Podle svých slov se zbavil traumatu s tím, že pokání osvobozuje. To je dobrá zpráva. Teď by se měl začít omlouvat českému lidu a pokáním naplnit dobu, když ne až do konce svých dnů, tak alespoň do konce prezidentského mandátu.
Tuto omluvu vnímám jako další z řady teatrálních gest, která zapadají do pro mě nepochopitelné prezentace postojů k režimům, událostem a principům, jejichž hodnocení si zasluhuje uvážlivost, zdrženlivost a určitý nadhled. Ničeho takového není Zeman evidentně schopen.
V této souvislosti je třeba zmínit postoje k čínskému režimu zbavené aspektů zasluhujících kritiku a odstup. V případě ruského režimu pak Zemanova rétorika mnohdy odpovídá té, kterou pěstovali představitelé našeho státu v dobách normalizace. V neposlední řadě je pak třeba zmínit zcela nekritický a adorační přístup ke státu Izrael.
Bombardování Jugoslávie v roce 1999 vojsky NATO nelze s odstupem let hodnotit jako jednoznačně pozitivní počin, ovšem tato válečná operace měla zastavit (a zastavila) občanskou válku, která se vyznačovala množstvím zločinů, směřovala ke genocidě a humanitární katastrofě a reálně hrozilo, že se rozšíří dále po Balkánu. Je třeba konstatovat, že mírové řešení konfliktu zablokovalo v RB OSN Rusko, které jako tehdejší spojenec Miloševićova režimu, odmítalo jakoukoli intervenci. Spornými tak zůstávají pouze použité prostředky, a ne operace jako taková.
Z tohoto důvodu je zcela absurdní, aby se Česká republika za cokoli Srbsku omlouvala. Miloš Zeman to jistě ví, a tak se omluvil pouze za svoji osobu, jelikož byl v té době premiérem a prostřednictvím jeho vlády dala naše země k operaci souhlas. Soukromá omluva prezidenta, a to prezidenta v „činné službě“, ovšem překračuje jen jakési osobní stanovisko či snahu o spásu své duše. To si měl Zeman nechat do svých memoárů.
Srbský režim nelze vysloveně považovat za režim spřátelený, Srbsko není naším spojencem. Naopak je to stát pěstující si nadstandardní vztahy s Ruskem, a i jeho vnitřní politika je předmětem oprávněné kritiky ze strany demokratických zemí. To sice nemusí být důvodem k trhání tradičních historických vazeb s touto zemí, ale k Srbsku je třeba přistupovat realisticky, citlivě a rozvážně. Tedy zcela opačně, než činí prezident republiky.
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/zeman-vucic-prezidenti-prazsky-hrad-medaile-rad-bileho-lva.A210518_113008_domaci_remy
