Zkouška sirén

První středu v měsíci, přesně v 12:00, v souladu s varováním, se ozval zvuk, který mohl způsobit zkázu. Měl to být opojný zpěv, ale ke stěžni přivázaný rek slyšel jen kvílení. Co pak řekl posádce s voskem v uších, není známo.

Jak se z kouzelných pěvkyň z antické mytologie staly sirény, varující před bombardováním nebo ukončující pracovní dobu (to se už asi moc nepoužívá, asi proto, že pracovní doba bývá často ukončována individuálně), vědí jen bozi. I další význam onoho slova, tedy mořský savec, se málo podobá půvabné dívce, říká se mu také ochechule, což je u nás používáno jako nepříliš lichotivé označení jistého druhu dam. Ty se pak dělí (ty mořští savci, ne ty ženštiny) na kapustňáky a moroně.  Jsou to zvířátka roztomilá, ale jak už bylo řečeno, luzným zjevem nelákají a rozhodně nepějí.

Fantazie tvůrců všelikých názvů nezná mezí a Homérovy eposy (s ohledem na ty Sirény Odyssea), se staly úplnou studnicí různých synonym, rčení, úsloví, symbolických přirovnání a okřídlených slov (dokonce i výraz „okřídlená slova“ pochází z Homérových eposů). Už jen jméno hrdiny je synonymem cestovatele, ale i důvtipného a lstivého lišáka, a odysea symbolizuje strastiplnou cestu v pravém, i v přeneseném významu. Když jsme u lidských postav eposu, tak Odysseova manželka Penelopa je zosobněním věrnosti, jméno Odysseovi milenky Kirké se pejorativně používá v souvislosti s proměnou mužů ve vepře a další milenka, nymfa Kalypsó, je předobrazem poněkud majetnické a velmi těžko opustitelné ženy. Méně známý je původ výrazu „mentor“, coby označení zkušeného staršího člověka, starajícího se o mladšího a méně zkušeného svěřence, kterému je rádcem a oporou. I ten je z Odyssei, je to jméno vychovatele Odysseova syna Telemacha. Sám Telemachos  je jakýmsi prototypem vyzrávajícího mladého muže. Synonymem věrné služky je Odysseova kojná Eurykleia a věrnost psí zosobňuje rekův pes Argos, který se dočká návratu svého pána, a pak teprve v klidu skoná.

Jelikož je Odyssea vlastně volným pokračováním Iliady, vystupují v ní, byť třeba jen okrajově nebo jako Odysseova vzpomínka, postavy z prvního eposu, které jsou předobrazem různých lidských vlastností a typů: Krásná Helena, podvedený Meneláos, proutník Paris, udatný, ale taky trochu ješitný Achilles se svou legendární patou, hrdý Hector, věrný Patroklos, nejstarší s králů Nestor nebo bezcitný a panovačný  Agamennon, který pro úspěch vojenského tažení proti Troji neváhal obětovat svoji dceru Ífigénii  a pak málem způsobil rozkol v řadách Řeků nárokováním si Achilleovy Bríseovny. Populární je i trojský kůň, jako synonymum poněkud problematického daru (to je ten danajský dar) i jako čehosi, co si dobrovolně vtáhneme k sobě, a ono nám to způsobí zkázu nebo alespoň problémy.

Ale vraťme se k Odyssee.  Z nadpřirozených bytostí v ní vystupujících je populární Kyklop (jmenovitě Polyfémos) jako synonymum kohokoli a čehokoli jednookého, Skylla s Charybdou si v podobě dvou oblud převzaly svoji antickou symboliku smrtícího útesu a víru, s čímž souvisí i rčení: „když nezahyneš v Charydbě, uchvátí tě Skylla“. Zmínka je i o Harpyjích, napůl ženách a napůl ptácích, které nejprve symbolizovaly bouři, ale později dostaly podobu připomínající spíše upíra, vysávajícího nás reálně i obrazně.  Při Odysseově návštěvě podsvětí se nám připomenou Tantalova muka a nekonečně beznadějná Sisyfova práce. V eposu pochopitelně hrají významnou roli bohové se svou mocí a silou, ale také s tradičními neřestmi, slabostmi a obsesemi. Připomeňme si záletného Dia, zhrzenou Héru, zarputilého Poseidona, ješitného Apollona, mužatku Pallas Athénu, frivolní Afroditu, válkychtivého Árese nebo posla bohů Herma, který vedle diplomatického poslání rád intrikuje a podporuje všemožné šizuňky. Héra je z osobních i obecných důvodů Odysseovou ochránkyní, kdežto Poseidón z víceméně soukromých pohnutek jeho úhlavním nepřítelem.

Postavy i události eposů se však neodrážejí jen v umění a různých jazykových prostředcích a obecných názvech, ale i v terminologii odborné. Kromě všeobecně známé „achilovky“ nesou mytologické názvy tisíce (možná desetitisíce) odborných názvů živočichů a rostlin. Jenom u hmyzu, což je mi velmi blízké, lze nalézt zcela neuvěřitelné paralely mezi brouky motýly (a příslušníky jinými hmyzích řádů) a mytologickými postavami, místy a ději. Jenom u motýlů má až 20% rodových a druhových jmen něco společného s antikou. Někdy jsou ta jména velmi přiléhavá, jako třeba skarabeům podobný brouk valící si kuličku z trusu nazvaný rodovým jménem Sisyfos (druhové jméno je Schaeferi), jindy to nelze chápat jinak, než že příslušný entomolog byl kromě hmyzáků zamilován i do antické mytologie. Je známo, jak jsou mytologické postavy zastoupeny v astronomii, ale běžně se možná neví, že chemikové tímto způsobem pojmenovali osminu, tj. třináct chemických prvků, mimo jiné hélium, niob, plutonium, selen, tantal, titan a thalium. Podobně by se dalo pokračovat i v řadě jiných oborů.

Proč se právě Homérovy eposy Ilias a Odyssea tak zásadním způsobem zapsaly do kultury (a nejen kultury, ale i vědy) západní civilizace a proč ji dodnes (aniž bychom si toho mnohdy všímali) tak zásadně ovlivňují? Silnější dopad měla a má snad jen Bible, u které je to ovšem podloženo křesťanstvím a judaismem, tedy v Evropě dominujícími náboženstvími, přestože starozákonní příběhy mají podobný symbolický a alegorický charakter jako řecké mýty. V obou případech, a to u Homéra výrazněji, dominuje příběh nad nějakými náboženskými hledisky. V Bibli jsou příběhy zasazeny do systému věrouky a také určitých etických norem, kdežto řecké eposy si libují spíše pestrosti a bizarnosti příběhu. Nejenom lidé, ale i bohové jsou v nich omylní a chybující, stejně jako jednající pod vlivem svých emocí a povah. Myslí, že právě to je po celou dobu jejich historie, tedy zhruba 3000 let, tím, co nás tak fascinuje. Na fantastickém pozadí, ve fantastických kulisách se odehrává fantastický příběh osobnostně docela reálných postav.

Toto zamyšlení jsem začal psát ve středu 2. 8., chvíli po dvanácté, kdy mi ještě brněly uši od té sirény, která se line z tlampače umístěného v bezprostřední blízkosti našeho domu. Jak se mi to spojilo s odysseovskými Sirénami, to vědí jen bohové olympští.