To se na to podívejme! Na Slovensku se porušují lidská práva! Nevinný a bezúhonný podnikatel a politik se nemůže domoci spravedlivého verdiktu soudu, že nikdy, nikde a nijak nespolupracoval se státní bezpečností.
Jak je to možné? Jak to, že nestačí vyjádření několika bývalých estébáků, že ztratili z části paměť a z části si naopak vzpomněli, že si vymysleli fiktivního agenta Bureše, kterého svévolně ztotožnili s mladým perspektivním zaměstnancem podniku zahraničního obchodu patrně proto, aby jemu uškodili a sobě pomohli. Zaznamenávali fiktivní úkoly, organizovali fiktivní schůzky, vypláceli fiktivní odměny a věšeli tak svým nadřízeným důstojníkům na nos bulíky.
Někomu by sice mohlo připadat divné, že si pro tento účel vybrali čerstvého člena KSČ (stal se jím v roce 1980 ve 26 letech) z rodiny rehabilitovaného komunisty (otec Štefan Babiš), ale není ani bez zajímavosti, že StB vedla spis už na jeho otce, a to z důvodu finančních machinací při sjednávání státních zakázek (že by geny?). Toho nakonec před vězením zachránila v roce 1985 prezidentská amnestie. To mohlo být impulzem pro získání mladého Andreje pro spolupráci. Proč by to ale mělo být impulzem pro jeho fiktivní zneužití, není asi nikomu jasné.
Nevím, jak procedurálně a technicky funguje Mezinárodní soudní dvůr ve Štrasburku, ale docela by mě zajímalo, co budou soudci zkoumat. Že by na základě svědectví naprosto nedůvěryhodných svědků prohlásili spis dlouhý jako psí jazyk za nevěrohodný? Ono by bylo něco jiného, kdyby chtěl někdo na základě takových dokumentů bývalého agenta obvinit a odsoudit. To by se muselo dokázat bez jakékoli pochybnosti, že ty svazy jsou pravé a jejich obsah pravdivý, v tomto případě je to však obráceně. Ten, kdo chce očistit své jméno, což je v tomto případě samo o sobě úsměvné, musel by jejich nepravost a lživost dokázat.
Andreji Babišovi totiž v této věci nikdo neubližuje, nikdo ho nepopotahuje, nikdo ho na základě jeho „hříchů z mládí“ nediskriminuje, evidentně mu nikdo nebrání podnikat, ani vykonávat druhou nejvyšší ústavní funkci ve státě. Pouze se se někomu nelíbí akceptovat, že je Babiš čistý jako slovo boží, a to proto, že si svoji čistotu koupil. Obávám se, že štrasburští soudci se nedají podmáznout tak lehce jako bývalí fízlové, a neuvěří dokolečka se opakujícím kecům: já nic, to oni! To je konečně ověřená metoda řešení veškerých lumpáren a křiváren, které se podivuhodně kupí v jeho životopise od estébáckých dob do dnešních dnů, kdy mu stejně jako v dobách budování podnikatelského impéria nedělá žádný problém podrazit a zneužít pro svůj prospěch kdykoli kohokoli.
Reálně to není možné, ale mnohem případnější by mi přišlo, kdyby Slovenská republika žalovala Andreje Babiše, že poškozuje její jméno, a to nejen v Čechách. Pokud by totiž podle něho někdo hodnotil Slováky, mohli by se ti oprávněně cítit být poškozeni na cti.
