Chvilka pro sebe

Miluju jídlo v posteli. To je ta největší pohoda. Taky to určitě znáte... Jste sama doma, právě jste přestonala horečnatou chřipku a konečně je vám lépe. Mezi acylpirinem a čajem už konečně zvládnete i něco k snědku. Sil ale pořád ještě není dost a žádné vyváření nepřipadá v úvahu. V ledničce se však mezitím nahromadily nějaké kelímky fastfúdových lahůdek, které tam nanosily děti a manžel, když jste vlivem nemoci vypadla z rytmu jejich života a žaludku. Takže zásoba tajných schránek rychlého občerstvení je za ten týden poměrně štědrá.

Pravda, pondělní tuňák už není to pravé ořechové, a přesně v duchu rčení o rybě a nezvaném hostu jej zavrhnete. Zato středeční kung-pao ještě vypadá svěže a voní hezky. Se zbytkem loupežnického salátu a jemně oschlými rýžovými nudličkami to bude ono.

Na kultivované posezení u stolu však zatím nemáte dost elánu ani nálady. A tak všechno naložíte na tác - nebo raději dva, (aby se nepokecala přikrývka) - a odnesete si to do ještě vyhřáté postele.

No není to paráda, moci zůstat ještě v poledne v pyžamu?!

Chvála epidemii mrňavých neviditelných virů! Bez nich byste totiž ani nepoznala, co je to mít svou vlastní chvilku jen pro sebe s romantikou vysněné snídaně v posteli.

A tak ještě ráda zaplatíte těch třicet korun navíc u doktora! Kdo by odolal? Vždyť zdraví je přece jen ta nejdůležitější veličina, kterou ve svém odevzdaném životě máte. Jako nefungující matka-invalidka jste rozhodně rodině k ničemu. Kdo by totiž na všechny ostatní milované členy vaší drahé famílie pral, vařil, nakupoval, cídil, šůroval - a vydělával? Vyležet proto pořádně chřipku - toť i vzdor té nepříjemnosti přece jen ta nejlepší prevence před výměnou manželek.