Jak to také chodí u soudu

Kauza 11 C 103/98, Okresní soud Hradec Králové, soudce JUDr. Igor Pařízek          Původnísoudkyně přiznala žalobci osvobození od soudních poplatků, neboť uznala, že to odůvodňují poměry účastníka a nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Následně byl žalobci ustanoven zástupcem advokát. Když došlo k rozšíření žaloby, žalobce byl usnesením vyzván  k doplacení soudního poplatku. Žalující účastník  na to reagoval žádostí o osvobození od těchto poplatků, čemuž nový soudce nevyhověl. Bližší objasnění lze čerpat z rozsudku čj. 11 C103/98 nového samosoudce a z jeho odůvodnění. Uhlídáme, co a  jak se dělo, jak soudce zafungoval.

Když se mně dostalo do ruky písemné vyhotovení rozsudku 11 C 103/98, překvapil mne počet bodů zamítavého verdiktu. Na základě toho,  co jsem o tomto občanskoprávním sporu věděl, se mně čtveřice bodů rozsudku jevila nečekaně nadpočetná. Dychtivé seznámení se s jejich zněním u mne vyvolalo překvapení.  Prvním bodem bylo normální rozhodnutí „ve věci“, o níž probíhalo řízení, načež  druhý bod  rozsudku uváděl:  „Žalobci se nepřiznává osvobození od soudních poplatků.“ V bodu třetím bylo psáno: „Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20.4.2001 (...),  kterým byl žalobci ustanoven zástupce Mgr. (...), se zrušuje.“ Posledním bodem byla  žalobci stanovena povinnost uhradit náklady řízení v částce 21 075,- Kč. 

         Bylo zřejmé, že žalobce neuspěl ani v tom,  čeho se jeho žaloba netýkala, o co v souladu se zákonem jenom žádal, aby mu předseda senátu přiznal. JMÉNEM REPUBLIKY – tedy rozsudkem – se totiž rozhodovalo i o dvou žalobcových žádostech,  jejichž vyřízení měl podle zákona v kompetenci předseda senátu.  Druhý a  třetí bod  neměly s předmětem  civilního sporu,  který se týkal uplatněných finančních nároků,  nic společného. Jejich nacházení se v písemném vyhotovení rozsudku vyvolávalo údiv. 

         Jevilo se, že právník v soudcovském taláru může s žalobami a dalšími podáními nakládat dle libosti, bez  zábran projevit svou vůli či dokonce zvůli. 

         Přitom v  Občanském soudním řádu se stanoví, že rozsudkem soud rozhoduje o věci samé. Nikde není uvedeno, že se rozsudkem rozhoduje o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o ukončení zastupování účastníka advokátem. Jak je z  uvedeného písemného vyhotovení rozsudku a z jeho odůvodnění zřejmé, advokát byl ustanoven usnesením, ne rozsudkem. Z § 138 odst. 1 o.s.ř.  je možné se dozvědět: „Na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků“.  A v § 30 téhož zákona stojí: „Účastníku (…) předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce“. Nikde se neuvádí o přiznání osvobození či o ustanovení zástupce soudem. To by mělo znamenat, že  ani nelze  rozhodnout soudním verdiktem.

         Z toho plyne, že žalobce měl být v kontaktu s předsedou senátu, na něhož se obracel se žádostmi a jemu k nim poskytl doklady, které obsahovaly údaje, jež  považoval za chráněné.  A rozhodnutí o vyhovění či nevyhovění měl dát žadateli na vědomí  příslušným způsobem předseda senátu,  ne soud.  

