Co s právníky roky nešlo, to bez nich dopadlo

Kauza 34 C 65/2004, Městský soud v Praze, soudce JUDr. Martin Valehrach.

     Po skončení neúspěšné tahanice s právničkami Obvodního soudu pro Prahu 1 se  žalobce rozhodl, že učiní pokus o uspění u Městského soudu v Praze, kde už sice dříve pohořel, ale bylo to za jiného vedení státní správy soudu. Pročež  se podle zákona o svobodném přístupu k informacím obrátil na předsedu soudu JUDr. Libora Vávru.

     Pravidelní čtenáři si dovedou představit, o co žalobce žádal - že šlo o poskytnutí kopie (nám známé) listiny s (nám známými) formulacemi, z nichž vzešlo (nám známé) odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze 34 C 65/2004  z 1. 9. 2005. K této kopii se žalobce nově snaží dostat jako novinář a publicista prostřednictvím zákona o svobodném přístupu k informacím. V případě absence takového důkazu žalobce předpokládá, že bude písemně informován, že se tato listina ve spise nenachází. 

     Na to reagoval městský soud  přípisem z 1.12.2015, v němž Mgr. Elena R., vedoucí odboru e-justice (žalobcova korespondence je většinou vedena e-mailovou poštou) vyzvala k „upřesnění žádosti“. Žalobce v prvním okamžiku hodlal dát na vědomí, že nebude nic upřesňovat. Když si vezmeme první odstavce dvou přípisů předsedovi soudu, vyvstává otázka, co upřesňovat, co dodat, jaká formulace by mohla být  přesnější? Od počátku byla žádost přesná, jednoznačně byl o uvedeno,  čeho se žalobce domáhá, nemohlo dojít k nějaké záměně.  Aby nepopouzel, žalobce si odpustil striktní odmítnutí. Ve svém dopise především zopakoval rozhodující identifikační údaje z přípisů předsedovi soudu. A „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, připojil označení Navrhovatel, i když jako „upřesnění žádosti“ o poskytnutí kopie nemělo žádný význam, při domáhání se kopie nic nemohlo ovlivnit.  Očekával, jak soud zareaguje. Byl si jistý, že ho již nic nemůže překvapit. To se ale spletl.

     Dne 9.12.2015 obdržel od Městského soudu v Praze email, který  ho nanejvýš udivil. Vyřizující Bc. Svatava K., referentka správní kanceláře, mu sdělovala, že je mu zasílána kopie listin ze spisu 34 C 65/2004. Pozastavil se nad množným číslem, jemu jde o jednu listinu. Když kliknul na přílohu, nevěřil svým očím. Objevila se kopie dopisu, který v roce 2002 psal náhodně zvolenému advokátovi, jehož žádal o poskytnutí služby, přičemž listina, jejíž kopii žalobce požadoval, byla  až z roku 2004. Takže na první pohled bylo zřejmé, že nešlo o listinný důkaz, jehož kopie se domáhal. Navíc si  porovnáme záhlaví žalobcem požadované kopie dopisu  se záhlavím  soudem zaslané listiny (odděluje je lomítko):

     Městský soud v Praze / JUDr. Vladimír Vaněk; 7.2.2004 / 12.4.2002;  Návrh na předběžné opatření / Vážený pane doktore. Nápadné byly i zásadní rozdíly v textech: Jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména - jedná se o pravý můj podpis na plné moci / žádost o nahlédnutí do spisu a eventuální pořízení kopií - plná moc.

     Podobně bychom mohli srovnávat úvodní část žalobcem požadovaného listinného důkazu a fakticky poskytnuté kopie přílohy č. 2, která je datována 4.8. 2003 a adresována JUDr. Vladimíru Vaňkovi, s oslovením Vážený pane doktore. Další listinou s označením Příloha č. 3 byla kopie žalobcova přípisu Městskému soudu v Praze s datem 7.2.2004, což byl Návrh na předběžné opatření, ale bez formulací použitých k odůvodnění rozsudku. Soud tak poslal tři exempláře, které po něm žalobce nepožadoval, z toho jednu listinu  výslovně odmítal. Poslední městským soudem vnucenou kopií byla plná moc s datem 12.4.2002 - tu ale už není s čím srovnávat.    

