Jak lze také přezkoumat podání soudu

Kauza 34 C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach.

     Žalobce byl rozhodnut, že se na tomto místě už bude věnovat jiné kauze – ta předchozí poskytla řadu námětů k varování, čeho jsou někteří právníci schopni, takže předpokládal, že již využil, co se dalo. Jenže 5.4.2016 nečekaně dorazil  z pracoviště Slezská Městského soudu v Praze následující mail:  

     Po odkazech na paragrafy podepsaná místopředsedkyně  uvedeného soudu JUDr. Simona Bradáčová dávala na vědomí, že z pověření předsedy tamního soudu „přezkoumala Vaše podání došlé 29.3.2016, ve kterém namítáte, že na Vás byla vylákána úhrada soudního poplatku za kopie návrhu na vydání předběžného opatření ve věci sp. zn. 34 C 65/2004, které jste nepožadoval (…).“  Poté místopředsedkyně v dalším odstavci uváděla:

     „K tomu Vám po prověření příslušného spisu sděluji, že z jeho obsahu je zřejmé, že jste podáním ze dne 8.1.2016 požádal o  poskytnutí kopie (Vámi podaného) návrhu na předběžné opatření. Tento návrh, jež  obsahuje tři listiny Vám byl poté, co zcela v souladu se zákonem Vám byl usnesením ze dne 25.2.2016 vyměřen soudní  poplatek 60,- Kč, zaslán a obdržel jste jej 29.3.2016.“ Poněkud zmatené, ale při dobré vůli se lze domyslet, co tím chtěl básník říci – těžko mohl být soudní poplatek zaslán a žalobcem obdržen...

     Aby bylo možné bezprostředně zjistit, co žalobcův přípis skutečně obsahoval a  sdělení místopředsedkyně soudu porovnat s písemnou žádostí žalobce, následuje citace z žalobcova mailového podání Městskému soudu v Praze s datem 08.01.2016:     

      „Žádám proto, aby mně byla soudem poskytnuta kopie Návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 a s formulacemi  (...) jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména (…) a (…) jedná se o pravý můj podpis na plné moci (…).“ Je  nad jakoukoliv pochybnost zřejmé, že žalobcem nebyla žádána kopie jím  kdysi podaného  návrhu, jeho požadavek se týkal okopírování listiny s návrhem  s výše uvedenými formulacemi.  Tento dokument však nebyl do spisu podán žalobcem - kdyby ano, neměl by důvod žádat soud o kopii, pořídil by si ji ze své předlohy.  

     Přesto, že stačilo umět slabikovat, místopředsedkyně žalobci podsouvala, že se jeho podání z 8.1.2016 týkalo kopie jím podaného  návrhu na předběžné opatření, tedy bez uvedených formulací. Toto své jednání vydávala za „prověření příslušného spisu“. Na základě pořízení kopie z tohoto žalobcova návrhu na předběžné opatření  byl podle ní vyměřen soudní poplatek 60,- Kč a kopie byla zaslána tak, že „obdržel jste jej 29.3.2016“. K tomu prověřující JUDr. Simona Bradáčová nevznesla připomínku, nic nenamítala, ztotožňovala se s uváděným.

     Z připojeného přípisu s datem 8.1.2016 však vyplývá, že žalobce usiloval o kopie listiny s inkriminovanými formulacemi - absolutně nepřicházelo v úvahu,  aby platil za kopii návrhu, který do spisu podal před řadou roků a v současnosti mu o jeho okopírování nešlo.

