Právníci brání tomu, aby žalobce získal rozhodující důkaz

Kauza 34 C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach

Za řízením a rozsudkem 34 C 65/2004 se dál táhne neúspěšné domáhání se žalobce, aby mu byl poskytnut důkaz o existenci nebo neexistenci návrhu na předběžné opatření s datem 7. 2. 2004 s textem, z něhož vzešlo odůvodnění vpředu uvedeného rozsudku. Právníky neočekávaně podněcované pokračování stálo docela zaskočeného žalobce čas a nervy. Jak se děj vyjevil, to se nedalo předpokládat.

Přípis s oznámením, že návrh na předběžné opatření s datem 7. 2. 2014 se ve spise 34 C 65/2004 nenachází, poskytoval možnost napadnout odůvodnění rozsudku z 1. 9. 2005. Neexistoval dokument, v němž by se žalobce přiznával, že je původcem vlastnoručního podpisu na plné moci s datem 12. 4. 2002. Takže chyběly důkazy, na základě nichž by byla zformulována odůvodnění verdiktu. Tudíž odůvodnění rozsudku by mohla být napadena jako falešná.

Žalobce však na základě informace v přípisu s datem 9. 7. 2015 k příslušným právním krokům nepřistoupil, jelikož si byl vědom, jaké poslání určil dopisu předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Janě Červinkové s náhodně zvoleným datem 17. 6. 2015, z něhož vycházelo v druhém odstavci uvedené sdělení.

Při zasvěcování do situace začneme trošku od Adama. Protože se žalobci měsíce nedařilo přimět právníky ObvS pro Prahu 1 (tam byl spis Městským soudem v Praze zapůjčen), aby se zabývali návrhem na předběžné opatření s datem 7. 2. 2004 a s texty, z nichž bylo čerpáno pro odůvodnění rozsudku, žalobce při pocitu bezmoci zvolil neobvyklý postup. V e-mailu použil smyšlené údaje, které měly být léčkou k ověření, jak se právníci zachovají, jak s absurdnostmi naloží. Šlo také o pokus, zda bude ochota vyhovět žádosti o kopii podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Pisatel předpokládal, že právníci v přípisu ze 17. 6. 2015 zaznamenají nesmysly, na které poukáží a jimiž se jakožto nepatřičným dál nebudou zabývat. Přitom jako argumenty k doložení „pochybení“ použijí údaje v dosud opomíjených žalobcových dopisech, které se týkají důkazů s datem 7. 2. 2004, jimž se tak konečně budou věnovat. To bylo to, o co kráčelo. To byl konečný cíl.

Nyní konkrétně: Žalobce spoléhal, že právníci nemohou „spolknout i s navijákem“ výmysl, že je žádáno o kopii návrhu na předběžné opatření s datem 7. 2. 2014 jakožto důkazem při řízení s rozsudkem z 1. 9. 2005. Uvedení roku 2005 a 2014 nelze přehlédnout. Další nastraženou „boudou“ bylo uvedení o čerpání z odůvodnění rozsudku pro texty návrhu na předběžné opatření - že normální postup je právě opačný, důkaz je zdrojem pro formulaci odůvodnění rozsudku, to by selským rozumem vydumal i právní laik.

Původce nástrahy spoléhal, že právníci budou působit podle regulí. Vyrovnají se léčkou a přesunou svou pozornost k návrhu s datem 7. 2 . 2004. Jenže zúčastněné soudní osoby ignorovaly, že jde o absurdnosti, nevystoupily proti nim, postupovaly tak, jako kdyby bylo vše náležité. A tak z přípisu asistentky soudce bylo možné se dozvědět, že se návrh na předběžné opatření s datem 7. 2. 2014 ve spise

nenachází. Tedy šlo pouze o informaci, kterou žalobce požadoval, žádné poukázání na odhalené nesmysly.

