Klíč k rozdělování migrantů

Největší tíhu migrační vlny by měly nést země, ze kterých vzešly signály pozvání vůči migrujícím. A současně i ty země, které jsou spjaty s ekonomickými zisky, plynoucími z pozůstatku kolonizování.

 A rovněž země, které se staly v novodobé historii iniciátory válek a rovněž příjemci poválečných reparací.

   Není totiž přijatelné chtít v rámci Evropské unie rovnostřářský – percentuální, kvótní – přístup. Už proto, že např. ani Maďarsko, které je na trase migrantů mezi prvními nárazníky a strádá tím více, než např. Německo či Švédsko, v minulosti nevyvolalo žádnou svět zdrcující válku, nebylo koloniální velmocí, která měla zisky ze svých kolonií, a podobně jako Česká republika, bylo navíc Maďarsko Stalinistickou kolonií, jež byla tehdejšímu Sovětskému svazu přidělena demarkační linií nového, posledního poválečného dělení světa.

Češi, kteří v žádném případě neměly žádné zisky na druhé světové válce, a dokonce – právě kvůli poválečné demarkaci – byli dvakrát potrestáni už tím, že jako vynuceně socialistický stát kolonizovaný Stalinem, nedostali, na rozdíl od Němců, žádné peníze z Mashalova rozvojového fondu. A to ač žádnou válku nezavinili. Druhá světová válka zbrzdila celý bývalý východní blok dvojím způsobem. Jednak tím, že jsme byli jako Češi dáni jako úlitba Stalinovi (viz Jaltské dokumenty, které podepsali západní mocnosti). Dokonce nikdy nebyly zohledněny ani ztráty, které zemím východního (Ruskem kolonizovaného) bloku vznikly v důsledku nového dělení světa.

  Takže nyní, když je na řadě přijímat migranty, země bývalého východního bloku nemohou nést stejné břímě, jako země Západu. Západu, který byl, konec konců,  aktivně spoluúčasten i na Mnichovské zradě a následnému nezabránění válce, když ustoupil Hitlerovi.

A zatímco po válce se západní země rozvíjely svým tempem suverenních národů, tak země východního bloku byly na dlouhá desetiletí s dopadem řádu století, vinou podpisů Chrchilla, Rosewelta a Stalina, zahnány do izolace a bylo jim zabráněno Ruskem, resp, SSSR, v spontánním rozvoji.

   Vždyť 70 let je v historii velmi krátký mžik; a rány z války a následné ruské okupace se zdaleka ještě nezahojily. A pokud toto země jako Německo či Británie a Francie nezohlední, že nesou i svůj díl viny na poválečné situaci zemí východního bloku, pak nemohou – a to ani v rámci jednotné  EU – očekávat žádnou, natož dobrou, vůli angažovat se v příjmu migrantů.

Protože my už zaplatili za válku a zbrždění poválečného rozvoje víc, než kdokoli jiný z Unie!  A další peníze už ze sebe tahat nenecháme!