Přišla za mnou smutná kamarádka, že ji spoluhráčka na volejbale důkladně proprala. Vyčetla jí, že má všechno, přestože se celá léta válí doma. Zatímco dotyčná se stará o dítě sama, z úřadu se celou pracovní dobu neutrhne a musí počítat každou kačku.
Kamarádka má fešáckého, dobře vydělávajícího muže který o ni stále stojí, krásný dům, děti, se kterými se mají rádi, dobře vypadá a má kolem sebe stále spoustu lidí. Od narození třetího dítěte zůstala doma. Aby, jak říká, nezapomněla mluvit s dospělými, prodává kosmetiku a doplňky stravy a je velmi úspěšná. Svému muži pomáhá ve firmě s organizačními drobnostmi, které jsou mimo mužskou rozlišovací schopnost. Stará se o velký dům se zahradou. Nejvíce času věnuje dětem, už proto, že zdraví nejmladší vyžaduje nadstandardní péči. Dělá to s úsměvem a s láskou. Sdružuje se kolem ní celá široká rodina a nepřehledný okruh známých, protože vymýšlí a organizuje výlety na hory, cykloturistiku, divadlo pro oslavence výnamných kulatin, do kterého zapojí bez problému kohokoli, novoroční vycházky a sportovní i kulinářská setkání všeho druhu. A o každém z toho klubka ví vše důležité a když potřebují, pomůže činem, nebo alespoň dobrým slovem a úsměvem. Protože už je doma dlouho, občas ji vykolejí řeč, že vlastně nic nedělá. Je doma. Baví se. Nemá takový příjem, na kterém by byla rodina závislá. Takže jsem se zase jednou spravedlivě rozhořčila. Dotyčná kritička totiž je vzhledu a povahy tak nepříjemné, že otec jejího dítěte při první příležitosti prchnul. Kdyby nebylo dotyčné kamarádky, těžko by ji volejbalová parta vzala mezi sebe, protože porýpávání a kyselé ksichty ve volném čase snáší jenom masochista. Dotyčná si odsedí osm hodin v kanceláři, stará se o dvoupokojový byt a holčičku, která nenavštěvuje kroužky, protože jsou daleko a drahé. Dotyčná se vyjádřila, jak si občas po práci musí hodit šlofíka, protože je tak nadřená, že by se to nedalo jinak vydržet. Je oplácaná a neudržovaná, protože je unavená a pro koho by to vlastně dělala… Jak si taková osoba dovolí brát do úst člověka, který žije všestranně plný život? Člověka, který je druhým platný, jako málokdo? Jistě, musí si posílit vlastní sebevědomí, protože tak hloupá, aby neviděla, že je v podstatě k ničemu, není. Ale proč to dělá na úkor někoho, kdo na ni myslí, kdo jí pomáhá? A o kom ví, že tohle je jeho slabé místo, protože byl vychován k tomu, že slušný člověk chodí do práce. A přestože kamarádka ví, že si odpoledne nelehla, co pamatuje, přestože je pracovitá a není z těch, které práci odbudou, občas má pocit, že nedělá dost. A je smutná. Potřebuji nová slova, abych jí uměla ještě srozumitelněji říct, jak je její práce důležitá.