     Žalobce byl  naopak udržován v naději, že jde o kopie návrhu dle  jeho požadavku s datem 8.1.2016. Byl držen v omylu, ve kterém s předstihem uhradil soudní poplatek a poštovné za kopie listiny podle přípisu z uvedeného dne.  Vynaložit náklady musel - pod výhrůžkou - do stanovené lhůty, bez  možnosti předem zjistit, zda si předplácí požadované kopie - kupoval zajíce v pytli.  K tomu si   připomeňme, že žalobce obdržel od asistenta soudce Mgr. Jiřího Meixnera dne 9.3.2016 (v minulém článku byl chybně uveden rok 2006) následující vzkaz:

     „(...) po zaplacení částky 60,- Kč Vám bude předmětná listina zaslána. Jedná se o návrh v rozsahu 3 listů.“ Takže rozsah odpovídal. Co bylo předmětnou listinou, to dokládá i mail, který dne 19.11.2015 poslal žalobce předsedovi  pražského městského soudu JUDr. Liboru Vávrovi: 

     „Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím č. 106/1999 Sb. žádám o poskytnutí kopie listiny ve spise Městského soudu v Praze 34 C 65/2004 – návrhu  na předběžné opatření s datem 7.2.2004 s formulacemi: (…) Jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména (…) a (…) jedná se o pravý můj podpis na plné moci (…). V případě, že se taková listina jakožto důkaz ve spise nenachází, žádám o písemné informování. Upozorňuji, že stejně datovanou listinu, ale bez uvedených formulací, jsem už před časem od soudu bezdůvodně obdržel, takže to neopakovat.“ Předseda soudu tak obdržel návod, jak by mělo být postupováno při vyřizování žalobcovy žádosti. A tak měla jednat i místopředsedkyně JUDr. Simona Bradáčová při přezkoumávání vpředu uvedeného žalobcova podání.

    Vraťme se k pokračování jejího přípisu:

     „Skutečnost, že dle Vašeho tvrzení listiny neobsahují formulace, které jak uvádíte, by obsahovat měly na věci ničeho nemění.“ Co to je za logiku!? Občan výslovně a výhradně žádá o kopie listiny s formulacemi, z nichž vycházelo odůvodnění rozsudku. V omyl uvedený žalobce byl přesvědčený, že uhradil soudní poplatek za kopie listiny se zdůrazňovanými formulacemi.  Ač mu byla podle podvržena listina, kterou nepožadoval, odmítal - údajně to ničeho nemění! Jde o nepřípustné manipulace, podfuky, podvodná jednání. Co žalobce požadoval a zaplatil, to neobdržel – co nepožadoval, co odmítal, to mu bylo podloudným způsobem v podstatě vnuceno. Netušil, že nepřejímá, co očekával.  Kdyby mu to bylo známo, zásilku by nepřevzal.

     A přípis o šetření pokračoval:

     „Žádný jiný návrh s Vámi uváděným obsahem se ve spise nikdy nenacházel.“   Normální by bylo, kdyby na to soud reagoval sdělením tohoto faktu žalobci, ne podvržením - po vylákání soudního poplatku - kopie nepožadovaného a nevyužitelného dokumentu. Soudu bylo dáno na vědomí, že žalobce už bezdůvodně obdržel tři exempláře svého Návrhu na předběžné opatření  (dva od městského soudu, jeden od Obvodního soudu pro Prahu 1), o který už roky  neměl zájem, výslovně jej odmítal. V žádné z těchto lstivě podsouvaných  kopií se samozřejmě nevyskytovaly formulace, jichž se žalobce dovolával a které měly být v návrhu, jehož nebyl původcem, ale byl pro něj závažným důkazem.                          

    Načež sledujme, jak přezkoumatelka spěla k vyvrcholení svého působení:

     „Za situace, kdy Vám bylo vyhověno zcela v intencích Vaší žádosti, jiný návrh na předběžné opatření se ve spise nenacházel a tento byl nadto Vámi podán, jsem dospěla k závěru, že jste nikým v omyl uveden nebyl a ze strany postupu soudu neshledávám žádné pochybení, natož průtahy.“ Kdyby to nebylo hozeno na hlavičkový papír Městského soudu v Praze, ústy vyřčené by našinec považoval za smyšlenku, za kázání bludu. Městský soud v Praze se nezabýval tím, co po něm žalobce výslovně požadoval opakovaně, například i v přípisu s datem 7.3.2016:

