Úřad pro hospodářkou soutěž a Martin Pecina má těžkou práci: posoudit, zda zlatá knihovní kaplička vyhovuje regulím zadávacího řízení. Problém je, že spor, který se o novou Národní knihovnu rozhořel, není spor mezi ostatními architekty versus Kaplický, nýbrž sporem politiky a politiků.Ti blíže k levému světopohledu jsou pro, ti na pravém křídle furiatnsky proti. Chudák Pecina. Není lehké být bohem nad politikou.
Kdybychom žili v éře stalinských pomníků, strana a vláda (pochopitelně ta jediná vládnoucí/!/) by dala befel, přidržela by vyvoleného architekta pod krkem, a ten by s pistolí u spánku tvořil, až by se z něj kouřilo. A ostatní kolegové by mu tuhle „výhodu" jistě nezáviděli.
Skutečnost, že žijeme ve světě sporů - a to neustálých - pomalu i o to, jestli má mít koťátko ocásek persky modrý nebo májově oranžový je známkou, že si jako společnost relativně věříme a vážíme společenské diskuse. A voo voo tom ta demokracie je.
Zatím...
Už jen fakt, že se společnou investicí, jako klenotnice písma, musí zabývat nezávislý rozhodčí orgán pro kalost či nekalost soutěže, je obrovským pokrokem oproti nedávnému únorovému datu, kdy se Klement G. vrátil z Hradu.
Vždyť není pře o žádnou sochu potentáta a jeho kultovní náhledy! Jde „jen" o akt tak neutrální a neideologický, jako jsou knížky a jejich myšlenkové úložiště ze všech možných dob a ér. A možná trochu i o čísi peníze. Ale o ty jde v každé době. Škoda, že až na prvním místě.
Ideální by bylo, kdyby se vzdor všem tahanicím v Knihovně nakonec usídlili i čápi či vlaštovky - to totiž prý nosí štěstí. Hlavně aby nebyli jen modrý nebo jinak jednobarevný. To podle všeho nosí smůlu - nebo aspoň tak se to dneska traduje...
Holt, každý porod je těžký. A to lze vztáhnout i na mimozemsky kreativní chobotničky. Tak si přejme, aby ten čáp už co nejdřív přiletěl - to je to nejlepší znamení.
Zdenka Ulmannová
