Nejen „s křížkem po funuse“

Kauza 34 C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach.

    Zcela důvodně jsme se domnívali, že pro nás kauza 34 C 65/2004 před koncem roku 2015 skončila. Jenže 7.3.2016 žalobce  opět obdržel dopis se zeleným pruhem, v němž se pod jednacím číslem 34 C 65/2004 nacházelo usnesení Městského soudu v Praze, který „rozhodl asistentem soudce Mgr. Jiřím Meixnerem (...) takto:

     Soud vyzývá žalobce, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil(a) soudní poplatek za zhotovení kopií tří stran listu spisu, který činí podle položky 30 bod 2 Sazebníku soudních poplatků 60,- Kč, (3x 20,- Kč) (…)“,  s údaji o způsobu hrazení. S tím, že „Nebude-li soudní poplatek ve stanovené  lhůtě zaplacen, bude řízení před soudem prvního stupně zastaveno.“ Následovala další, pro žalobce nepoužitelná poučení. Závěrem bylo možné se dočíst „V Praze dne 25.2.2016,“ což znamená, že deset dní trvalo doručení vydaného usnesení.

     Pro překvapeného žalobce vyvstala nenadálá naděje, že byl konečně objeven návrh na předběžné opatření, jehož kopie roky žádá, takže neradno otálet, spíš „kovat železo, dokud je žhavé“. Ale zase ho přepadala nedůvěra. Tolik soudních osob se zabývalo hledáním ve spise – a nic. Třeba byl dokument někde zašantročen, aby se nezjistilo jeho falšování. Jenže to může být lhostejné – rozhodující by bylo, kdyby důkaz byl na světě. Proto žalobce týž den poslal na mailovou adresu Městského soudu v Praze přípis, v němž  navazoval na obdržené usnesení a dál uváděl: „ (…) „Dlouhodobě požaduji kopie návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 a s formulacemi: „Jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména (...)“ a „(...) jedná se o pravý můj podpis na plné moci (...)“. Následovalo sdělení, že žalobce kopie  uvedené listiny neobdržel, pročež je nehodlá hradit. Pokračoval: „Protože mně byla stanovena lhůta, jsem připraven požadovanou částku složenkou zaplatit za předpokladu, že mou požadované kopie budou mně následně zaslány.“

     Na to 9.3.2006 reagoval asistent soudce 32 Mgr. Jiří Meixner: „Ve věci 34 C 65/2004 sděluji, že po zaplacení částky 60,- Kč Vám bude předmětná listina zaslána. Jedná se o návrh v rozsahu 3 listů.“ Což žalobce považoval za ujištění, že  se konečně dostane ke kopiím požadované listiny s formulacemi v první osobě, z nichž vzešlo odůvodnění rozsudku 34 C 65/2004 ve třetí osobě. Usiloval o to, aby kopie viděl co nejdříve černé na bílém. Zaplatil požadovaný poplatek, snažil se o to, aby soudní administrativa byla hbitější, urgoval. Přesto mail s kopiemi neobdržel, a dopisu z městského soudu se dočkal až 29.3.2016. Žalobce měl dojem, že u soudu  tak vláčně jednají proto, aby ho „natahovali na skřipec.“

     Ještě horší dojem vyvolal obsah zeleně pruhované  obálky. Tři osamocené listy bez průvodního dopisu postrádaly to, čím se měly kopie vyznačovat. Okopírován – vědomě naprosto zbytečně – byl dokument, o nějž žalobce výslovně neměl zájem, jako předlohu ke kopírování ho odmítal. Těchto návrhů na předběžné opatření  měl žalobce tři stejné exempláře, z toho dva byly podvrženy Městským soudem v Praze.

     Opožděná zásilka byla nejen zbytečná, nepoužitelná pro žalobce, byla ale i výsměchem, provokovala. Na žalobci-seniorovi byly také vylákány (byť nevelké) peníze – za soudní poplatek a jeho odeslání soudu.  Ze strany žalobce musel být zbůhdarma věnován čas, muselo být vynaloženo jak úsilí, tak nervy,  celá záležitost vyvolávala stres. Vedlo to ke ztrátě důvěry vůči soudu a soudním osobám.

     Žalobce byl lstivě podnícen k neúčelné aktivitě, byl obelhán, jednal ve vyvolaném omylu, žil řadu dní v plané naději, kterou šokově pozbyl.

     Výsledkem je jen další zkušenost s některými právníky. Varování před nimi.      

     Závěrem třeba uvést, že se opakovaně potvrdilo a tuplovaně platí, že odůvodnění rozsudku 34 C 65/2004 nemá základ v návrhu na obnovu řízení s datem 7.2.2004, protože taková listina se známými formulacemi se ve spise a zřejmě ani jinde u soudu nenacházela a nenachází, protože ani „s křížkem,po funuse“ nebyla objevena.