Místopředsedkyně soudu usvědčila sama sebe

Kauza 34C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach.

     Domníval-li se někdo, že dlouhodobější nečinnost pokud jde o blogy byla v důsledku vyřešení problému Městským soudem v Praze, případně po zásahu některého stížností osloveného orgánu, byl na omylu.

     Jak známo, k žalobcově aktivitě dávala podnět činnost státní správy Městského soudu v Praze v uvedené kauze a co s tím souviselo. Tak  byly pro blogové články  získávány  náměty, které předváděly, čeho jsou někteří právníci schopní. Což bylo pro čtenáře varováním.

     Jelikož uvedený soud představoval mrtvého brouka, nebyly pro blogy náměty.

Až po žalobcových dalších stížnostech zafungovala z podnětu předsedy Městského soudu v Praze JUDr. Libora Vávry jakožto státní soudní úřednice místopředsedkyně tohoto  soudu  JUDr. Simona Bradáčová. V dopise s datem 5.4.2016 (šlo o její první písemné  přezkoumávání stížností, jak se o tom píše v předchozích blozích) vyrukovala s tvrzením, že „podáním ze dne 8.1.2016“ došlo k žádosti o poskytnutí kopie (Vámi podaného) návrhu“ na předběžné opatření.

     Když právnička uváděla kopii tohoto návrhu, znamená to, že byla řeč o listině s texty v třetí osobě, protože takový dokument - návrh na předběžné opatření s datem 7.2.2004 - žalobce před roky dodal do spisu v jiné záležitosti. Kopie tohoto dokumentu obdržel žalobce od soudů před roky v několika exemplářích, ač o ně nežádal. Jeden exemplář byl doručen 29.3.2017 Městským soudem v Praze.

     Je falešným údajem, že uvedené podání bylo ze dne 8.1.2016.  U soudu je kopie dopisu místopředsedovi pražského  městského soudu  Mgr. H. Z. s tímto datem a s formulacemi v první osobě  „jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména“ a „jedná se o pravý můj podpis na plné moci.“ To však nešlo o listinný návrh na předběžné opatření (tudíž nešlo o kopii „ (Vámi podaného) návrhu“, ale o jednu z žádostí o poskytnutí kopie s formulacemi v první osobě.

     Aby se vše patřičně vyjasnilo bez dohadování a na základě nezpochybnitelného  dokumentu, tedy aby šlo o černé na bílém, žalobce požádal pražský  městský soud, aby mu byla poskytnuta kopie listiny s datem 8.1.201  s texty v třetí osobě, o niž podle právničky údajně žádal.

     Když se k tomu uvedený soud neměl, pomohla žádost na základě zákona o svobodném přístupu k informacím.

      A  tak byl žalobci doručen dopis s datem 10.7.2017 s průvodním listem,  jímž bylo JUDr. Simonou Bradáčovou dáváno na vědomí, že je zasílána „požadovaná listina“. Což nebyla pravda, protože tentokrát byla žádána kopie listiny s texty v třetí osobě,  avšak  ve skutečnosti byla doručená nežádaná  kopie s formulacemi v první osobě. Byla to již zmiňovaná  kopie dopisu místopředsedovi Městského soudu v Praze Mgr. H. Z.,  jímž žalobce žádal s datem 8.1.2016 o kopii s formulacemi v první osobě, jejichž  znění je uvedeno před několika odstavci.

     Z toho plyne, že ve spise se nenacházelo podání, jímž by se 8.1.2016  žalobce ucházel o kopii s texty v třetí osobě, takže tuto kopii nemohla JUDr. Simona Bradáčová poskytnout.

     Jednak šlo o falešné avizování „požadované listiny“, jednak šlo o podsunutí žalobci, že žádal o kopii s texty v třetí osobě, což ovlivňovalo i další tvrzení ve zprávách o přezkoumávání žalobcových stížností. K dopisu ze dne 5.4.2017 navíc přibyl  další dopis  místopředsedkyně JUDr. Bradáčové s datem 22.6.2017, jehož znění je známo z předchozích blogů.

     Žalobcem byla žádána kopie s texty v třetí osobě, avšak doručená byla kopie dopisu s formulacemi  v první osobě. Uvedená místopředsedkyně využila dopis, který v lednu 2016 zaslal žalobce místopředsedovi soudu Mgr..H. Z.

      Když žalobce roky žádal o kopii listin s formulacemi v první osobě, obdržel kopie s texty v třetí osobě, přičemž když žádal o kopie v třetí osobě, obdržel kopii v první osobě. Prostě: dočkal se pravého opaku.   

     Místopředsedkyně JUDr. Simona Bradáčová sama sebe usvědčila  z falšování skutečnosti při přezkoumávání stížností občana, z tvrzení nepravdy. Žalobci křivě podsunula, že 8.1.2016 žádal o kopie listiny s texty v třetí osobě, přičemž nebyla schopná takovou kopii poskytnout, ale nestoudně  podsunula kopii s formulacemi v první osobě, nacházející se ve spise. Takže je důkaz, že při přezkoumávání  stížností bylo vycházeno z falešného dokumentu.

      Čekání na příjatelné zareagování předsedy Městského soudu v Praze a státní soudní správy na stížnost toho se týkající bylo zatím k ničemu.

     (Pro úplnost třeba ještě uvést, že došlo k neoprávněnému nakládání se spisem - žalobce nedal souhlas k manipulování s dopisem, který byl zaslaný na adresu místopředsedy Městského soudu v Praze Mgr. H. Z.)

     Jde o poučné varování,  jak to také u soudů chodí, čeho se lze u státní správy soudů dočkat, čeho se mohou právníci dopustit. Přičemž občan nemá  šanci domoci se ochrany a nápravy. O patřičném postihu spáchaných nepravostí ani nemluvit.

      Nyní jsme v očekávání, co dalšího nám právníci naservírují.