         Ve skutečnosti ale rozhodl soud rozsudkem, jehož písemné vyhotovení JMÉNEM REPUBLIKY zahrnovalo odůvodnění verdiktu. Z něj je patrné, jak bylo naloženo s listinami s údaji o výsledcích podnikání žalobce a o výši jeho penze. Tyto údaje byly zveřejněny v odůvodnění rozsudku jakožto veřejné listiny, ač žalobce spoléhal, že s nimi bude nakládáno předsedou senátu jako s chráněnými údaji. Při rozhodování o nepřiznání osvobození od soudních poplatků rozsudkem byly tyto údaje poskytnuty minimálně žalovanému a  jeho právnímu zástupci. Při jednání soudu „ve věci“ na základě žaloby nebylo zapotřebí, aby tyto cifry žalovaná strana znala. Žalobce k jejich zveřejnění nedal souhlas, měl vážné výhrady proti šíření těchto údajů veřejnou listinou, cítil se poškozen na právu chránit tyto údaje. Jejich svévolné uvedení v písemném vyhotovení rozsudku a v jeho odůvodnění považoval žalobce za projev justiční zvůle, jíž se stal obětí.     

         Je třeba zdůraznit, že podnět k veřejnému vyhlášení rozsudku pokud jde o druhý a třetí bod nevycházel ze žaloby – nebyl podán žalobní návrh, týkající se osvobození od poplatků a  zástupce. Soud rozhodoval o žádostech žalobce, i když k tomu rozsudek neslouží. Když přesto soudce hodlal rozhodovat rozsudkem, měl být o tom  žalobce včas poučen – byl by k tomu poskytl další závažné důkazy. Soudem zvoleným postupem byl žalobce omezen na právech, nešlo  o spravedlivý proces. Soudce jménem soudu zveřejnil při odůvodňování uvedených dvou bodů rozsudku  výsledky žalobcova podnikání a údaj o výši starobního  důchodu, ač žalobce předpokládal, že poskytl údaje výhradně předsedovi senátu. A ty neměly být zveřejněny.        

         Jeví se, že osoba v soudcovském taláru může s podáním nakládat podle svého. Není totiž známo, že by byly v souvislosti s tím vůči někomu vyvozeny nějaké postihy.

         Jak se vše vyvíjelo, o tom se blíž dozvíme z odůvodnění rozsudku čj. 11 C 103/98 - 307 v jeho písemném vyhotovení.                        

         Na str. 9 se uvádí o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, načež odůvodnění rozsudku pokračuje sdělením, že z předloženého potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech soud zjistil, že žalobce pobírá starobní důchod v částce (…) Kč měsíčně a nemá žádný další majetek vyšší hodnoty. Dál bylo uvedeno, že žalobce předložil kopii přiznání k dani z příjmu fyzických osob, ze kterého vyplývá, že „předmětem daně z příjmu za rok 2002 jsou příjmy žalobce v částce (...) Kč za provozování agenturní činnosti a výdaje na dosažení těchto příjmů jsou (…) Kč, tj. rozdíl mezi příjmy a výdaji  činí částku (...) Kč a po odečtení odpisů je žalobce v účetní ztrátě minus (...) Kč .“  ( Autor respektuje požadavek  žalobce,  aby v blogu nebyly zveřejněny peněžní částky – soudce se při jejich neoprávněném  publikování v rozsudku žalobce neptal.)    

         Z dokumentu od „berňáku “ vyplývá, že soudce měl k dispozici  věrohodné údaje o žalobcově podnikání a jeho výsledcích. Z listiny od finančního úřadu  stačilo opsat rozdíl mezi podnikatelskými příjmy a podnikatelskými výdaji, což byla ztráta. Tak bylo zdokumentováno,  že žalobcovo podnikání v roce 2002 nevyneslo zisk, takže přísun finančních prostředků do žalobcovy „kapsy“ k rodinné a jeho osobní útratě obstarával jen starobní důchod, který měsíčně obnášel něco málo přes 8 000 Kč . Podnikání ziskem nepřispělo.

