Vždycky jsem se těšila, že až děti přijdou do správného věku, budou mi domů tahat spousty muziky, o které nebudu mít tušení. Že kromě té své, rodičů i prarodičů mě bude těšit ta jejich.
Že mě možná pojme hrůza a z jejich muziky mi naskáčou osypky, s tím jsem počítala též, ostatně to patří k mezigeneračním hrátkám, bez větších potíží dnes řešitelných sluchátky. Naši ubozí rodiče se konečně mohli omezit pouze na řev: „Zavři si ty dveře a ztlum to!“ A jako výstražné znamení použít vyrvání zástrčky ze zdi. Kvalita a druh by mi problém nečinily. Zaskočilo mě spíš, že nic objevného, až na výjimky, doma neslýchám. Sem tam nějaká lokální kapela, kterou poslouchají, protože se znají s jejími členy. Jinak se ve vkusu příliš nelišíme a nezbývá mi, než spoléhat sama na sebe. Nějakou dobu se raduji z mladé Francouzsky Isabelle Gefroy, která si říká ZAZ. Ne, že bych tak aktivně pátrala, přivedla mě k ní kamarádka žijící ve Francii. A na mě dýchla hravost, síla i elegance a perfektně zvládnuté řemeslo, které jsme vídali a slýchali u francouzských zpěváků hlavně v šedesátých letech. Ať už jde o šansony, specificky znějící jazz, lidové písničky, nebo hudbu s arabskými podtóny. Tahle slečna má v sobě autoritu muzikanta, který umí. Není to soutěží vyhnaná celebritka, které postavil kapelu hudební producent. Muzikanti ji ctí, jako někoho, kdo není jen interpret, ale i tvůrce, živočich a ještě pěkná ženská. Je na ní znát nejen kvalitní hudební vzdělání, ale i ulice, kam si neváhala stoupnout a zpívat, aby si ověřila, jestli její muzika funguje. Nu jazz, soul, akustické prvky, scat a výpůjčky z dalších žánrů skládají autorskou muziku, která je chytrá, ale i příjemná a chytlavá. Když zpívá klasické jazzové fláky, věříte jí to, stejně jako ty Piafčiny. A ty jsem nevěřila nikomu jinému, protože o hlas nejde. Když vás ulice, bary a život nepokoušou, nemůžete vědět, jak se takové věci zpívají, aby zněly přirozeně. Pokud narazíte na klipy, kde se ZAZ hýbe, překvapí jemnou ženskostí i klaunstvím, na které je potřeba slušná fyzická kondice. Možná je to i tím, že kromě muziky provozuje i kung fu. Tohle všechno z ní během pěti let udělalo hvězdu nejen ve Francii. Po vydání prvního alba v r. 2010 se strhl slušný poprask, protože bylo do pěti měsíců třikrát platinové. Televizní stanice se začaly předhánět, kdo s ní bude mít rozhovor, či medailon. Ozvala se reklama. Možná jste přemýšleli, co za příjemný hlas podbarvuje reklamu k Carte D‘Or, která právě běží v televizi, ZAZ vydělává. Mám ráda lidi, kteří dělají muziku, protože musí. A z těch ještě radši ty, kteří to umí. Těch, co ji dělají, protože jim připadá, že je to lepší, než chodit do kolbenky, je všude dost. Tahle slečna mě těší neskutečně a věřím, že není jen pomíjivou hvězdičkou, na kterou lehce zapomenete. Doufám, že mnohým udělám radost, protože slyšet ji stojí za to. A ti kteří ji znají, jistě prominou a dodají další muziku pro všechny se společným vkusem. http://www.youtube.com/watch?v=uosn1oTCB5c jazz, klasika, ale moderně http://www.youtube.com/watch?v=36aCWG4EyYw&feature=related lehce arabský sound http://www.youtube.com/watch?v=3UOxrlZLg8A&feature=related na ulici jako Edith Piaf http://www.youtube.com/watch?v=CGLnrY60IXs srovnejte si s originálem