Dá se říci, že si někteří právníci u soudu pro pražskou jedničku oblíbili přípis s datem 17. 6. 2014 a s nesmysly. Není známa zmínka o výhradách. Nezůstalo u jednoho reagování na uvedený dopis. Navzdory absurditám se jako druhá ozvala místopředsedkyně ObvS pro Prahu 1 JUDr. PhDr. Alena Novotná Ph.D., která dne 21. 7. 2015 žalobci dávala na vědomí:

Věc: Žádost o zaslání kopie předběžného opatření ze spisu sp.zn. 34C 65/2004. Vážený pane, k Vašemu podání ze dne 17. 6. 2015 sděluji, že jsem ze spisu 69 Si 264/2015 zjistila, že Vám bylo dne 9. 7. 2015 sděleno asistentkou soudce Mgr. Weingartnerovou, které je tato agenda přidělena rozvrhem práce, že Vámi požadovaná listina se ve spise nenachází. Jako účastník řízení máte právo do spisu nahlížet, proto je namístě tohoto práva využít a ověřit si, zda listina, kterou popisujete jako „návrh na předběžné opatření s formulacemi vycházejícími z odůvodnění rozsudku 34 C 65/2004“ existuje. Lustrovala jsem rovněž celý systém, ale podání z 31. 12. 2004 se v rejstříku správy soudu nenachází. Poté, co byla Vaše žádost ve zmíněném rejstříku Si zodpovězena, neshledávám důvod k přijetí žádného dalšího opatření.

Potud paní místopředsedkyně, která žalobce udivila tím, že se zabývala jeho přípisem předsedkyni soudu, který už byl (jako) kladně vyřízen podle zákona o právu na informace. Žalobce psal 17. 6. 2015, dne 9. 7. 2015 mu přišel mail od soudu, takže záležitost týkající se listiny s datem 7. 2. 2014 tím byla (jako) vyřízena. Načež se s křížkem po funuse ozvala s datem 21. 7. 2015 paní místopředsedkyně soudu. K čemu bylo její sdělení pro žalobce dobré, když o nenacházení se uváděného návrhu na předběžné opatření s datem 7. 2. 2014 se dozvěděl 13. 7. 2015, tedy s cca desetidenním předstihem? Už z toho pohledu šlo pod Ospr 777/2015 o psaníčko k ničemu.

Obdobnou nehodnotu mělo udělení rady o právu k nahlížení do spisu a nabádání k jeho využití. K čemu by bylo opětovné zjištění, že se požadovaná listina ve spise nenachází? Jezdit zbůhdarma do Prahy by bylo neúčelné a marnotratné.

Těsně před závěrem přípisu místopředsedkyně soudu pro první pražský obvod překvapila sdělením o bezvýsledném lustrování až do závěru roku 2004. Jak by se mohlo v rejstříku správy soudu nacházet podání z 31. 12. 2004, když v té době se žalobce na tento soud neobracel?

Nejpodstatnější je závěrečný odstavec dopisu, jímž místopředsedkyně jakožto představitelka státní správy soudu dává na vědomí, že se nebude žalobcovými podněty dál zabývat. Jelikož žalobce uspěl pokud jde o listinu s datem 7. 2. 2014, znamená to, že pomíjí jeho žádosti a urgence, jimiž 31. 12. 2014, 24. 4. 2015 a 26. 6. 2015 naléhavě požadoval kopii listiny s datem 7. 2. 2004 a s texty použitými v odůvodnění rozsudku.

(Pozn. aut. - K výhradám žalobce v předchozích odstavcích je třeba uvést, že spíš mělo být vytknuto ignorování nesmyslů v přípisu, na nějž se právníci neočekávaným způsobem zaměřili a věnovali se mu tak, jako kdyby byl nezávadný. Šlo o využití nahrání na smeč k poukázání na to, co v přípisu krom toho rozhodujícího nesedělo.)

Zatímco asistentka soudce postupovala podle zákona o svobodném přístupu k informacím, místopředsedkyně soudu odmítla konat podle právních předpisů pro civilní řízení a zákona o soudech a soudcích; že jednala podle zákona o civilním

řízení, to dokládá, že ve svém přípise poskytovala poučení (zbytečné ) o právu k nahlédnutí do spisu, což je právo dané občanským soudním řádem.

