Kamiony - vrazi na silnicích

Každý, kdo někdy jezdí po dálnicích nebo silnicích, kde je vystaven hustému provozu kamionů, má neustále dramatický pocit ohrožení na životě. 

Už mnohokrát se mi stalo, že jsem musela „závodit“ s řidičem kamionu, který si se mnou hrál jak kočka s myší. Když jsem přidala já, přidal taky a zpestřoval si tak svou monotónní práci dokonce  skrze trapná až oplzlá machistická gesta, jež vysílal z okna svého náklaďáku. Mnohokrát se mi na dálnici stalo, že jsem před sebou viděla kamion kličkující na rozhraní dvou jízdních pruhů, který tudíž rozhodně nebylo bezpečné předjet, neboť bylo zřejmé, že řidič očividně pospává. Jistě jste taky zažili situaci, kdy pršelo, a kolem kamionu na dálnici se vytvořila zcela neprůhledná sprcha, že jste museli omezit rychlost na čtyřicet i méně, protože nebylo vidět, kam a do čeho jedete, a toto kamionem vynucené omezení vaší rychlosti trvalo třeba až z Brna do Prahy i déle, protože nebylo možné kamion po celé bezpečně trase předjet.

Nemohu říci, že bych byla nejistá či bázlivá řidička, už proto, že mám opravdu hodně najezděno za třicet let, co každodenně jezdím, a to i v dopravní špičce pražského provozu. Nicméně se zhušťujícím se provozem kamionové nákladní přepravy na silnicích, se cítím permanentně ohrožená na životě kdykoliv, kdy mám vjet do provozu společného s těmito obřími náklaďáky.  A situace se stává s každým rokem takřka neúnosná. Už proto, že nikdy nevíte, když sedáte do auta, zda se vrátíte živý, protože vás někdo za volantem náklaďáku smete.

Ptám se, proč se vůbec staví dálnice, když se z nich stávají bitevní pole, kde umírá tolik nevinných lidí? Je to totiž už neregulérní válka vedená mezi přepravci zboží, řidiči náklaďáků a řidiči osobních automobilů a autobusů. A je jasné, kdo bude vítěz při střetu, a kdo se tak stává neomezeným pánem, uzurpátorem silnic.

Proč se raději nepostaví dvě samostatné, oddělené paralelně vedené silnice, které bezpečně vymezí hranici zeleným pruhem mezi nákladní dopravou a osobními vozy? Takto je totiž situace řidičů osobních aut – kteří ovšem také přispívají na stavbu dálnic povinným placením dálniční známky – zcela bezvýchodná, neboť provozovatelé těchto nebezpečných dopravních tepen nedokáží zajistit to nejdůležitější – bezpečí řidičů. Což je nepochybně protiprávní. I pro provozovatele silnic by měla platit stejná kritéria a pravidla pro podnikání, jako v jiných provozech. Tak, aby provozovatel firmy neohrožoval své okolí. Například provoz továren a výrobních podniků musí být zajištěn ze zákona tak, aby nedocházelo k újmě na zdraví a životech obyvatel. Pro provozovatele, rovněž byznysmeny, silnic ale tato pravidla vůbec neplatí, a jezdit po silnicích znamená v podstatě konání na vlastní nebezpečí, kde silnější může masakrovat slabšího.

Z mého hlediska je tudíž provoz na dopravdních komunikacích protiprávní! Nelze se vymlouvat na to, že řidiči kamionů mají dodržovat stejná dopravní pravidla, jako řidiči osobáků, a že jsou jen lidé a dělají tudíž chyby. Vždyť statistika nehodovosti už dávno poukazuje na to, že řidiči kamionů se podílejí na smrtelných nehodách nejvyšší měrou. Vždyť řidič osobního vozu je totiž vedle řidiče kamionu v této dopravní válce v pozici pěšáka ozbrojeného jen prakem, proti těžkooděnci v palebné pozici střelce těžkého kulometu.

Čistě z pojímání rovnosti práv je tudíž situace na silnicích naprostým a jasným porušováním práv lidí v osobních autech ze strany řidičů a provozovatelů náklaďáků.

   Řešení je přitom prosté:

 Řešit situaci na silnicích tak, aby se s dramatickým nárůstem nákladní přepravy, osobní vozy s náklaďáky nepotkávali na společné komunikaci.

Případná námitka, že by se tímto opatřením prodražila v konečném důsledku i cena převáženého zboží, je zcela vágní, už proto, že dáme-li na misku vah cenu a hodnotu lidského života a zdraví, a cenu a hodnotu nějakého pitomého zboží, které je povětšinou stejně jen naprosto zbytnou a životní prostředí zatěžující věcí, ohrožující ve všech směrech kvalitu života např. i emisemi, pak je separování a omezení kamionové přepravy od osobní zcela logickým a jediným bezpečným řešením, na které si určitě všichni – i za cenu zdražení některých produktů -  rádi připlatí. Nebo omezí i tak do nebe volající tryskový konzum.