Proč se šlechta nezřekne své nemravné vyvolenosti tak zvané modré krve? Ve světě lidí existuje zajímavý fenomén. Šlechtictví. U lidského druhu záhy došlo k deviaci oproti přirozeným instinktům jiných živočišných druhů. A to z pochybného titulu nástupnických vztahů.
Prvotní výsada jakési účelné vyvolenosti nad jinými vycházela z toho, že – stejně jako v přírodě mezi ostatními druhy – se stal dominantním vůdčím kusem smečky či stáda nejsilnější, nejobratnější, tzn. nejkvalitnější kus z hlediska přirozených dispozic pro přežití. U lidského druhu však záhy došlo k deviaci, zvrácení tohoto modelu nejkvalitnějšího prvku komunity, a to z pochybného titulu nástupnických vztahů.
Na to se pak dál nabalovalo ještě více balastu v podobě křížení se mezi týmiž nejvlivnějšími rody a jakési pochybné udržování „modré“krve , tedy násilím udržované a násilím „vyvolené“ krve.
Tak postupně vznikala šlechta, vyznačující se z pravidla nejen největší schopností intrikářskými a nečestnými metodami zorganizovat a soustředit si nejsilnější vliv kolem své osoby brutální silou, a posléze nájemní silou žoldáků na bázi - vnímané dnes jako násilně kriminální - ale také většinou i s tím spojené bezuzdé brutality a asociálního a mravně a eticky odpudivého chování určitých deformovaných jedinců, čímž docházelo k masakrování a ponižování ostatních lidí v pomyslně zakolíkovanbém panství hrubou, barbarskou, primitivní silou.
Posléze pak již byla ona panství zcela neporytě zakolíkovaná a silou uchvácena a násilím upevněná primitivními zákony, ovládanými brutální mocí despotické fyzické síly, až se z nich vyvinulo jakési rodové právo vrchnostenské. Které pak z titulu nadřazenosti modré krve pokračovalo v dalších deformacích z titulu nástupnických vztahů, vedoucí postupně až k degeneraci na bázi genetické, neboť se mezi sebou brali a křížili stále jen omezení jedinci mezi nemnoha stále stejnými rody soustřeďujícími silovou moc, a popírala se tak přirozená zdravá druhová pestrost, jak se ukázalo časem genetickými výzkumy.
Neboli, ono „šlechtictví“ , od původního šlechtitelství z hlediska plemenářské vědy, zcela pozbylo i onu původní primitivní domněnku, že se křížením některých podobných vlastností dojde k jejich umocnění v dalším pokolení, tedy kromě ještě většího hromadění majetků a neopodstatněných výhod z toho vyplývajících. Což se ale ukázalo jako geneticky liché a vedlo k pravému opaku, degeneraci lidí z šlechty.
Plemenářská věda pochopitelně na základě vědeckého zkoumání došla ke zcela jiným zásadním výsledkům a objevila a osvětlila v průběhu let, že ne každé příbuzenské rodové křížení znamená automaticky zkvalitnění potomstva, a tato ideologie vyvolenosti nad jiným začala stravovat sama sebe a ukázala se velmi nebezpečnou.
Čili, ono šlechtictví, označované jako aristokratický původ, naopak vývoj lidstva ve svém důsledku brzdilo, neboť se do popředí vlády nad kmeny, národy a územními celky stávali často zcela degenerovaní a naopak nejhorší a nejslabší prvky „stáda“, ale z titulu nástupnických vztahů nebylo možné tento kolotoč v cirkulaci stejné geneticky příbuzné krve jen tak zastavit, neboť rodová šlechta byla často velmi dobře podepřena násilnickými tlupami vojenských žoldáckých geril, které se uměly profesionálně rvát a přemoci tudíž případný odpor poddaných z „plebejské“ (tehdy rozuměno nižší) rasy.
Ve své podstatě jde ale z vyššího principu mravního o akt vyvolenosti, neboli zvrácené, a dnes již zcela přežité a vyžilé a nepřijatelné ideologie, která v moderním chápání světa nemá žádné opodstatněné místo, leč řadu lidí s plebejským komplexem okouzluje představa býti v družině někoho vyvoleného. Často de facto jen z pustých a těch nejodpudivějších charakterových pohnutek čirého prospěchářství.
Pan Kalr Schwarzenberg by se měl tudíž spíše zamyslet, zda je jeho „modrá krev“ pro něho v dnešní době výhodou nebo nevýhodou. Ale hlavně revidovat, zda nejde o morální pokleslost nechat se titulovat a označovat přízviskem eticky nepřijatelného povýšenectví nad jinými lidmi, kteréžto je v přímém rozporu s ideou humanity, svornosti a bratrství ve smyslu přátelství veškerenstva.
Zdenka Ulmannová
