Bradáčová odebrala vězni Rathovi matraci a vede se spor o to, jestli mu zabavila i džínsy, ve kterých se drze promenoval po vězeňském dvoře. Veřejnosti musí být přeci zřejmý rozdíl mezi teplickými lázněmi a teplickým lapákem.
Mohla by to být látka jako stvořená pro humoristickou povídku z pera Jaroslava Haška, jejíž pointou by bylo, jak vrchní státní zástupkyně kontroluje prostřednictvím krajského státního zástupce, na čem vězni spí a co si oblékají. Nemaje Haškovu invenci a nadání, přivedla mě tato obskurní záležitost spíše k úvaze o zločinu a trestu. V tomto směru mě však již předešel jistý pan Dostojevský a o zločinech středočeského hejtmana se toho také napsalo již mnoho. Tak to bude vlastně jenom o trestu. Pokusím se toto téma poněkud odlehčit, ale stejně se u čtení asi moc nezasmějete.
Nejsem jistě jediný, koho třeba na základě nějaké medializované kauzy napadlo, jaký smysl má v našem justičním systému trest a vrátím-li se k onomu skvělému románu, jaký je smysl trestu ve zcela obecné rovině. Trest může mít řadu funkcí a důvodů: může izolovat zločince od společnosti, což reprezentuje dlouhodobá či doživotní separace, případně trest smrti. S tím souvisí i zabránění tomu, aby dotyčný v trestné činnosti pokračoval. Trest může a asi i má naplňovat ideu jakési vyšší spravedlnosti, protože instituce té nejvyšší spravedlnosti je značně nejistá. Trest může a má mít i odstrašující dopad. Potencionálního zločince, což může být za jistých okolnosti každý z nás, může strach z trestu od jeho spáchání odradit. Výkon trestu působí i tak, že také na základě oné nepěkné zkušenosti odradí konkrétního propuštěného zločince od páchání další trestné činnosti. V neposlední řadě může trest někoho dovést i k nápravě.
Tento výčet možností jsem uspořádal sestupně podle svého názoru na to, v jaké míře tresty reálně působí. Nutno dodat, že se nabízí i možnost, že trest postrádá jakýkoli smysl, a to i přesto, že byla naplněna podstata trestného činu. Žádnou z výše uvedených možností nelze asi aplikovat na situaci, kdy rodič z nedbalosti zaviní smrt svého dítěte. Myslím tím třeba to, že nechá kvůli své nepozornosti a zanedbaných preventivních opatření utopit dítě v bazénu. Trestem se v tomto případě stává samotná tragická událost, což může být podobné i u dalších nedbalostních deliktů. Trest je dle mého názoru nesmyslný i tehdy, když někdo z morálně odůvodnitelných pohnutek shodou neblahých okolností způsobí někomu újmu nebo i smrt. Může se stát, že při obraně padne agresor po spravedlivé ráně spánkem na roh stolu. Koho soudit za zásah „vyšší moci“?
To jsem sice poněkud odbočil, ale pro úplnost je třeba ještě konstatovat, čím by trest být neměl. Napadá mě jediné, trest by v systému, kde existuje justice, neměl být mstou, přestože to poškození mohou takto cítit. Když se vrátím k oné populární kauze Davida Ratha, tak smysl jeho potrestání spatřuji prakticky ve všech zmíněných bodech, kromě toho posledního. Nemyslím si, že by se doktor Rath mohl ve vězení napravit. Mohu věřit tomu, že po propuštění už nikdy nic podobného neudělá, ale nebude to asi proto, že by se jako člověk polepšil. Nic tomu z mého pohledu nenasvědčuje. Aby se však neminuly účinkem všechny ostatní důvody uvěznění, musí být onen trest trestem. Neměla by to ani v tomto případě být jen jakási prodloužená dovolená, při které si dosud velmi zaměstnaný člověk odpočine od politiky, práce i rodiny, připraví se na rozšíření své kvalifikace, spoustu toho promyslí a napíše knihu o tom, jak se stal politickým vězněm a obětí spiknutí proti jeho bezúhonné osobě. .
Nemyslím si, že má jakýkoli vězeň projít peklem v podobě šikany, ponižování a strachu, a to jak ze strany dozorců, tak spoluvězňů, ale nemá to být ani výše zmíněná rekreace. Z filmů, knih i médií se často dozvídáme o „instituci“ prominentních vězňů. David Rath má nepochybně potenciál se takovým vězněm stát. Z tohoto pohledu mi připadají kroky, které tomu mají zabránit, jako adekvátní. Peníze, popularita ani obavy pracovníků vězeňské služby z rathovských stížností na všechno, by neměly být důvodem pro to, aby bylo s panem doktorem zacházeno jako s celebritou, a ne jako s obyčejným lumpem, který docela normálně kradl.