         Při zabývání se žádostí  o  osvobození od soudních poplatků a o advokátovi stačilo vzít v potaz v daňovém přiznání uvedenou ztrátu.  Nelze  však osobě v soudcovském taláru upírat právo rozhodnout podle svého. Jaký postup byl v tomto případě zvolen, to dokládá  pokračující odůvodnění rozsudku. Bylo zřejmé, že soud  ke kompletnímu  výpočtu pro daňové přiznání nepřihlížel, vycházel pouze  z údajů  o celoročním podnikatelském příjmu, jako kdyby ten byl  vyplacen žalobci k utracení pro rodinnou a osobní potřebu, tedy jako kdyby rozhodným způsobem ovlivnil žalobcovy výdělkové poměry. Z účetnictví agentury  naproti tomu vyplývalo,  že během roku 2002 utržené peníze byly použity k financování podnikání – po  výskytu v peněžním deníku ve sloupci příjmů se objevily ve sloupci výdajů, v daňovém přiznání se ocitly v řádku Výdaje související s příjmy podle § 7 zákona. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku, soud však celoroční součet podnikatelských vydání souvisejících s celoročními podnikatelskými příjmy při svém výpočtu pominul. 

         Je zjevné, že byl zvolen následující postup: k celoročnímu podnikatelskému příjmu byl připočten starobní důchod, načež výsledek byl rozdělen na dvanáct měsíců, což na papíře poskytlo (zdánlivý) vydatný žalobcův měsíční osobní výdělek. V odůvodnění rozsudku je to popsáno takto: „Z pohledu právě uvedených skutečností soud považuje žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků za mírně naivní, když  žalobce měl za rok 2002 příjmy z podnikání v celkové částce (…) Kč a dále vedle těchto příjmů pobíral ještě starobní důchod v částce (…) Kč měsíčně (tj. cca celkem činil příjem žalobce částku cca 36.000,- Kč měsíčně) a když drtivá většina pracujícího obyvatelstva České republiky nedosahuje příjmů ze závislé činnosti v pracovním poměru ani v polovině částky právě uvedených příjmů žalobce.“         

         Toto v  odůvodnění rozsudku napsané vede především k  pozastavení se nad tím, proč do řízení o  žádosti o osvobození od soudních poplatků  je zatahována „drtivá většina pracujícího obyvatelstva České republiky“. Co to mělo společného? Jediným zřejmým důvodem byla  diskreditace žalobce. Šlo o popouzení proti němu ve veřejné listině. Je to ukázka, jak soudní osoba dokáže zneužít odůvodnění rozsudku (a v důsledku rozsudek) ke svému záměru. Odůvodnění v písemném vyhotovení rozsudku bylo využito k napadání žalobce, k jeho pomlouvání.  

         Je nabíledni, že když soudce při výpočtu žalobcova  průměrného měsíčního příjmu vycházel jen z podnikatelských příjmů v účetnictví a pominul tamtéž uvedené podnikatelské výdaje, bylo to manipulací, která podstatně zkreslila faktické příjmy žalobce „do kapsy“, které poskytovala pouze penze. Vydávání  celoročních  podnikatelských  příjmů v účetnictví za žalobcův  výdělek pro potřeby rodiny a pro něho osobně, a vytváření  tak dojmu, že výdělek žalobce podstatně převyšuje příjmy občanů „ze závislé činnosti v pracovním poměru“,  je záměrným zkreslením skutečnosti ke zdůvodnění záporného rozhodnutí, které bylo vyřčeno druhým a třetím bodem rozsudku.  

          Nyní ještě něco k ujasnění a objasnění: Živnostenský zákon stanoví, že účelem podnikání  je dosažení zisku. Ten je podnikatelovým výdělkem, jako je výdělkem zaměstnance mzda, která je účelem zaměstnání. Zisk nebo ztráta se vypočte tak, že se od  podnikatelských příjmů odečtou podnikatelská vydání. Zisk je obnos k dispozici podnikateli a  jeho rodině, proto je zdanitelný. Když zisk v našem případě v příslušném roce dosažen nebyl, naopak došlo ke ztrátě,  řešením by neměl být propočet bez ohledu na podnikatelské výdaje. Tak se totiž dosáhlo příjmu zfalšovaného, s nímž operoval soud,

         Jelikož v našem případě došlo ke ztrátě, je vhodné objasnit  její vznik. Žalobce vytvářel  pro nakladatele fotografické knihy.  Pro ně jeho agentura obstarávala během několika roků fotografie – tak tomu bylo i v roce 2002 –,  což si vyžádalo vynaložení finančních prostředků na opatření příslušné fototechniky a filmů, na hrazení laboratorního zpracování negativů, pozitivů a diapozitivů. Značné částky připadly za dopravu, najezděny byly desítky tisíc kilometrů. Publikace vycházely až v následujících letech, takže každému je jasné, že příjem  za ně se v roce 2002 v plném rozsahu neprojevil. Příjmem byly například obdržené zálohy od nakladatele a žalobcem získané osobní půjčky, jimiž podnikání částečně dotoval.    