     „Dne 7.3.2016 jsem obdržel usnesení s datem 25.2.2016 s výzvou k zaplacení soudního poplatku za zhotovení fotokopií tří stran (…) v částce 60,- Kč.  Není mně známo, o kterou soudní listinu se jedná. Dlouhodobě požaduji kopie návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 a s formulacemi: „Jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména (…)“ a „(...) jedná se o pravý můj podpis na plné moci (...)“. Kopie této listiny jsem neobdržel, takže jiné kopie nehodlám hradit (...)“. Je zřejmé, že žalobce dával opakovaně na vědomí, jakou listinu požaduje.    

    Je jednoznačně doloženo, že žalobci nebylo vyhověno v intencích jeho žádostí, naopak bylo postupováno v rozporu s jeho žádostí. Dál ani není nutné snášet a opakovat fakta, čtenáři si domyslí, zda byl či nebyl žalobce uveden v omyl a zda došlo či nedošlo k nesprávnému postupu soudu. A o postupu místopředsedkyně si pomyslí své, bude pro ně varovný, čeho se lze od některých právníků dočkat.

     Šlo o nesprávný úřední postup, o nespravedlivý proces, o ztrátu důvěry v soud a soudce.

     Lze si domýšlet, že takový přístup byl zvolen proto, aby se v případě poskytnutí  žádané kopie nezjistilo, že byl tento důkaz zfalšovaný. Při zjištění, že návrh na předběžné opatření s žalobcem uváděnými formulacemi se nikdy v soudním spise nenacházel, by to znamenalo, že odůvodnění rozsudku 34 C 65/2004 nevycházelo z důkazu ve spise.  Takže zpráva o přezkumu ze dne 5.4.2016 potvrzuje, co již bylo poskytnuto černé na bílém v přípise Mgr. Eleny R. Z 1.12.2015.  Že se žalobcem žádaná kopie návrhu s uváděnými formulacemi ve spise nenachází.  

     Takže aspoň nějaký přínos. I když nejspíš nechtěný.  

     Nabízí se uzavření:  Městský soud v Praze vylákal na žalobci soudní poplatek, aniž bylo jednoznačně uvedeno, za co má být hrazeno, přičemž  zasvěcené soudní  osoby věděly, že nemůže jít o kopie listiny, které žalobce požadoval, protože se u soudu takový návrh na předběžné opatření nevyskytoval.  Z kterého návrhu na předběžné opatření mělo být vycházeno, a naopak, o který dokument žalobci nešlo, to muselo být u uvedeného soudu známo. Městský soud v Praze předstíral, že žalobce požadoval kopii svého návrhu. Přestože soud věděl, o co nejde, podvrhl žalobci, že požadoval ve skutečnosti nežádané, odmítané. Takže žalobci bylo doručeno, co nežádal, a bylo poukazováno na údajné vyhovění jeho žádosti. Nejspíš měl ještě nešetřit chválou.

     Když nebyl  k dispozici návrh s žalobcem uváděnými formulacemi, byl žalobci podsunut nežádaný návrh; bylo předstíráno, že tím je postupováno v intencích žalobce, přičemž  bylo očividně jednáno proti jeho úmyslům, záměrů, cílům. Místo stručného informování žalobce o neexistenci jím uváděného návrhu na předběžné opatření, právnička tvrdí o vyhovění žalobci, když je mu posílán jiný dokument., který nežádal, naopak odmítal.

    Stručně:  Co bylo nad jakoukoliv pochybnost míněno tak, to při působení pražského městského soudu vyznělo naopak. Co občan jednoznačně pojmenoval, to po zfalšování místopředsedkyní soudu JUDr.  Simonou Bradáčovou  vyznělo zcela jinak. Právě tato státní soudní úřednice vše pokřivené posvětila. Předvedla, čeho se lze od některých právníků nadít.