Vyznění soudního přípisu je jednoznačné: Protože bylo podle zákona o informacích vyhověno v souvislosti s návrhem na předběžné opatření s datem 7. 2. 2014, nebude nic činěno v souvislosti s přípisy žalobce, které se týkají návrhů s datem 7. 2. 2004. Ač dostal přednost jeden dopis, jenž se týkal listiny z roku 2015, opomenuto bylo vícero dopisů týkajících se listiny z roku 2004.

Načež žalobce dne 24. 7. 2015 e-mailem doporučil opětné uplatnění postupu podle zákona o svobodném přístupu k informacím a naznačil, jak lze využít jen mírně uzpůsobeného textu v přípise ze dne 9. 7. 2015 ke sdělení o nenacházení se inkriminovaného návrhu s datem 7. 2. 2004. Tak pisatel zopakoval, o co už

20. 7. 2015 žádal předsedkyni ObvS pro Prahu 1. Jinak trvale usiloval o to, aby zafungovala státní správa soudu podle pro ni příslušejícího právního předpisu. V závěru přípisu se pozastavil nad tím, co mohlo být podnětem k lustrování podání z posledního dne roku 2004.

S datem 31. 7. 2015 se mailem opět ozvala místopředsedkyně soudu. (Malá odbočka: emailovou korespondenci zavedl žalobce - jednak je oproti papírové pohotová, jednak byl žalobci soudně určen vlastnoruční podpis, který neovládá, což mu znemožňuje se podepisovat - aby nebyl při e-mailové poště pro soudní osoby anonymním podavatelem, důsledně píše své jméno, příjmení a adresu.)

Dopis jednak oznamoval, že v předchozím přípise došlo v šestém řádku „k písařské chybě v datu - namísto 31. 12. 2004 patří 31. 12. 2014 (…) Na obsahu přípisu nic neměním, bylo lustrováno podání s datem 31. 12. 2014.“ Potom z předchozího mailu byl opsán celý odstavec. Opakovaně bylo žalobci dáváno na vědomí zjištění ze spisu 69 Si, a přesto byl opět nabádán k nahlédnutí do spisu. Znovu následovala zmínka o lustrování celého systému s tím, že podání z 31. 12. 2004 se v rejstříku správy soudu nenachází. Bodejť by ano, když poslední den roku 2004 žalobce žádné podání soudu neposlal. Prohlížení spisu správy soudu přes deset roků zpátky bylo hazardováním časem. Místo toho by bylo účelné dohledat žalobcem požadovaný návrh s datem 7. 2. 2004, případně mu dát na vědomí, že se takto datovaná listina ve spise nenachází. Neboť právě o to kráčí!

Shrnuto: K řešení stížností zplnomocněná místopředsedkyně soudu nedbala toho, že byla upomínána o požadovaný dokument s datem 7. 2. 2004. Tím se právníci u uvedeného soudu nezabývali ani podle práva na informace, i když po vcelku včasném vyhovění dne 13. 7. 2015 obdrželi žádosti a urgence s daty

26. 7., 27. 7., 28. 7. a 31. 7. 2015 (už předtím s datem 26. 6. 2015).

Z toho plyne poučení, jak někteří právníci na soudech působí, jak vše dlouho trvá, jak se s listinami ve spisech nakládá. Přitom by šlo o naprosto jednoduchou záležitost. Stačilo, aby místopředsedkyně soudu k šetření a vyřizování stížnosti přistupovala tak, jak bylo postupováno podle zákona o právu na informace, když šlo o dokument s datem 7. 2. 2014. Nevyhověli pokud jde o vícekrát požadovánou kopie, zato se bez průtahů chopili dopisu s datem 17. 6. 2015. Totéž by si měl soud zopakovat pokud jde o důkaz, v jehož datu je rok 2004. Jde buď o dohledání žalobcem požadované listiny z roku 2004 s textem použitým pro odůvodnění rozsudku, nebo zjistit a žalobci sdělit, že se žádný takový návrh na předběžné opatření v soudním spise nenachází.