     Aby bylo jasno, o co žalobce žádal,  a aby bylo možné posoudit, zda obdržel žádané, následuje přípis  předsedovi Městského soudu v Praze JUDr. Liboru Vávrovi:

     „Na základě zákona o svobodném přístupu k informacím č. 160/1999 Sb. žádám  o poskytnutí kopie listiny ve  spise Městského soudu v Praze 34 C 65/2004 - návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 s formulacemi: (…) Jedná se o mé vlastnoruční uvedení mého jména (…) a (…) jedná se o pravý můj podpis na plné moci (…).

     V případě, že se taková listina jakožto důkaz ve spise nenachází, žádám o písemné informování.

     Upozorňuji, že stejně datovanou listinu, ale bez uvedených formulací, jsem už před časem od soudu bezdůvodně obdržel. Takže to neopakovat (...)“. 

     Pro městský soud žádná pochybnost. Přesto nevyhověl ani náznakem. A tak následovaly žalobcovy mailové výhrady a urgence, požadoval sdělení, že se důkaz s datem 7.2.2004 atd. ve spise 34 C 65/2004 nenachází.

     Načež vstoupil do hry svým podpisem na mailu s datem 16.12.2015 místopředseda pro věci občanskoprávní Městského soudu v Praze Mgr. Hynek Zoubek. Podepsal tyto věty:

     „(...) Městskému soudu v Praze byla doručena Vaše žádost ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen InfZ), ve znění pozdějších předpisů, o poskytnutí kopie listiny ze spisu pod sp. zn. 34 C 65/2004 - návrh na předběžné opatření s datem 7.2.2004.

     Městský soud v Praze si vyžádal Váš spis sp.zn. 34 C 65/2004 z Centrální spisovny a k této žádosti Vám byla dne 1.12.2015 ze strany Městského soudu v Praze zaslána výzva k upřesnění Vašeho požadavku. Na základě této výzvy jste dne 2.12.2015 zaslat identifikaci písemnosti a na základě Vámi upřesňujících informací Vám byly dne 9.12.2015 zaslány kopie ze spisu sp. zn. 34 C 65/2004 (dopis advokátní kanceláře - mělo být: kanceláři - ze dne 12.1.2002 - mělo být 12.4.2002 - a ze dne 4.8.2003, Návrh na předběžné opatření  ze dne 7.2.2004 a Plná moc ze dne 12.4.2002). Dne 9.12.2015 bylo Městskému soudu v Praze zasláno Vaše vyjádření, že se nejedná o listiny, které jste požadoval.

   Jelikož se domníváme, že Vám ze strany Městského soudu v Praze bylo vyhověno a zaslány listiny nad rámec Vašeho požadavku a vzhledem k tomu, že jste ve věci účastníkem řízení (žalobcem),dovolujeme si Vás upozornit, že (…) je dostatečně upraveno oprávnění  účastníků nahlížet do soudního spisu (…) a činit si z něho výpisy a opisy listin (...)“.

     Nepravdivé je tvrzení, že žalobcovo  upřesnění mělo za následek poslání kopií trojice dopisů a plné moci. Bez příčiny  byla zaslána čtveřice nežádaných listin, přičemž jedna z nich byla výslovně zapovězena. Zásilka od soudu se dá chápat tak, že došlo k podvržení ze spisu bezdůvodně a svévolně  vyjmutých  listin, aby bylo možné se ohánět tím, že takto bylo žalovanému soudem vyhověno. Tím také místopředseda soudu v přípise argumentuje: „(…) ze strany Městského soudu v Praze bylo vyhověno a zaslány listiny i nad rámec Vašeho požadavku (...)“.  Pravda je taková, že uvedená nepoužitelná lejstra byla naopak zaslána zcela mimo rámec žalobcova požadavku. O jaké vyhovění šlo, když žalobce  neobdržel žádané, dostal nežádané?    

