Inventura soudních nepravd

Kauza 34 C 65/2004,  Městský soud v Praze,  soudce JUDr. Martin Valehrach.

    Jelikož státní správa Městského soudu v Praze neposkytuje delší dobu nový námět,  využitelný  k varování čtenářů, čeho se mohou nadít v případě  obracení se se stížností na soudní osoby, a ani nejsou  řešeny starší případy, pořídíme si inventuru případů vyznačujících se v poslední době nepravdami, ba nestoudným lhaním.

     Místopředsedkyně Městského soudu v Praze  JUDr. Simona Bradáčová v postavení státní soudní úřednice  při přezkoumávání žalobcových stížností  falšovala v dopise ze dne 5.4.2016 výsledek „prověření příslušného spisu“, lživě interpretovala jeho obsah.

     Nařkla  žalobce, že podáním z 8.1.2016 požádal  o  kopii návrhu na předběžné opatření s textem v třetí osobě.  Šlo o nepravdu, o tuto listinu žalobce neměl zájem. Naproti tomu požádal o kopii dopisu s datem  8.1.2016, který  se vztahoval k návrhu s texty v třetí osobě.  Občan byl v očekávání, jak si správa soudu s tímto požadavkem poradí.  Předpokládal, že  dostane na vědomí, že takový dopis se ve spise nenachází, čímž by došlo k férovému přiznání, že žalobce neměl s návrhem v třetí osobě nic společného. Soud však nereagoval poctivě., nepřiznal  barvu. 

      Takže dalším bodem přehledu je navazující dopis ze dne 10.7.2016, jímž místopředsedkyně  žalobci podsunula  jako „požadovanou listinu“ kopii dopisu z 8.1.2016 s formulacemi v první osobě. Došlo tak ke zneužití dopisu, který žalobce psal počátkem roku 2016  místopředsedovi Mgr. H. Z. Šlo o  nepřípustné manipulace s listinami ze strany státní soudní úřednice: žalobce obdržel  kopii dopisu, již nepožadoval,  a neobdržel kopii  dopisu, kterou žádal.

      Dalším inventurním bodem je ospravedlňování  vyměření soudního poplatku tvrzením, že k tomu došlo v souladu se zákonem,. Přitom zákonným postupem při vylákání úhrady soudního poplatku a při jeho nepoužitelnosti v zájmu žalobce by bylo jeho vrácení.

     Pokračování: JUDr. Simona Bradáčová schvalovala  zaslání žalobci návrhu s texty  ve třetí osobě – podsunut byl 29.3.2016, ač o něj žalobce nežádal a ani netušil, že soud se dopouští nepřípustné manipulace s listinami ve spise.

     Soudkyně zneužívala  své postavení k vydávání stanoviska, že nic na věci nemění, když listiny neobsahují formulace, které by obsahovat měly. Upírala žalobci právo žádat o kopii z originálu návrhu s formulacemi v první osobě. Zpochybňovala úlohu důkazu, jednoznačnost jeho znění, tvrdila, že lze nahradit žádanou důkazní listinu s formulacemi   a)  listinou s texty b). 

     Tvrdila nepravdu, že žalobci  „bylo vyhověno zcela v intencích“ jeho žádosti, když roky mu nebyl poskytnut důkaz o existenci či neexistenci návrhu s formulacemi v první osobě, když došlo ke zneužití soudního poplatku, když soud manipuloval s listinami ve spise a zneužil listinu ve spise pořízením jejích kopií bez žalobcova souhlasu.

     Závěr  přezkoumávání v dopise z 5.4.2006  straní státní správě  soudu tvrzením, že žalobce nebyl uveden v omyl. Přitom žalobce byl v domnění, že vybídnutí k úhradě soudního poplatku dne 25.2.2016 je reakcí soudu na jeho žádost o kopii s formulacemi v  první osobě. Proto když byl 9.3.2016 ujištěn, že  po úhradě poplatku obdrží žádanou kopii (tedy s formulacemi v první osobě), zaplatil.

       Místopředsedkyně opakovaně uvedla, že žádný jiný návrh na předběžné opatření se ve spise  nenacházel – toto sdělení měl žalobce od soudu obdržet již dříve, soudní poplatek by neuhradil. Tímto sdělením se soud také usvědčil, že ze spisu věděl, že žalobce již několik kopií návrhu s texty v třetí osobě  obdržel, takže i z tohoto hlediska nepřicházela žádost o další takovou kopii v úvahu. 

     Soudkyně stála na straně soudu, uváděla, že neshledává žádné pochybení, takže se stavěla za lži a manipulace. Existovaly víceleté průtahy pokud jde o žádost o kopii návrhu s formulacemi v první osobě.

     Při přezkumu stížnosti s datem 22.6.2016 (kdy jmenovaná přezkoumávala svůj přezkum s datem 5.4.2016, což je nesprávným úředním postupem) posvětila státní soudní úřednice při šetření stížnosti  předchozí  lži a křivárny.

     Soudkyně používala neurčité termíny: „(…) co jste žádal kopii  daného návrhu z předmětného spisu (...)“. Žádal jsem kopii návrhu s formulací v první osobě ze spisu 34 C 65/2004 . V souladu se zákonem by bylo nevybízení žalobce k úhradě soudního poplatku, když bylo známo, že návrh s formulací v první osobě není dosažitelný, nebo vrácení částky uhrazeného poplatku při žádosti žalobce o vrácení obnosu poplatku.

     Závěr dvou přezkumů stížností – že „k vracení soudního poplatku není žádný důvod.“ -je schválením protiprávního postupu a schválením okradení žalobce, což trvá.

     Vyhrůžkou, „že v případě dalších stížností s obdobným obsahem, již na ně nebude reagováno.“ je žalobce zbaven  práva na spravedlnost. Je mu znemožněno domoci se nápravy lží, křiváren, manipulací. Přitom zákon o soudech a soudcích stanoví: „je-li stěžovatelem podána další stížnost, aniž by obsahovala nové skutečnosti, není třeba ji přešetřovat.“ Jde o vyloučení přešetřování již jednou šetřeného, kdežto  v případě soudu jde o ignorování stížnosti, i když došlo k opakování proto, jelikož nedošlo k nápravě...