         Při sledování odůvodnění rozsudku se vrátíme do míst,  kde se soud přeorientoval na poskytovatele výchovné lekce žalobci. Použitím označení „naivní“ byl žalobce vydáván ve veřejné listině za jednajícího prostoduše, prostomyslně, omezeně. Následovalo dehonestování  (snížení vážnosti, znectění). Žalobce byl veřejně ostouzen, ponižován, urážen, byl zbavován důvěryhodnosti, bylo znevažováno jeho jednání. Žalobce se měl podle odůvodnění rozsudku jevit jako bezcharakterní movitý člověk, který se měsíčně pakuje šestatřiceti tisíci korun, přičemž neoprávněně nestoudně usiluje o osvobození od soudních poplatků a o zastupování ustanoveným advokátem.

         To vše jednak působilo na žalobce, jehož se to  oprávněně dotklo, jednak bylo soudem dáno na vědomí žalovanému, že mu soud straní, přičemž současně byl vyjeven negativní přístup k žalobci. 

         Z uváděného v odůvodnění rozsudku lze usoudit, že žádostí o osvobození od soudních poplatků a o zastoupení advokátem bylo zneužito k hanění žalobce. Proč k tomu došlo, to si lze jen domýšlet. Jak získat nezpochybnitelné důkazy?

         Pro soudce nejspíš bylo přibližně osm tisíc příjmu k rodinné a osobní útratě malým obnosem, který nedostačoval k ostouzení žalobce.  Proto bylo v odůvodnění rozsudku 36 000 Kč vydáváno za žalobcův osobní příjem „do kapsy“, kterou však ve skutečnosti  žádný měsíc roku 2002 taková částka nezatížila.  

         Pokračující odůvodnění rozsudku nečekaně poskytlo následující zvěst: „Soud si  je samozřejmě dobře vědom, že nelze bez  dalšího přihlížet pouze k příjmům, aniž by se zohledňovaly i výdaje žalobce na dosažení těchto příjmů vynaložené.“ Z toho je zjevné,  že soud věděl, jaký má být postup při zjišťování příjmu k rozhodnutí o slevě soudních poplatků a k zastupování žalobce advokátem. Z odůvodnění rozsudku v jeho písemném vyhotovení není však ani v náznaku patrné,  že se soud podle toho zachoval. Zůstalo u slov, cifra  údajného měsíčního příjmu žalobce v odůvodnění verdiktu nevycházela  z rozdílu mezi příjmy a výdaji, tedy ze ztráty. Soud nenahradil  nesprávným úředním postupem  fabrikovaný obnos  36 000 Kč odpovídající částkou něco přes 8 000 Kč, což byl starobní důchod,  jenž byl v roce 2002  jediným skutečným příjmem  žalobce. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že nedošlo k řádnému výpočtu, čímž by splaskla soudní nabubřelost, která dosáhla 36 000 Kč. Neprojevila se černé na bílém náprava. Byla trvale zafixována částka pocházející z výpočtu bez vydání.

         Že z křivě vypočtené částky soud vycházel při rozhodování o žalobcových žádostech,  o tom svědčí, že v odůvodnění rozsudku  se nenachází částka, uvádějící při odůvodnění verdiktu na pravou míru šestatřicet tisíc korun. Nedošlo   k nahrazení zmanipulovaného příjmu odpovídajícím patřičně vypočítaným.

