Když před lety přišla ekonomická recese, tak mnozí prognostici před jejím nástupem něco takového vylučovali, od té doby pak věští tu další. Teď se konečně dočkali. Proroctví se však nenaplnila na základě jejich prozíravosti.
Teď se stále titíž ekonomičtí věštci mohou přetrhnout, aby nám barvitě vykreslili své nové apokalyptické vize. I absolventovi pomocné školy dojde, že vážné problémy nastanou, protože mnohé už nastaly, a to jsme stále na začátku boje s pandemií. Ti, kteří si přibrali k ekonomickému vizionářství i zálibu ve filozofování, nyní mudrují, kde lidstvo udělalo chybu a čeho všeho je stávající situace důsledkem. Lze v této souvislosti zaznamenat velmi objevné myšlenky, jako že je lidstvo přemnoženo, příliš globálně propojeno či že jsme daleko citlivější a úzkostnější ve vztahu k našemu zdraví a k našim životům.
Každý ví, že to tak je. Nikdo však neumí vysvětlit jakým jiným směrem by se vývoj lidstva mohl dříve ubírat, respektive kdy a kde jsme se měli jinou cestou vydat. Je také obecně známo, že daleko fatálnější epidemie provází lidstvo od nepaměti a lidé nemoha s tím téměř nic dělat, brali tuto skutečnost jako svůj smutný úděl. Aktuálně žijeme v době obrovského vědeckého pokroku, takže jaksi podvědomě očekáváme, že nás ten spasí. Je patrné, že to tak bezezbytku nebude a z toho vyplývá i naše frustrace. Stejně jako nemáme pod kontrolou všechny společenské procesy a změny, včetně ekonomických sinusoid, tak ani náhodou nezvládáme procesy čistě přírodní či různě se společenskými vlivy kombinované.
Mohlo by se zdát, že jsem vůči prognostikům nějak zaujatý. Není to tak, respektive je snad jen shodou okolností, že mnohé mnou neoblíbené osobnosti jsou či byli také ekonomickými věštci. Nevadí mi prezentování různých vizí, ale oceňuji, když tak někdo činí s určitou pokorou. S pokorou, která sluší i zcela exaktním vědám, natož pak disciplínám, které jsou v rámci seriózních nauk poněkud tenkým ledem. Někdy mě napadá, proč není v politice a ve veřejném prostoru stejné množství meteorologů jako makroekonomů. To srovnání meteorologie a ekonomické prognostiky není náhodné. Dokud se oba obory zabývají sběrem, tříděním a vyhodnocováním informací a dat, je všechno v pořádku. Jejich pomocí je vytvářen jakýsi obraz světa a nabízí se i metodika jeho pochopení. Ekonomie nám navíc poskytuje naprosto fatální ovládací mechanismy, které fungují od sebemenších ekonomických subjektů po globální systémy. V tomto smyslu je však tím dobrým ekonomem spíše dobrý účetní než úspěšný věštec.
Krátkodobé prognózy obecně fungují. Pokud je dnes, počátkem dubna kolem deseti stupňů, bude to tak patrně i zítra, a pokud by se na tom mělo něco zásadního změnit, bude to na 99 % již dnes patrné. Pokud si dnes koupím eura neproběhne s velkou pravděpodobností do zítra jejich významná devalvace ani revalvace. Makroekonomie a s ní neodmyslitelně spojená prognostika však fungují stejně jako dlouhodobé meteorologické předpovědi. V obou případech se pracuje s určitými modely, které vychází ze získaných zkušeností, tedy srovnatelných situací a také ze studia všemožných vlivů, které mohou příslušný vývoj ovlivnit. Obecným problémem je, že těch možných vlivů je astronomické množství a jejich různá vzájemná interakce vytváří systém, který se poněkud vzpírá kontrole, což se také aktuálně stalo v případě naprosto neočekávaného podnětu, který strhl laviny, jejichž charakter a následky jsou jen těžko předvídatelné.
V poslední fázi agónie komunistického režimu působícího v socialistickém Československu se Prognostický ústav AV stal líhní kádrových rezerv budoucího režimu. Dodnes se vedou diskuse o tom, proč právě PÚ, a na řadu přichází i konspirační teorie o plánovaném předání moci. Realita bude asi prostší: V očích našeho národa se minulý režim znemožnil především ekonomicky. Opilí pádem totality jsme sice skandovali ideová hesla a mluvili o svobodě a lidských právech, ale většina z nás se koukala do korýtka, které bylo doposud stále prázdné, ale nová doba dávala šanci po jeho naplnění. Těžko si lze jinak vysvětlit, že většině národa jsou dnes ony ideje zcela ukradené, a naopak jsme si zvykli natahovat pacičku nebo alespoň poslouchat sliby, že do ní dostaneme tu korunku, tu kobližku, tu banán. Ekonomové se tak asi pro nás stali na rozdíl od různých idealistů neustále „žvanících“ o morálce, etice a podobných „nesmyslech“ světlonoši lepšího bydla. A pokud aktuálně věnujeme pozornost i těm, kteří nic nepřináší, ale jenom straší, je to možná z toho důvodu, že sami máme strach. Bohužel se ale nebojíme zla v podobě zneužité moci, morálního bahna a ztráty svobody, ale bojíme se, abychom zítra nenalezli v onom korýtku méně pomejí, než nám tam někdo dnes nalil.
Važme si dobrých účetních, odborníků na daně a bankovní operace, ale berme přinejmenším s velkou rezervou ty, kteří se nás snaží skrze ekonomii neopodstatněně strašit nebo neopodstatněně uklidňovat. Dobrý pozor si pak dejme na ty, kteří používají ekonomii na politickou a ideologickou manipulaci. Pokud nebudeme věřit meteorologům, kteří by nám vyprávěli, jak bude příští léto koncem července, a co na základě toho máme všechno dnes dělat, nemusíme věřit ani ekonomickým věštcům, kteří patrně často sledují zcela jiné cíle než nám v něčem pomoci.
