Co se nepovedlo za 10 roků, to se zdařilo za 27 dní

Kauza 34 C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach I když závěr předchozí kapitoly byl ve znamení završení využití všemožných způsobů usilování žalobce o domožení se kopie návrhu na předběžné opatření...

     I když závěr předchozí kapitoly byl ve znamení završení využití všemožných způsobů usilování žalobce o domožení se kopie návrhu na předběžné opatření s formulacemi, z nichž vzešel zamítavý rozsudek,  žalobce se nemínil vzdát. Když neuspěl podle občanského soudního řádu, hledal, vymyslel a zvolil jinou cestu. Účinnou.

     Jak víme, soudy na žalobcovy žádosti o poskytnutí kopie vpředu uvedené listiny k nahlédnutí do spisu úspěšně nereagovaly. Oháněly se údajnou anonymitou podání v důsledku nepoužití elektronického podpisu, byť na přípisu bylo jméno, příjmení i adresa, takže nešlo o nejmenovaného, bezejmenného pisatele, jak je uváděno ve slovnících u hesla anonym.  Ani se soudní žalobou o domožení se svých práv to žalobci nedopadlo.

     Soudy svorně bránily tomu, aby získal důkazy svědčící o falzech při řízení u Městského soudu v Praze. Přitom šlo o vcelku jednoduchý počin, který by soudní osoby měly vykonat - sdělit žalobci černé na bílém, že se listina použitá soudem jako údajný podklad k odůvodnění rozsudku ve spise nenachází.

      Vše mělo pokračovat ve stejném duchu i po zapůjčení spisu Městským soudem v Praze Obvodnímu soudu pro Prahu 1.

      Proto se žalobce    dne 26.6.2015 obrátil e-mailem na paní předsedkyni uvedeného soudu s urgencí, která měla znaky stížnosti: „Dne 31.12.2014 jsem žádal Obvodní soud pro Prahu 1 o zaslání kopie návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 s formulacemi, na něž odkazoval Městský soud v Praze v odůvodnění rozsudku č.j. 34 C 65/2004 jakožto na mé údajné doznání, že jsem původcem podpisu na procesní plné moci s datem 12.4.2002.

     Následovaly mé emailové přípisy a urgující telefonáty, čehož výsledkem byla mně zaslaná  kopie mého návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 bez samosoudcoých formulací. Což bylo pro mne výsměchem, protože jsem dával na vědomí, že takovou kopii už mám.

     Završením z mé strany byl emailový přípis, který  jsem adresoval dne 17.6.2015 Vám.

     I když od zaslání žádosti dne 31.12.2014 uplynulo přes pět měsíců, do dnešního dne jsem neobdržel požadovaný důkaz a nebo písemné sdělení, že mnou požadovanou kopii nelze zaslat, jelikož uvedený originál návrhu na předběžné opatření se samosoudcovými formulacemi neexistuje.“

     Na to u Obvodního soudu pro Prahu 1 reagovali následovně: „Vaše podání obsahuje nepovolené formáty dokumentů (příloh), proto se k nim nepřihlíží a jsou považovány za nedodané. Dokumenty je nutno opětovně zaslat v povoleném formátu, a to prostřednictvím datové schránky nebo emailu s uvedením běžného nebo evidenčního čísla podání. Bližší informace  o povolených formátech dokumentů naleznete na internetových schránkách příslušné organizace.

     Jedná se o dokument(y): Delivery report.dat, urgence.eml.“

     Čtyřiaosmdesátníkovi z toho šla hlava kolem. Lze po každém občanovi požadovat výše uvedené konání? Žalobce takto elektronickou poštou nevládl. Takže neuspěl. K tomu, co žádal - buď inkriminovaný návrh na předběžné opatření s datem 7.2.2004, nebo sdělení, že se nic takového ve spise nenachází - měl cestu zarubanou. A  soud se tak vyhnul poskytnutí žalobci usvědčujících důkazů vůči městskému soudu.

     Když se žalobce ujistil, že působením podle občanského soudního řádu neuspěje (zbývalo objednat nákladné placené služby), zvolil postup na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Jako novinář se obrátil na předsedkyni Obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Janu Červinkovou s řadou otázek, které se týkaly problémů s domáháním se známé listiny s datem 7.2.2004. Načež následovalo z pražské soudní jedničky reagování na žalobcem 17.6.2015 sepsaný a odeslaný  přípis tohoto znění:

    „Vážená paní předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 1, obracím se na Vás s urgencí. Dne 11.6.2015 jsem se obracel k č.j. 40 C 190/2011 přípisem, na který dosud nebylo soudem reagováno. Už delší dobu usiluji, aby mně byla poskytnuta kopie návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2014 ve  spise č.j.  34 C 65/2004 s formulacemi vycházejícími z odůvodnění rozsudku uvedeného č.j. či informování mne písemně, že se takové podání ve spise nenachází. Domáhám se toho v souladu s právem nahlížet do spisu a činit si výpisy. Soudem mně však byla zaslána kopie mého návrhu na předběžné opatření bez uvedených formulací, i když jsem uváděl, že o tuto kopii mně nejde, protože ji mám od Městského soudu v Praze. Takže šlo o zbytečnou práci, neúčelné kopírování a odesílání, aniž mně bylo zasláno, co jsem žádal.“

     Načež s datem 13.7.2015 obdržel žalobce od J. D. ze správy ObvS pro Prahu 1 tento email: „V příloze Vám zasíláme odpověď na Vaši žádost o poskytnutí informace dle z. č. 106/99 Sb. (...)  na základě Vaší žádosti doručené soudu dne 17.6.2015 o sdělení informace spočívající v zaslání kopie návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2014 nacházejícím se ve  spise sp.zn. 34C 65/2004 s formulacemi vycházejícími z odůvodnění rozsudku vyhovuji Vaší žádosti podle § 14 odst. 5 písm. d)  zákona o svobodném přístupu k informacím a sděluji, že se takové podání ve  spise nenachází.“

     Ejhle! Čeho žalobce podle zákona pro soudní řízení téměř za deset roků nedosáhl, k tomu podle zákona o svobodném přístupu k informacím stačil necelý měsíc a bylo jasno, že návrh na předběžné opatření s formulacemi, z nichž vycházelo odůvodnění rozsudku č.j. 34 C 65/2004, v uvedeném spise neexistuje.

Soudní osoby zafungovaly podle „nesoudního zákona“ pozitivně.

     Uvidíme, co bude následovat. Nejspíš nejde ani nyní o poslední tečku.