          Soud sám sebe usvědčil z úmyslně nesprávného výpočtu bez přihlédnutí k výdajům, protože jistě u něj nedošlo k opožděnému náhlému prozření. Dva body rozsudku čj. 11 C 103/68 trvale stojí na smyšleném odůvodnění. Nic nebylo napraveno,  ani se žalobci nedostalo omluvy za bezdůvodná nařčení. Dál působilo  jeho očerňování, i když soud věděl, že vychází ze zfalšované částky 36 000 Kč.  

         Přístupem soudce k výpočtu - a tím, co s tím souviselo a co vyplývalo  z odůvodnění rozsudku  – došlo k poškození žalobce na právech, nemajetkově i finančně, byla poškozována jeho čest a pověst. Šlo o úmyslné jednání vůči žalobci.  Přístup soudce  směřoval k falešnému vytváření dojmu, že jde o dobře finančně zajištěného občana, který se nestoudně domáhá zvýhodnění, jež je poskytováno nemajetným účastníkům soudního řízení. O tom se psalo ve veřejné listině.

         To byla varovná zjištění. Je třeba počítat s tím, že s takovým nepřípustným přístupem se může u soudu setkat kdokoliv. Důsledky nebyly vyvozeny, soudce  naopak povýšil,  působil u krajského soudu.  

         Odůvodnění rozsudku spěje k závěru, pročež shrneme:

         Soudce se zřejmě z určitého důvodu rozhodl nevyužít výpočet pro daňové přiznání se ztrátou. Jeho výpočet s uplatněním celoročního podnikatelského příjmu při ignorování podnikatelských vydání zajistil na papíře nesrovnatelně vyšší měsíční osobní příjem žalobce, než jaký by vyšel při výsledné ztrátě a při vycházení jenom z penze. Soudce vydával žalobce za  příjemce 36 000 Kč měsíčně pro osobní spotřebu, a tuto částku v odůvodnění rozsudku srovnával s mzdou zaměstnanců, kteří  však dostávají „na ruku“ čistý plat, přičemž žalobce měl čistý příjem pouze při obdržení starobního důchodu.  Žalobce  byl ve veřejné listině očerněn,  že jednal nemorálně, když při svém (údajně) vydatném příjmu „do kapsy“ podal vpředu uvedené žádosti. Účelově zkreslená částka 36 000 Kč byla využitelná při zdůvodnění nevyhovění soudem těmto žádostem.

         Co mělo být na základě žádostí záležitostí mezi žalobcem a soudcem, o tom bylo rozhodnuto dvěma body rozsudku bez žaloby.

         Soudce předstíral, že žalobce má každý měsíc na osobní a rodinnou útratu 36 000 Kč. Tuto smyšlenou částku, neovlivněnou celoročními podnikatelskými výdaji,  srovnával  ve veřejné listině s platy zaměstnanců. Se zjevným záměrem  vyvolat nevraživost vůči údajně finančně zajištěnému žalobci, který  byl vydáván za neomalence,  jenž se  nestydí při svých (údajně) nadměrných příjmech žádat o osvobození od soudních poplatků a o zastupování advokátem.

         I když soud v odůvodnění rozsudku později doznal, že při výpočtu příjmu nemohou být pominuty  výdaje, na částce 36 000,- Kč, která vzešla při ignorování výdajů, se to nijak pozitivně neprojevilo. Soud zkreslující údaj  nechal vůči žalobci negativně působit.  

          Při postupném obeznámení se s odůvodněním rozsudku jsme získali poučeni, jak to také u soudu chodí. Je to varovné zjištění. Soudce dvěma body rozsudku bez žaloby dával najevo, že může s podáními soudu nakládat podle své libovůle. Kde je pro budoucnost jistota, že to tak jindy a jinde nedopadne podobně  – třeba zrovna tehdy, když bude účastníkem soudního řízení zrovna někdo z vás? Jde o varování, že obdobně může být u soudu nakládáno s vaší kauzou. Jakou důvěru lze mít v soudce, v soud?

         Jde o příběh s otevřeným koncem, protože není známo, že by došlo k  vyvození nějakých následků vůči aktérovi v taláru a  k poskytnutí náležité satisfakce  justiční zvůlí postiženému účastníkovi.