Veselé letní ráno, aneb o plánech

Pohovoř o svých plánech, chceš-li, aby se bůh srdečně zasmál, praví přibližně jedno z mých oblíbených přísloví.

Budík zařval v šest. To bylo pár posledních dní poprvé, co mě vzbudil on, a ne štěně. Což je jasně dáno tím, že vstávat jindy nemusím, dnes potřebuji.Venku lilo, pokud je intenzita deště podmíněna zkažeností populace, je načase vylézt na kopec a začít stavět loď. Ale tento způsob léta přetrvává už nějakou dobu, tím jsem se rozhodně nehodlala znechutit. Ne tak štěně. Po vystrčení za dveře za účelem toalety se vrátilo a názor na povětrnostní podmínky dalo zřetelně najevo tak, že umístilo „kosy“ účelně po celém obýváku. Jelikož jsem empatie sama, dostal k snídani konzervičku, jelikož jsem i nelida, dostal postroj a vodítko a vyrazili jsme. Potřebovala jsem cosi zařídit ve městě, hodlala jsem utahat malého povstalce tak, aby se pak šťastně nakrmil a dobu mé nepřítomnosti prospal a netesknil. Hm. V jeho případě spíše sprostě nenadával. Na rozdíl od svého předchůdce, který byl rozený a pak kultivovaný jemný intelektuál, je tohle totiž rowdie, ach ano, už je to tak. V intencích jeho naturelu (Bohužel i jména, to bych ráda věděla, jakým myšlenkovým pochodem se chovatel dobere ke jménu Rebel? Leda že by jasnozřivá zkušenost…) probíhala pochopitelně i procházka. Na konec ulice ho lákám, smýkám, podplácím piškotky za jeho srdceryvného kňučení, a vlnění záclon v oknech sousedů. Je třeba říci, že IQ má stejně vysoké jako potřebu osobní svobody. Už při prvních pokusech se zjistilo, že obojek nesnese, i kdyby si měl hlavu urvat, dostal tedy postroj. Takže než vyjdeme na polní cestu, předvede rozsáhlý seznam cviků, pomocí kterého se při troše nepozornosti zvládne vyvléci i z postroje. Ale tůhle, dnes tedy pozor dávám. Jakmile jsme z dohledu starostlivých očí, radostně si poskočí chvilku jde u nohy a vcelku ochotně provede úkony odpovídající několika příkazům, které jsou pro uvedení psa do společnosti nezbytné. Sedne, lehne, dokonce i chvilku zůstane. Zbytek procházky radostně šmejdí a domů dojde vzorně i nohy si nechá umýt bez inzultací mé osoby, či kbelíku. Takže sprcha, rychločaj, lidské oblečení (se štěnětem užíváte oblečení psí, nejste-li dědička hotelového impéria), fofrem do města, cestou bankomat. Uznávám, že ne všechny řidičské úkony mnou provedené vždy zcela přesně odpovídají intencím vyhlášky, ale ten plešatý kníratý pán, co se domníval, že jsem mu měla dát víc přednost, jel taky významně rychleji, než měl. Asi měl hudební nadání a potřebu je projevit, troubil do příští křižovatky. Tak jsem mu odpověděla nadšenou gestikulací, že se mi jako jeho projev líbí, což ho povzbudilo k tomu, že vyběhl z auta, jako by byl na klíček a chtěl mi asi něco říci. Nestlihl to, což mě trochu trápí, neb jsem možná o mnohé přišla. …Parkování poblíž bankomatu je rozcvička vyžadující štěstí, um a rychlost, neboť se tam parkuje blbě vždycky, po rozkopání silnice zvlášť. Bankomat fungoval. Divné. Vzápětí se ale vše významně vylepšilo, neb mi přišla SMS, že schůzka na druhém konci města, kam jsem právě dorazila se ruší. Zavolala jsem do banky, zda jiná potřebná paní, by neměla čas. Měla. Dovolenou. Vletěla jsem tedy alespoň do obchodu, neb manžel můj, ze všech nejlepší, milené děti i ostatní zvěř doma chovaná, se dožadují jídla v pravidelných intervalech, a to dosti urputně. Jak si tak platím, vypadl mi z tašky velký bílý jogurt a vytvořil u pokladny zajímavou kompozici… Ostatní jsem však uchovala celé, neposkvrněné. I připomněla jsem si lidovecké: 3x a dost! Rozhodla se nadalší intenzivně se věnovat provozu a odjela domů na mateřskou se psem. Plány? Klidně mi o nich něco povězte.