Kdosi napsal, že nejvíce přirovnání a úsloví si člověk vymyslel o psech a že je to proto, jak úzký vztah k sobě během staletí získali, zejména pro ušlechtilou psí povahu. Zkrátka, pes je největší přítel člověka, co chcete víc dodat?
Být věrný jako pes se většinou počítá k vlastnostem kladným, ale podívejme se na ty další. Ne že bych chtěla nasazovat hned někomu psí hlavu, ale počasí, že by psa nevyhnal, nepatří k obecně nejoblíbenějším. Když máte postel vyhřátou a ložnici studenou jako psí nos a máte vylézt do deště, nejraději byste všechny poslal do psí (však víte kam). Pokud má někdo psí život, není mu co závidět a to ani nemusí být spráskaný jako pes tou holí, co ji pán vždycky najde, když chce psa bít. Hodit někomu cosi jako psovi kost, to slušný člověk nedělá, i kdyby dotyčného nechtěl pustit do místnosti, protože smrdí jako zmoklý pes, nebo dokonce nedej bože jako psí kšíry. Ale na druhou stranu, to se nedá nic dělat, i kdyby byla psí zima, nebo přímo zima jako v psinci, takže by se Eskymákům lámali psi v zatáčce, určité meze tu jsou. A to ne, že bych hned chtěla být jako fena. Psí hlas na měsíček sice neplatí, ale ženy, které poštěkávají a vrčí nebývají u svého okolí oblíbeny. Vypadají, že by byly schopny cizí děti utopit jako štěňata. Taková štěkna v sousedství, to je zlé, to často dojde na psa mráz, když si vzpomene vás sepsout. Vlastního muže pak často honí hůř než posledního vořecha, takže ten z toho má málem psotník. Někdy je to se vztahy pod psa. Nevím jak vy, ale osobně třeba nesnesu, když na mě mužský dělá psí oči, na mou duši, na psí uši. Docela úctyhodný počet přirovnání a úsloví, což? Jak uvažuje člověk dejme tomu o takových hospodářských zvířatech? Ach jo, kdyby jen šéf nebyl takovej pes a kdyby člověk nebyl v práci uvázanej jak hafan u boudy! Mít se jako prase v žitě, mít barák jako krávu, ty bejku, to by byla sviňská klika. K tomu ženu hodnou jako ovečku, pochopitelně žádnou tupou ovci. S hnědýma očima. My vzdělanci víme, že už Pallas Athéna byla dle Homéra volooká, ale žádná husa. Tchán může být trochu beran, ale rozhodně by neměl mít hluboko do koryta. No a tchyně žádná svině. Protože jsem pěknej bejček, za chvilku by se na nás z postýlky smálo děťátko růžové jako selátko, no úplné jezule v jeslích. Ne že by mělo být prase, kuřádko naše, to zas pr. Vychováme ho řádně, aby v pokojíčku nemělo chlívek a chování řeznického psa. Když se zamyslíte, lidi se k sobě chovají jako dobytek. A myslí jen na hovadiny. Kolikrát je to psina, nejdřív na sebe vrkají, pejsáčku a kočičko, no a za rok vedle vás bydlí sviňák se slepicí. Podobně by se dalo pokračovat dále. Ať počítám, jak počítám, pes, ten ušlechtilý povahou a chovaný nejen pro užitek, ale hlavně jako přítel a opora, reprezentuje více negativních jevů, vlastností a stavů mysli, než dobytek, který se dá s odpuštěním hlavně sežrat. Když člověk připustí, že přirovnání a přísloví vznikala perem básníků, spisovatelů, nebo přinejmenším lidových písmáků a v hlavách vypravěčů, tedy lidí vzdělaných či alespoň přemýšlivých, myslím, že je načase skončit s pokrytectvím. Přestaňme si namlouvat, že si člověk více cení věrnosti a oddanosti, než plného talíře. Takže navrhuji přiznat si konečně pravdu a místo vznosných citátů klasiků uvozujících čítanky použít například tento: Maso základ života, prase přítel člověka!
