Poslední Valentýn

„Zasranej Valentýn,“ děl docent Novák, „jestli dneska nepřijdu s pugétem a nějakým extra zvířetem, do konce měsíce jsem na studenejch večeřích, jestli si je teda nezapomenu koupit,“ dodal vstoupiv a hlasitě práskl dveřmi.

Oči se světlými řasami za silnými brýlemi doktora Bláhy se pozvedly od monitoru a tento pravil: „Ve svým věku chce plyšáka?“ „Houby, živý zvíře chce a to už prosím máme psa, kočku, tarbíky, toho blbýho papouška, co se nenaučí mluvit nikdy a leguána, kerej když tě cásne ocasem, máš jelito tejden,“ odvětil zachmuřeně trudnomyslný docent. „Co já sem komu udělal, co já sem to sobě udělal, vzít si vědkyni? A ještě k tomu parazitoložku. Jak ji ta práce bere, mám ti pocit, že jí furt víc z očí kouká vražda, sama se tváří jak parazit.“ Ulevil si, sedaje též k počítači. Mladý doktor věd měl sice jiný názor na krásné oči kolegovy ženy, ale rozhodně se o něm v dané chvíli nehodlal šířit. Zato přispěl radou: „Neurologové maj celou spoustu exemplářů Desmodus rotundus, končí výzkum, ti ďáblíci maj po karanténě, co? Barák máš velkej, v noci je pustíš provětrat…“ Docent rozveselen s díky přijal kolegovu radu, těše se vyhlídkou na klidné spočinutí po teplé večeři. V červnu doprovázel doktor Bláha vdovu Novákovou z práce, nezřídka s kyticí pivoněk v ruce. Kolega Novák se nenamáhal zjišťovat, že neurologický výzkum se týkal úpravy signálu vysílaného vampýry tak, aby je přivedl ke konkrétnímu objektu. Takže by se, jen s drobnou nadsázkou, dalo říci, že potravní zvyklosti zůstaly zachovány. Vampýři preferují hovězí dobytek a ten vykastrovaný bývá lépe živený.