Jak souvisí výška plotu se stabilizací střední třídy

Vždycky jsem milovala zahradní města postavená za první republiky. Rodinné domky v zahradách, solitéry i řadovky, ale i činžovní domy. Ty ve čtvrti tvořily často vnitroblok se zahradami. Zahrady větší i maličké byly odděleny lehkými ploty, takže sousedé spolu při práci hovořili, jejich děti prostě překročily nízkou zídku, nebo otevřely branku a hrály si na poměrně velké, kultivované a bezpečné ploše. Přestože tu bydleli lidé, kteří se přistěhovali odevšad, postupně vznikaly sousedské i rodinné vazby táhnoucí se přes několik generací.

Konec socialismu přinesl podobnou vlnu výstavby. Čtvrtím na okraji měst se začalo říkat satelity. Často se staly domovem vznikající střední třídy. Ta stejně jako za první republiky byla různorodá. Domy stavěli dobří řemeslníci, obchodníci, hospodští, lidé, kteří přišli k penězům spekulací, nebo je restituovali, či zdědili. Myslím, že mezi oběma výstavbami není příliš velký rozdíl. Některé vznikaly jako celky, měly tedy jednoho architekta, jiné tvořili majitelé pozemků postupně, z architektem, nebo použili stavební moduly. Vedle zdařilých, fu nkčních domů rostly podivné slátaniny. Čím podivnější a nápadnější, tím dražší. Vznikl pojem podnikatelské baroko. Ale projdete li se čtvrtěmi z 20. a 30. let minulého století, najdete občas i tam skvost, ze kterého přechází zrak. Jeho příšernost, nebo směšná nabubřelost se léty změnila v pozoruhodnou kuriozitu, zejména díky vzrostlé zahradě. Vkus stavebníků, kteří rychle přišli k penězům a nebojí se o tom všem říci se příliš neliší. Zahrnuje sloupoví, balustrády, nevyužívatelné balkóny, věžičky a štíty, pompézní schodiště a haly, na úkor malých a temných pokojů. Poučeni historií, prostě počkejme, až to zaroste. Poměrně s jistotou se můžete vsadit, že kolem architektonického skvostu, který se pyšní co největším množstvím výše popsaných prvků a kombinací všech stavebních stylů, o kterých se investor doslechl, se tyčí vysoký, bytelný plot, téměř hradba. Jakoby se majitel bál útoku z vnějšího světa. Jakoby odmítal komunikovat, protože se bojí nepříjemného zájmu. Obírá se tím o dar krásného výhledu, o otevřený prostor. Je to překvapivé. Pokud někdo volí bydlení v rodinném domku se zahradou, čekala bych, že ji bude využívat. Pro řadu prvních obyvatel byl ale dům jen místem, kam chodili spát. Jak si lidé postupně zvykli na skutečnost, že mají peníze, začínají se objevovat stavby, které jsou funkční a krásné. Řada z nich má už ploty, které určují kolemjdoucímu, kam až může zajít, nebrání však ani jemu, ani majiteli v pohledu do okolí. Ulice se začínají skládat ne z osamocených soukromých ostrůvků, ale tvoří ucelený soubor zahrad s domy, které slouží k bydlení, ne k probouzení závisti, či uložení peněz. Lidé se stali sousedy. Majitelé ohrazených pozemků se dílem odstěhovali, pokud jejich zdroj příjmů vyschl, dílem změnili ploty, pokud se ukázalo, že jsou dlouhodobě úspěšní. Existují stále kamerami střežená sídla za vysokou zdí, ale většinou v nich bydlí lidé, kteří ač bohatí, nejsou považováni za slušné. Jejich obchody to vyžadují. Ostatní obyvatele přešla křeč a bydlení si užívají jako příjemnou součást života. Ne jako skrýš.