Vím, co je tradiční rodina, jenom nechápu, co znamená ji preferovat, obhajovat, podporovat a chránit. Máme snad přesvědčovat gaye a lesby, aby to nějak překousli a počali zakládat tradiční rodiny, nebo je stačí jen diskriminovat?
Docela mě mrzí, že ty nesmysly o tradiční rodině jsou schopni pronášet i lidé, kteří by si jejich absurditu měli uvědomovat. Jsou to někteří politikové (zvláště ti, kteří mají tu hloupost o podpoře tradiční rodiny ve svém programu), ale i mnozí řadoví konzervativní, nebo třeba nábožensky založení občané. Docela by mě zajímalo, jestli se ti všichni někdy zamysleli nad tím, jak by to preferování tradiční rodiny mělo vypadat?
Což takhle kdybychom třeba začali motivovat homosexuály, aby se nějak překonali a zkusili žít pouze v heterosexuálních párech? Nebo že bychom nějak donutili ty, kteří děti mít nechtějí nebo nemohou (bezdětní také přeci nejsou tradiční rodina), aby si děti pořídili? Nebylo by třeba také dobré odměňovat ty, kteří se nerozvedou (rozvedení s dětmi jsou neúplnou, nikoli tradiční rodinou), a trestat ty, kteří v nefunkčním manželství setrvat nechtějí?
Hloupost výše uvedeného je asi evidentní, takže jedinou variantou podpory tradiční rodiny je omezení práv a podpory té netradiční. A jelikož se asi nikdo nepustí do diskriminace rozvedených a bezdětných (to by to odnesla každá druhá rodina), tak už zbývá jenom znerovnoprávnit homosexuály, respektive zamezit gayům a lesbám jejich zrovnoprávnění. A jsme u meritu věci. Podpora a obhajoba tradiční rodiny není ničím jiným než diskriminací homosexuálů.
Takže až budete slyšet, jak nějaký rádoby demokrat troubí do světa, že preferuje, chrání a podporuje tradiční rodinu, chystá se pouze diskriminovat rodiny netradiční. V této souvislosti je třeba se zeptat, jak tradiční rodině pomůže to, že se zamezí zrovnoprávnění té netradiční? Pochybuji, že je někdo schopen mi to vysvětlit. Netradiční rodina v podobě rodiny neúplné má nárok na určitou specifickou podporu, přestože rodič samoživitel může mít vinu na tom, že v úplné rodině své děti nevychovává. A netradičnímu partnerství dvou žen či dvou mužů mají být rovná práva upírána, a to i přesto, že svoji sexuální orientaci nemohli nijak ovlivnit? To je podivná logika.
Říkám si, kolik je asi tak u nás těch netradičních rodin, a kolik z nich je těch, které docela normálně fungují? Zajímavá může být i odpověď na otázku: Kolik je těch tradičních rodin, které zcela selhávají? V kolika tradičních rodinách se dějí hrůzy v podobě násilí páchaného na ženách a týrání a zneužívání dětí? Možná, že je těch tradičně zkažených tradičních rodin více, než je těch netradičně vzorných netradičních. Na každý pád snad i bigotní katolík nebo homofob musí uznat, že je lepší dobrá netradiční rodina, než špatná tradiční.
Takže, milí mravokárci a obhájci tradiční rodiny, nebylo by lepší se místo zkoumání toho, co je normální a nenormální, tradiční a netradiční, zaměřit na to, aby bylo v jakékoli rodině včas zabráněno tomu, aby její členové žili ve strachu z týrání a ponižování? Není to jistě snadné, ale určitá metodika na to existuje. Není to ovšem tak populární, jako ukázat prstem a říci: Jak to, že si ti dva teplouši osvojili dítě?