Protože přibylo dnů, aniž žalobce obdržel žádané, s datem 18. 8. 2015 se znovu obrátil e-mailem na předsedkyni obvodního soudu pro Prahu 1. Připomenul,

kolikrát bezvýsledně požadoval kopii návrhu na předběžné opatření s texty, v nichž je vycházeno v odůvodnění rozsudku 34 C 65/2004. Zdůraznil, že mu je „znemožněno odhalit závažnou křivárnu (…) To znamená, že mně je bráněno získat kopii návrhu s datem 7. 2. 2004 s inkriminovaným textem, abych neměl písemný věrohodný důkaz o falzu, z něhož vzešlo odůvodnění rozsudku. Druhou možností je, že takový návrh na předběžné opatření neexistuje, pročež mně není o tom záměrně poskytnuta informace.“ V přípise nechybělo zdůraznění, že „ani paní místopředsedkyně JUDr. PhDr. Novotná Ph.D. přijatelně nezafungovala - zhlédla se v datu 7. 2. 2014.“ Utrácela zbytečně čas.

Soudy a soudní osoby trvale brání žalobci, aby získal důkaz, že návrh na předběžné opatření s datem 7. 2. 2004 s přiznáním žalobce původcovství podpisu na procesní plné moci je buď zfalšovaným podvrhem, nebo vůbec neexistuje, což znamená, že odůvodnění rozsudku nevychází z žalobcova návrhu na předběžné opatření. Z toho plyne, že rozsudek nemá oporu v nezpochybnitelném důkazu. Verdikt vychází ze zfalšovaného původního návrhu na předběžné opatření s datem 7. 2. 2004.

Co to znamená, to soudní osoby vědí. Proto jednají tak, aby nebylo falzum doloženo, protože by toto zjištění a prokázání věrohodným listinným důkazem mělo vyvolat příslušné následky.

Soud a představitelky ObvS pro Prahu 1 od 31. 12. 2014 žalobci nevyhověly, soud nevyhověl v plném rozsahu podle zákona o právu na informace, reagoval pouze na žalobcův účelový návrh s datem 17. 6. 2014, ne s datem 7. 2. 2004. Žalobce se musí účastnit nechutné a protiprávní tahanice, která mu znemožňuje domoci se práv získáním rozhodujícího důkazu.

Soudní osoby se listině s datem 7. 2. 2004 vyhýbají jako čert kříži. Byl by totiž získán důkaz, že odůvodnění rozsudku vychází z falza návrhu. Právníci brání tomu, aby žalobce získal rozhodný důkaz, i když mají v popisu práce ctění práva, vycházení důsledně z důkazů a působení k prosazování spravedlnosti.

Žalobce si však netroufá nazvat vše pravým jménem. Jen hodnotí: Za řízením a rozsudkem 34 C 65/2004 se dál táhlo neúspěšné domáhání se žalobce, aby mu byl poskytnut důkaz o existenci nebo neexistenci návrhu na předběžné opatření s datem 7. 2. 2004 a s textem, z něhož vzešlo odůvodnění uvedeného rozsudku. Právníky podněcované pokračování stálo čas a nervy. Výsledek zatím nulový.

Je nepochopitelné, proč právníci zvolili k plné pozornosti dopis s datem

17. 2. 2015 a v něm jako důkaz listinu s datem 7. 2. 2014, proč nedošlo k napadení a vyloučení žalobcem záměrně uvedených nesmyslů a k zaměření se na ostatní dopisy soudu a soudním osobám, proč soudní osoby nakládaly s abnormalitami tak, jako kdyby bylo vše náležité a v pořádku, proč došlo k odmítnutí „dalšího opatření“ a proč není známo opatření, které se zabývá oním odmítnutím?

Úplně na konec je předloženo mínění studenta práv, kterému byl předestřen přípis ze dne 17. 6. 2015. Po krátkém zamyšlení prohlásil, že to jsou nastražené nesmysly, na které se vystačí se selským rozumem. Listina s datem 7. 2. 2014 nemohla být provedena jako důkaz při řízení s rozsudkem z 1. 9. 2005, protože ta tehdy ještě neexistovala. A co je dřív - vejce nebo slepice? Byl důkaz - návrh na předběžné opatření. Z něj vycházela formulace odůvodnění rozsudku. Opačný postup je volovina. Úmyslná. Že to brali právníci, to jemu hlava nebere.

Tak jest!