ér dopouštěli mnoha mýtů a omylů. Ty pramenily obvykle z předsudků té které ideologie a byly jí také citelně poplatné.
Všichni si jistě pamatujeme, jak někteří popularizovaní a protěžovaní psychologové a sexuologové přímo tristně ovlivnili hned několik generací lidí a jejich vztahů. Ty tam jsou doby, kdy jistý nejmenovaný odborník na vztahy (s úctou k jeho šedinám raději nebudu uvádět jeho jméno) nám zabedňoval hlavy mýtem, že ženy jsou hystericky žárlivé, a muži se stávají oběťmi této tyranie slz.
Svět tvrdě patriarchálních mýtů se mění.
Dnešní ženy (aspoň ty hrdé a statečné) si zkrátka již po hlavě skákat nenechávají.
Přišlo se totiž na to, že ženská a mužská žárlivost vykazuje podstatný rozdíl ve svých příčinách. Zatímco muž žárlí obvykle proto, že by nepřežil, aby se jeho majetek (tím míní ženu) pelešil s nějakým jiným sokem a připravoval ho paroží, žena naopak žárlí spíše proto, že by nepřežily jejich společné děti, kdyby spolurodič pláchnul z hnízda a opustil je pro nějakou ubohou a pomíjivou sexuální touhu.
Neboli, ženská žárlivost má povahu sociální, (tzv. sociální žárlivost), zatímco ta mužská majetnickou.
Jak je vidět, vše vyplývá ze schopnosti či neochoty přijímat zodpovědnost.
To ale neznamená, že by pro muže mělo být omluvou, že - hnáni chtíčem - se mohou chovat nezodpovědně, zatímco ženy - jako ty zodpovědnější - by měly omezovat svoje libido.
Po létech zkušeností a dřiny jsem došla k závěru, že není jednoznačný recept na to, jak udržet vztah v dobré a zdravé kondici. Nicméně jeden postřeh z toho přece jen vyplývá:
Vzhledem k tomu, že muži mají běžně dvě (nebo i více) partnerky - jednu tzv. legitimní, na kterou mají manželský certifikát, a druhou milenku pro hezké chvíle - žijí tedy bigamně či polygamně, a tudíž si paralelně užívají dva životy.
Ženy naopak na takové laškování nemají čas, neboť jsou připoutány ke hnízdu svou zodpovědností, a často suplují i onu mužskou, otcovskou, roli, a to i finančně, a tak jsou značně kráceny na kvalitě života. Výsledkem je katastrofální rozvodovost a s tím související další společenské problémy, konflikty a střety zájmů.
A tak je nanejvýš načase, abychom, milé dámy, začaly přemýšlet o tom, zda by nebylo pro nás spravedlivé tento model změnit, a nastolit polyandrii.
Polyandrie je stav, (nikterak neznámý v celé řadě komunit), kdy žena jako nositelka rodu a udržovatelka života, zkrátka jako schránka na potomstvo, je naopak ve výhodnějším postavení, neboť k tomu je objektivní důvod. A tak kolem ní kmitají dva či více mužů, kteří vytvářejí co nejkvalitnější podmínky pro ženy, potažmo pro kvalitní prostředí pro růst a vývoj potomstva. Navíc to má i své velmi praktické stránky, uvědomíme-li si, že je to právě ten surový patriarchální řád, který způsobil, že ženy jsou v celých osmatřiceti procentech týrány, vykořisťovány druhými směnami, a že jsou považovány za „druhé, podřízené pohlaví". Proto, mít doma dva muže by znamenalo, že by už žádný domácí násilník neměl šanci, protože ten druhý by mu jistě nedovolil se dotýkat surově i jeho družky. Nemluvě o tom, že i v případě, kdyby jeden z hnízda přece jen plách, děti by ani tak nepřišli o tátu, protože pořád by tu ještě jeden zbýval. A dva tátové jsou přece jen - a to i z té ekonomické stránky rodiny - lepší než žádný.
No uznejte, nebylo by fajn se tím nechat inspirovat? Ostatně, jsme to přece my, ženy, kdo byl uvržen kvůli mužskému sexuálnímu pohodlí nechávat si masakrovat tělo hormonální antikoncepcí - a tak nyní tu biologickou zbraň držíme v rukách my.
A tak právě o tom zrovna dokončuji scénář... Prostě, taková normální šťastná rodinka dva plus jedna bez rozpaků. Až to bude hotové, dám vám vědět...
