EURO 2008 budiž zatraceno!

Pokaždé, když se blíží nějaká hyperultrasuper sportovní událost (čti byznys jak hrom/!/), už dopředu davy žen vědí, že si mají sjednat schůzky s přítelkyněmi, protože s jejich mužskými protějšky a tatíky to doma nebude k vydržení. Pánské rojení kolem sportu začíná být v mnohém smyslu sociopatickým jevem.

Nejenže na sebe váže – pomineme-li ony nepodstatné sportovní výkony – nestoudný kšeft bafuňářů, kteří se na sportu přiživují, ale především odpudivý nepřiměřený zisk sportovců (fotbalistů, hokejistů, tenistů a golfistů zvlášť). Který jiný člověk si může vydělat pouhým kopáním do meruny či šťoucháním nějakou tyčkou tolik, jako ti hoši v upocených trikotech, olepených logy globalizovaných kšeftsmanů?Zfanatizovaní fandové pak na to běsnění s nadšením civí jak hadi na píšťalu magického napískávače, a těší se, jak se zase pěkně poperou. Slušní fanoušci prominou, ale ani jejich angažmá na sroceních onoho megacirkusu společnosti ani myšlence sportu a fair play nepřispívá. Možná si ani neuvědomují, že za ty astronomické částky, kterými sponzoři dotují sporty, by každé jejich fandovské pivo bylo možná o polovinu levnější, neboť by nevznikaly žádné vícenáklady provozovateli pivovaru! Vždyť reklama je nejdražší věc na světě.Také každé auto, které opustí brány automobilky, by stálo o podstatnou sumičku méně. A to nemluvím o značkovém oblečení, běžných teniskách a dalších doplňcích a sportovních proprietách, které si naše děti berou na hodiny obyčejného tělocviku.             Kdyby nebylo toho šílenství, nabaleného kolem sportů a jejich přenosů, ubylo by také podstatně i obrovské množství obtížného času, jimiž všechny možné smíšené nesportovní kanály obtěžují své diváky, diváčky obzvlášť, a tahají tak z peněženek koncesionářek veřejnoprávních televizí takřka nelegálně peníze! Vždyť sport je přece pořad, který si nepřejí a nepředplácely by si ho, pokud by to pořád nebylo jako „za bolševika“, kdy si ke každému kilu libového masa musely zákonem vynuceně koupit i kilo tlustého bůčku. Za celý svůj zralý život jsem se nesetkala s ženou, která by (samozřejmě až na zmanipulované výjimky) přijímala mužské sporty a vše, co je doprovází, s libostí.A to se ani nepokouším příliš komentovat, jak trpí obyvatelky Letné, kde je Sparta masakruje prakticky neustále, a krátí je tak hladinou hluku a exhalátů z dopravního provozu, se sportem spojeným, o život.Hlavně že se horuje o zákaz kouření v hospodách a veřejných prostranstvích! A to se ještě chystá další podraz na nebohé ženy v podobě připravovaného projektu Národního fotbalového stadionu, na kterém samozřejmě jako daňové poplatnice budou navíc nedobrovolně finančně participovat. Tak tomu říkám pěkně vypečená hra – kam se hrabou medvědi od Kolína! Ať zhyne patriarchát – hlavně včas – neboť pokud nikdo nezabrání této sportovní a jiné mužské fantasmagorii, může se lehce stát, že se celá planeta poseje sportovními halami, gigastadiony s energeticky náročnými umělými lyžařskými trasami a umělými pohořími v nížinách a pouštích, či plaveckými areály na Mont Everestu. Taková představa by jistě uchvátila každého horolezce – mistra Béma nejvíc. Vždyť budování megalomanských sportovních velestaveb je v přímém souznění s jeho tržně liberálním mozečkem, kde většina (s)prostého lidu doplácí, a posádka jednotlivců elity astronomicky bohatne. Snad proto naši milí mocní tak okázale podporují sporty – aby si mohli koupit své třetí a čtvrté jachty a letadla. Co je jim vlastně po „Maruškách“, které velmi často živoří na minimálních mzdách a pro své děti jako samoživitelky musí chodit žebrat na sociálku? A tak se mnohé ženy v duchu potají aspoň chlácholí představou, že si třeba některý z vrcholových sportovců zlomí jednou nohu, a ony mu jako zdravotní sestřičky ten svůj podprůměrný plat spočítají podobně arogantní péčí o jejich blaho. Bohužel, zatím to však chodí tak, že pokud se nějaká ošetřovatelka na sportovní megastar příjemně neculí i vzdor svým starostem, z čeho dětem zaplatí povinnou školu v přírodě, tak dostane vyhazov na periferii společnosti ona, nikoli naše primadona. Holt, mračit se na V.I.P. (čti very important persons s neméně zajímavým překladem „velmi důležité osoby“) je bezmála trestný čin. A pokud není, mužstvo si na to nepochybně brzy vytvoří další diskriminační a šikanizérní zákon, nevyjdou-li ženy do ulic a nevezmou útokem vládní paláce.             Snad ještě připomenout podporu alkoholismu, brutalitu, agresivitu, bojechtivost a tupou stádovitost vůbec, která se váže na mužskou část sportuchtivé populace, a dojdeme k závěru, že je-li ještě na světě nějaký opravdu slušný a inteligentní muž, pak mu vskutku musí být trapně za to, že nosí kalhoty.Zdenka UlmannováAutorka je spisovatelka, publicistka