     Pokud jde o navazující poučování o nahlížení do spisu a pořizování výpisů,  k tomu je třeba uvést, že žalobce se už dříve pokoušel získat kopii podle o. s. ř.  tak, aby ji obdržel od soudu,  aby byla plně důvěryhodná, nezpochybnitelná, aby nebylo  možné vyslovit podezření, že při nahlížení do spisu došlo ke zmizení inkriminované listiny. Protože občanovi nebylo řadu let vyhověno, snažil se v poslední době využil zákona o svobodném přístupu k informacím. Důvodný požadavek, aby zfalšovanou listinu obdržel v kopii od soudu, platí i pokud jde o sdělení, že se takový dokument ve spise nenachází.

     Nelze se nepozastavit nad tím, že v jednom souvětí místopředseda soudu píše o vyhovění žalobci, a současně odkazuje na nahlédnutí do spisu. Když bylo žalobci údajně vyhověno, co by měl ve spise ještě hledat?

     Žalobci bylo místopředsedou soudu podsouváno, že podnětem k zaslání listin  bylo  „upřesnění“, což je výmysl. Uvedení  navrhovatele nemohlo vyvolat zaslání čtveřice nepožadovaných kopií listin.   

     Žalobcův požadavek, který se týkal (nám známého) listinného důkazu, byl přesný už od počátku, co se žalobce kopie domáhal.  Nebylo co upřesňovat, k záměně s jinou listinou nemohlo dojít. 

     Za dvě desítky dnů dal o sobě zmíněný magistr práv znovu vědět. Jednak vyjevil, že jakožto místopředseda Městského soudu v Praze je pověřen řízením a kontrolou agendy žádostí dle zákona č. 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím. Po odkázání na požadování (známé) kopie atd. mimo jiné sdělil:

     „Vaše žádost byla vyřizována v režimu zákona č. 106/1999 (…)  Poté, co Vám byly zaslány kopie listin z uvedeného soudního spisu, jste se zmiňovaným přípisem ze dne 17.12.2015 ohradil, že se nejedná o listiny, které jste požadoval, a že trváte na tom, abyste ,obdržel žádanou kopii falza, nebo mailový přípis, že pořízení (…) žádané kopie není možné, protože uváděná listina s příslušnými formulacemi se ve spise 34 C 65/2004 nenachází.´

     Jako pověřený místopředseda soudu Vám musím s politováním sdělit, že Vaše žádost neměla být vyřizována v režimu zákona č. 106/1999 Sb.(…) “.

     Srovnání dvou přípisů od místopředsedy Městského soudu v Praze v rozpětí necelého měsíce vyvolává údiv. Co jakožto postup městského soudu podle zákona o svobodném přístupu k informacím v prvním listě popisoval bez výhrad a plně ho akceptoval, k tomu v následujícím listě dával na vědomí,  že „Vaše žádost neměla být vyřizována v režimu zákona č. 106/1999Sb. o svobodném přístupu k informacím.“ Takže jednou takový, jednou onaký přístup. Proč s tímto rezultátem nevystoupil už v prvním přípisu? Lze brát vážně právníka, který během tří desítek dnů mění postoj?

     Načež zůstává rozum stát nad závěrem odstavce: „Pokud Vám přesto vyřizující pracovnice  určité kopie listin ze spisu bezplatně zaslaly, jednalo se o činnost nad rámec jejich pracovní povinnosti.“

     Což si lze vyložit tak, že místopředseda soudu obviňuje soudní pracovnice, že mimo svou pracovní povinnost  nahlížely do spisu 34 C 65/2004, vyjmuly z něj namátkou vybrané listiny a vnutily je žalobci. Je tak vyvoláno i podezření, že by žalobce  mohl sjednat soudní pracovnice k manipulaci s důkazy ve spise v jeho zájmu. Naopak k poškození žalobce v důsledku nevyžádaných aktivit soudních pracovnic mohlo dojít  tím, že svým přístupem umožnily tvrzení, že občanovi bylo soudem vyhověno v jeho žádosti, i  když tomu tak nebylo.      

