Zase mi pomohli a zachránili mě

Krásný slunečný den. Přijíždím k rozkopané křižovatce, kde nám tak před měsícem změnili možný směr jízdy. Pečlivě „na káně“ provedu rozkuk na vše strany, vyčkám, abych neohrozila, ba ani neomezila. Místo je nepřehledné, leč projíždím plavně. A už mě berou.

Švarní, mladí, zdraví dva příslušníci, tak kolem pětatřiceti let. Dotaz, co že je příčinou jejich zájmu vyznívá naprázdno. Řeší pána přede mnou a staví další auta za mnou. „Vy jste tu značku asi přehlédla, že, když vidíte odstavené auto a přesto jste sem vjela.“ Ruka zákona si posune sluneční brýle na nose a hledí na mě pobaveně. „Vím o změně přednosti, ale tu jsem dodržela,“ reaguji poměrně tupě. „No, ale tam je změna“, raduje se dále rameno spravedlnosti. „Změna změny?“ Ptám se pro jistotu a nedivím se pozdvihnutí očí v sloup. „Ano. A víte, že je možné udělit v tomto případě pokutu až 2000,- Kč? No. Tak to bude za pět set.“ Nemluvila jsem o laciné kořisti, ani o tom, jak mi policie nikdy nepomohla, když jsem ji potřebovala, zato vždy měla pečlivé, zákonem podepřené argumenty v případě, že ze mě mohla dostat nějaký peníz. Ano, nová značka tam skutečně byla, ale to, že nás ji přehlédlo tolik, o něčem vypovídá. Nehádala jsem se, ale mám dost čitelný obličej. Zajímalo by mě, jak mužský v kondici bere fakt, že si na živobytí vydělává podobným, pro mě ponižujícím způsobem. Nemluvila jsem o tom, že značka, která měla zřejmě zajistit plynulost provozu je k ničemu, když úzké místo ještě zúžily odstavené vozy. Nemluvila jsem ani o tom, že pouhá blikající žárovka u znovu změněné značky by vyloučila špatné odbočení těch, kteří to jako já neudělali schválně. A nemluvila jsem ani o tom, že veškerá pochybení by vyloučil jeden z nich, který by na onom místě, alespoň první dny, než si na změnu lidé zvyknou, řídil dopravu. To bych považovala skutečně za pomoc. Nejen sobě. V době, kdy se hledají u policie úspory, by jeden z nich dělal něco užitečného. Nemluvila jsem, protože má dosavadní zkušenost praví, že potkat policii znamená pouze potíže, ztrátu času a obvykle ztrátu finanční. Nehodlám se rouhat, takže netrvám na zážitcích, kdy by mě musel kdokoli zachraňovat, přesto doufám, že se jednou dočkám situace, kdy mi páni policisté alespoň pomohou.