O dámských punčochách a dragounské zvrhlosti

Když se s jarem oteplí, vytáhne nějaký bloger věčné téma: sandály s ponožkami nebo bez a rozpoutá se lítý boj mezi oběma tábory. Ale jaksi se zapomíná na dámy.

Dříve bylo nemyslitelné, aby se i v největších parnech obešly bez punčoch. Slušná žena, zejména do zaměstnání, kde byly předepsány lodičky, bez punčoch nemohla. Což o to, jistě se najde mnoho mužů, kteří vydrží dlouhé hodiny pět chválu na luznou dámskou nožku oděnou do pavučinkové nádhery, z pod sukně vykukující kolena, či lýtka zvýrazněná svým obalem. Pravda je, že punčochy jsou noze něčím podobným, jako make-up obličeji. Skryjí drobné barevné nedostatky i mechanická poškození, od opálení po oděrky. Doladí každé oblečení a podtrhnou jeho náladu. Krásné jsou nejen ty jemně tělově zabarvené, které skoro nevidíte a můžete je nosit ke všemu. Krásné jsou i barevné a výrazně vzorované punčochy mladých slečen nošené ke kraťasům a džínovým minisukním. Krásné mohou být, pravda počítám že tento názor nebude hromadně sdílen, i úmyslně roztrhané černé punčochy ke kostkované sukni a martenskám, když je nosí pankerka s pěknýma nohama. Pro mě jsou ale nejkrásnější černé punčochy se švem. Nic nepřipoutá mužské pohledy spolehlivěji, až snad na černé punčochy síťované, ale ty na veřejnosti vnucují už příliš přímočaře, čí se dáma živí. Co mě mrzí dlouho, že už si dnes osobně nevyzkouším punčochy hedvábné, které byly ve čtyřicátých letech drahou vzácností a vítanějším dárkem pro chudé děvče, než kytka růží. Tyto prý byly po válce i ceněnou komoditou v černém obchodě. Zkrátka punčochy jsou součástí ženské magie. Úmyslně píši punčochy, nikoli punčocháče. K punčochám patří buď další součást dámského oděvního sváděcího arzenálu – podvazkový pás, nebo mohou být takzvané „samodržky“. Za tento vynález by měl někdo obdržet nobelovu cenu. Ne každý je ochoten ve vedrech nosit další škrtivou součást výbavy, ta na hrudníku obvykle stačí. Samodržící punčochy jsou elegantní a nejméně obtěžující variantou, pokud už musíme mít nohy oblečeny. Proč? Punčochy nejen zahalují jen to nezbytně nutné a zbytek nechávají vánku, ale především se materiálově liší od oné hnusné asexuální věci zvané punčocháče. Nevím, jak je to možné, ale umělina, z níž jsou vyrobené, přestože je tenká a průhledná, zajistí, že se vám nohy potí i v zimě. Čímž se obratem vracíme k úvodu: nevím, jestli romantické představy vtloukané po generace literaturou a tanečními mistry nedovolují připustit si pánům, že i ženám se potí nohy. Potí. A když se potí, tak co? No, ano. A vykřikujeme to my ženské každé jaro na blozích? Ne. Ale možná bychom měly. Jinak se budou opakovat a šířit podobné zhovadilosti, jako je představa, že popíjení šampaňského z dámských střevíčků je činnost veskrze rajcovní a patří k bohatýrským projevům řádného chlapáka. Když si představíte vydýchaný vzduch a vedro v kabaretu Moulin Rouge, dámy, které odtančily kankán si rozebírají místní štamgasti a prvního dragounského důstojníčka, který potřebuje kamarádům dokázat, jaký je samec, tudíž zuje vyvolené kotníčkovou botku, naleje a nechá kolovat… Nevím, jestli té dekadence není až přespříliš. Lepší představa je už jen ta, že si dotyčný v soukromí pokoje nahoře ty punčochy na své chlupaté, koňským hřbetem tvarované nožky obleče a zatančí kankán naoplátku své krasavici. Přimlouvám se, i za cenu ztráty nevšedních zážitků, abychom punčochy přenechali ženám, punčocháče zavrhli docela a úpěnlivě prosím podnikatele, kteří marně hledají díru na trhu: vyrobte nám hedvábné punčochy.