Ivana Langera moc nemusím. Ale jeho zákrok proti fotbalovému šílenství vítám. Konečně jasná, jednoznačná a nezašumlovaná informace, která říká, že podporování akcí, kde musí zasahovat policie za prostředky všech daňových poplatníků, je vlastně nekalá obchodní soutěž.
Jak je možné, že podnikají-li cyklisti, lyžaři, kanoisti nebo šachisti nějaký svůj závod, tak tam policie kvůli fanouškům nemusí vartovat? Zatímco na fotbalových akcích, které se hrají neustále víkend co víkend, den co den, musí policejní sbor držet neustálou službu! Každá taková služba stojí fůru zbytečně promrhaných peněz. Kdybychom jen náklady na mzdy a výzbroj a výstroj policistů, asistujících u fotbalového šílenství, sečetli a podtrhli, jistě by z toho vyšlo na výstavbu hezké řádky nemocnic či školek a dalších potřebných věcí, na které se prostředky nedostávají. (Námět pro vás, páni ministři ostatních rezortů/!/).
Fotbal (a v menší míře i hokej) přitahují rváče a primitivní sprosté fandy jak lampa noční můru. Čím to asi je? Že by šlo o novověkou náhražku gladiátorských zápasů nebo nedej bože války? Patrně ano. Potřeba se s někým rvát, mlátit a řezat hlava nehlava je zkrátka v některých testosteronních jedincích zakonzervovaná jak tisíciletá plíseň. Fotbal je pro tyto stupidní choutky ulevit přetlaku tohoto patologického hormonu, tlačícího se na mozek, patrně ideálním řešením. Jiné vysvětlení totiž pro to není.
Možná by vyšlo levněji a efektivněji, kdyby tedy fotbalové kluby, kam se tyto kreatury nezvládající své zvíře v sobě tak táhnou, na své náklady ze zákona povinně zbudovaly kvalitní kamerový systém a tuto lidskou zvěř, která se musí rvát a neustále bojovat, pozavírat do klecí. Vždyť to jsou jednoznačně nepřizpůsobiví občané. (Jako ostatně všichni ti vyholenci s prázdnou makovicí, kteří roznášejí a šíří nenávist proti jiným skupinám obyvatel).
V této souvislosti mne napadá jistá analogie; když se v obecné rovině mluví o tzv. rozvojových zemích, kde jsou války mužských geril a gangů na běžném pořádku, je nabíledni, že i lidi, resp. muže rváče a válečníky, žijící v těchto nerozvinutých končinách, vnímáme tudíž jako rozvojové.
I mezi námi, v naší vyspělé západní civilizaci, ale žijí početné skupiny "rozvojových" občanů, kteří ještě nejspíš nedospěli a se jako lidské bytosti asi teprve hledají. A shlučují se na fotbalových stadionech. Což je téměř symptomatické. Protože právě na fotbalových zápasech bývá jejich koncentrace značná. I to jistě o čemsi svědčí. Přinejmenším o tom, jakou úroveň a mentální hodnotu tato hra, na pochopení velmi triviální, má, když je tak blízká právě těmto duševně nerozvinutým jedincům.
A proto je velmi smutné, že zrovna fotbal, sport, který požívá tak prestižních ocenění a štědré oceňování svých mistrů, na sebe nabaluje takové množství primitivních, rozvojových, občanů, kterým nejsou jasné ani elementární základy lidství - tedy neprojevovat se násilně. To jistě sportu - fotbalu zvlášť - ovšem moc lesku nepřidá.
A Langer má pravdu, když říká, že pak je nutné ty stadiony, kde si neumějí zpacifikovat své fandy a chtějí, aby za ochranu jejich byznysu, který vydělávají na oněch nerozvinutých, primitivních, agresivních návštěvnících, zavřít. Protože pokud připustíme, aby sport zamořovali hulváti, rváči a hlupáci, není vyloučené, že se tato lavina agresivity rozšíří i do jiných oblastí.
Zkrátka, nelze dělat výjimky a domnívat se, že fenomén násilí a sprostoty, který fotbal tak táhne a vyčerpává společnou policejní pokladnu, se na fotbale tolerovat může, (jak si patrně myslí mistr Paroubek), zatímco při jiných aktivitách a činnostech nikoli.
To bychom totiž za čas mohli mít v ulicích a na loukách našich měst a vesnic permanentní „czechtek", pokud by si každý mohl dělat, co chce a očekával by, že spoušť, kterou způsobí svým nezvladatelným chováním, zaplatí v podobě permanentního policejního dozoru všichni, i ti slušní občané společně.
V takovém případě ovšem odmítám platit daně!