      Co z toho plyne, jaké budou následky?

     Zatím se nic nejeví. Můžeme pokračovat v zabývání se přípisy místopředsedy Mgr. Hynka Zoubka.

     Jak v prvním, tak i v druhém dopisu se  Mgr. Hynek  Zoubek  zabývá nahlížením do spisu podle občanského soudního řádu. Přitom do poučování vnesl nový motiv - peníze:  „(...) výpisy a opisy ze soudního spisu si účastník pořizuje na vlastní náklady (…),  popřípadě kopie příslušných listin vyhotoví soud, avšak tento úkon je zpoplatněn v souladu s položkou 30 Sazebníku soudních poplatků (zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích)“.  A nechybí zmínka v souvislosti se zákonem č. 106/1999  Sb.: „(...) nelze nikterak dovodit, že by jakákoliv osoba měla právo na bezplatné zasílání kopií části soudního spisu (…)“.

     Hra  na tuto korunovou notečku byla falešná, protože žalobce od počátku počítal s tím, že bude třeba na kopírování vynaložit příslušný peníz. Že zatím nic nehradil, toho příčinou je fakt, že požadovanou kopii neobdržel, a co dostal, to nepožadoval a bylo mu k ničemu.  

     Protože k žádné změně ve prospěch žalovaného nedošlo, vrátil se ke sdělení, které měl v počítači od vyřizující Mgr. Eleny R. Dočetl se, že listina, o kterou mu jde, „nebyla (...) ve spise dohledána“. Což jistě lze chápat jako úřední informaci, že se důkaz, z něhož vycházelo odůvodnění rozsudku, ve spise nenachází. Jde o pojistku, kdyby dál právníci v přesile bránili, aby žalobce dosáhl na spravedlnost. Neměl zjistit, že odůvodnění rozsudku buď vzešlo z falza návrhu na předběžné opatření s datem 7. 2.2004, které následně bylo někým zainteresovaným odstraněno, aby se k němu žalobce nedostal a nezískal důkaz o protiprávním jednání proti němu, nebo že k písemnému vyhotovení odůvodnění rozsudku neexistuje důkaz s odpovídajícími formulacemi.

     Na závěr vystačíme se selským rozumem: Konečně vyšlo najevo - a je písemně doloženo - , že ve spise sp. zn. 34 C 65/2004  není věrohodný důkaz v podobě návrhu na předběžné opatření s datem 7.2.2004 a se známými formulacemi. Když ten není, není odůvodnění rozsudku. Když to není, jak je to s rozsudkem, jenž je pravomocný, i když „visí v luftě“?

     Je otázka, kde pod rozsudkem podepsaný soudce vzal odůvodnění rozsudku,  když důkaz byl smyšlený. Tím se ale už nebudeme zabývat. Jde o rozhodovací činnost právníků, která je tabu.   

     Co dál? Už nic. Pro nás tato kauza končí. Co by mělo následovat, to je jiná parketa, po níž  se nepouštíme. 

     Dostačuje zjištění z mailu ze dne 1.12.2015, že se  ve spise sp. zn. 34 C 65/2004 žalobcem k okopírování požadovaná listina nenachází. Co s právníky nebylo léta možné dosáhnout, to bez nich během pár dnů dopadlo. Místo státních soudních úředníků Městského soudu v Praze zaúřadovaly soudní úřednice tamtéž.

     Možná se právníci drží toho, co napsal ve svém druhém přípise místopředseda soudu Mgr. Hynek Zoubek: „Soud rovněž nemá povinnost účastníkům řízení vydávat úřední osvědčení, že se určitá listina v soudním spise nenachází.“ Bez komentáře.komentáře.